Dík za neustálé otravování, bez něj bych článek uveřejnila možná až tak za rok. :D
Zkuste to taky, pište mi komentáře a maily tak dlouho, dokud něco určitého nedopíšu. :D Ono to asi vážně pomáhá.
Na úvod jen pár negativ:
- Nemohla jsem si vyzkoušet zvukovou střelbu, protože než na mě přišla řada, něco se tam rozbilo
- Nemohla jsem mluvit, tudíž ani zpívat a já se na to tak těšila
- Externí disk zůstal ležet doma na stole a jeho přítomnost jsem velice postrádala
- Stejně tak mi scházelo větší množství teplého oblečení a tak mě horečka otravovala víc, než mi bylo milé
- Téměř ve všech jídlech se vyskytovala rajčata
- ...Pobyt byl celkově hrozně krátký
Takže… V pondělí hned po příjezdu jsme měli potřebu sdělit si všechno, co se za rok událo a ještě víc. Náš pokoj byl asi ten nejnavštěvovanější a nejhlučnější za celý pobyt.
Pak jsme se dozvěděli spoooustu zajímavých věcí jako třeba, že nemáme pít alkohol (žádná novinka), máme dodržovat noční klid (hahahá), táborák bude až v pátek a to nejdůležitější - program na celý týden. Už to, že jsme se nemuseli dělit do uzavřených skupinek mi bylo hrozně moc sympatický. Věděla jsem, že letos to bude moc fajn, i když který rok nebylo, že jo.
Po večeři následovalo něco jako seznamování.
Je teda fakt, že už se pomalu ani seznamovat nemusíme, když jezdíme až na pár obměn každý rok ve stejným složení, Ale i tak jsou některý ty seznamovací hry vtipný. A zvláště když vedle sedí dvojice Honza, Honza, Michal, Michal, Jirka, Jirka… Jen já neseděla vedle svojí jmenovkyně.
Ale to je fuk.
Na večer byl program celkem jasný - kecání, jelikož jsme si toho přece tolik museli sdělit. Přišli i kluci a únava nějak nepřicházela. Ráno jsem pak taky únavu nepociťovala. Asi jsem za celý ty prázdniny nasbírala spoustu energie, která musela ven.
A nebo jsem se tak děsila tý přednášky o HTML, že se moje tělo rozhodlo být na mě hodný. Jenomže obavy byly zbytečný. Už od začátku si lektor získal mou pozornost. Nejen, že se mi ani jednou nepodařilo usnout, nakonec jsem se i dozvěděla spousty zajímavých věcí, který hodlám upotřebit. Všechno jsem chápala mnohem víc jak před dvěma lety zpátky, kdy byla podobná přednáška. Mám ze sebe radost.
Taky jde o přístup člověka. Předloni to bylo odborný a tak celkově jsem se ve všem ztrácela. Teď se nás ptal, jestli všechno stíháme, jestli všemu rozumíme atd. Takže to bylo o něčem jiným.
Možná si i založím web, který bude zpočátku na hraní a pak… No však uvidíme, už jsem bložínkovi vyhrožovala.
Do oběda pak práce na celotýdenním projektu. To jsem ještě neměla ani skoro co dělat, nedostala jsem ale vůbec šanci se nudit, když se totiž nepracovalo, tak se kecalo. A to je přece tolik přínosná činnost.
Dále byly na programu hry… Už od začátku jsem se na ně dívala trochu
Pesimisticky, nevěděla jsem, co nás čeká. Ale tak nějak jsme toho moc nestihli. A hra "co by, kdyby" je suprová a člověk se při ní zasměje.
To se prostě ptáte vedle sedícího člověka, co by dělal, kdyby… A něco si vymyslíte. Dotyčný odpoví a ptá se dalšího. Pak se to prohodí a jede se pozpátku, každý se ptá na to samý co předtím, ale člověka na druhý straně. Ten pak řekne stejnou odpověď jako předtím. Občas z toho vznikají srandovní věci.
Takže když se ke mně dostala otázka: "co bys dělala, kdyby ses probudila a zjistila jsi, že je z tebe muž," odpověděla jsem: "Zabila bych ho.", což byla původně odpověď na to, co bych dělala, kdyby mě kousl pavouk. :D
Na večer pak přijeli dva kluci povědět nám něco o letu balonem a kdo chtěl, mohl si i vyzkoušet (myslím, že to zkusilli všichni, taková možnost se nevyskytuje každý den).
To byl zážitek na celý život, opravdu.
Mezitím jsme s kamarádem probrali nějaký ty knihy, vzájemně jsme si něco doporučili… Musela jsem vyslechnout kritiku na Kulhánka (svoje oblíbený, i když trochu šílený autory budu prostě bránit vždycky :D), ale i tak jsem se při tý konverzaci hodně bavila.
Pak jsme se dočkali i příjezdu folkové skupiny Ořešák, která byla nejen moooc fajn, ale i inspirativní, že ano, Verčo. :D
Další ráno jsem se probudila s… (Nebojte, kocovina to nebyla) rýmou. Ta mě provázela zbytkem pobytu, ale abych byla upřímná, vůbec mě to neodradilo. Spíše naopak, čím hůř mi bylo, tím víc jsem byla rozhodnutá vydržet až do konce.
Vydali jsme se na dlooouhý výlet. Pociťovala jsem už počátek horečky, já mám vždy teplotu první den, co mám rýmu. Ale navlíkla jsem se do spousty oblečení a vyrazila jsem. To jsem ale netušila, že bude nepředstavitelný vedro. A tak jsem už po chvíli umírala. Šla jsem se svou jmenovkyní a spolužákem, s kterým se občas vtipně doplňujeme. :D Díky nim nebyla cesta úplně nesnesitelná. Pomáhali mi odpoutat se od tak povrchních starostí jako je bolest v krku a vztek, že jsem zase musela onemocnět.
Když jsem si navíc vzpomněla na výlet minulý rok, mohla jsem být opravdu šťastná, protože tehdy jsem už ani nevím s kým běžela úplně vepředu a ostatní byli tak půl km za mnou a já si neměla s kým povídat.
Hranolky s kečupem, který jsem si pak dala, byly to nejlepší jídlo za celý den.
Mimochodem, Verčo, doufám, že ti chutnala ta bageta :D.
A ten banán pečený v batohu jsem taky věnovala, přece to nebudu jíst, ne? :D
Odpolední návštěva jeskyně Balcarky byla zvláštní. Průvodkyně nás už od začátku neměla nějak ráda a byli jsme tak trošku považovaní za mateřskou školku.
Vážení, slavnostně prohlašuji, že máme problém se zrakem, naše mozky bývají občas i v pořádku :D…
Ale i tam se dalo najít perfektní pozitivum - dobře se mi dýchalo a byl příjemný chládek. Zrovna teď by se mi doma taková jeskyně hodila, abych se do ní mohla odstěhovat vždy, když bude takhle nesnesitelně.
Cestou zpátky jsem proklínala svoje nohy, který mi dávaly dost jasně najevo, ať už je moc neotravuju. Já je ale nemohla poslechnout, jednak mi docházela zásoba pití a taky jsem Ták moc chtěla do sprchy. Přání mi nakonec bylo vyplněno. Rozhodla jsem se natáhnout se pak na postel a odpočívat minimálně rok. :D To jsem ještě nevěděla, že nás po večeři čeká další přednáška. Tato informace mě málem zabila, ale budiš mi k dobru, že mě bavila a ani jednou se mi na ní nepodařilo usnout.
A myslíte si, že nám únava zabránila v dalším kecání? Ani náhodou. Já měla opačný problém - tělo chtělo spát, ale vůbec to nešlo. Naspala jsem pak nakonec asi necelý tři hodinky, nevím. A ten budík, co jedný kámošce začal zvonit už v sedm hodin (takže přesně hodinu před snídaní) jsem chtěla někam vyhodit. Proč chtěla vstávat tak brzo? Ááááááá!!!
Zimnice se rozhodla, že se jí u mě líbí, takže jsem si vyžebrala paralen (celé to platíčko jsem pak zapomněla vrátit a ještě mi asi někde leží na dně batohu, který jsem stále nevybalila :D) a rozhodla jsem se pracovat i přes lehkou nevolnost a bolest kloubů. Ke svý smůle jsem zjistila, že mám jen jedny dlouhý kalhoty, který byly špinavý z výletu. Ale raději pohodlí ve špinavým než se klepat zimou v kraťasech.
Nějaký to omezení jsem si ale přece jenom stanovila. Jít do aquaparku by asi nebyl nejlepší nápad. A ani na tu lezeckou stěnu jsem se nakonec nedostala, i když to by mě jistě bavilo. Nemocných nás bylo víc a tak jsme zůstávali v budově a hráli hry. Ten den byli všichni asi trochu podráždění. Hned ráno nás jedna vedoucí seřvala, že jsme v noci dělali bordel (ale někteří vedoucí šli spát ještě později jak my a kecali před dveřma do našeho pokoje). To ale asi nikoho nezajímalo. Je ale fakt, že takový věci jsem fakt neřešila, bylo mi to celkem fuk. Odpoledne při hraní her byly další rozbroje. Asi tři lidi řekli, že chtějí hrát jednu hru jako loni. Pořadatel her si však myslel, že jsme je chtěli hrát všichni. Ve skutečnosti to bylo tak, že ti tři to říkali během pobytu několikrát. Když jsme my ostatní řekli, že nás nebavila, hned to bylo špatně. Rozhodit jsem se ale nenechala. Nebudu si přece kazit náladu, ne? Když se chtějí hádat, ať si to užijou, říkala jsem si. A navíc se hádali tak trochu jako malý děti kvůli úplný zbytečnosti a já mám nervy jenom jedny. :D A koneckonců, já bych se klidně obětovala a hru si zahrála, zabít mě to nemohlo.
Ale nenávidím, když po mně někdo řve.
z celýho dne byl nejlepší ale večer. Ještě jsme trochu pracovali na projektu, ale spíše jsme se hodně bavili. A pak M. zazpíval v metalovým podání několik písniček.
Fakt mě mrzí, že z toho nemám žádnou nahrávku, ani pak tu metalovou večerku. To bylo něco suprovýho, všichni jsme dostali výbuch smíchu. Možná tak trochu jako malý děti, ale bylo to aspoň zase nějaký vtipný oživení.
Jo, pak mě tak trochu naštvala jedna osoba, když jsme s Verčou napsaly jeden text do projektu a pak jsme se dozvěděli, že to je krátký a divný a kdesi cosi, to se ale prostě stává, každýmu se nemůže líbit všechno.
Ale ten text, kde zvířata vysvětlují, proč by naše planeta neměla být zničena, je dokonalý. I přesto si do něj někteří museli rýpnout a ještě ho poupravit, díky čemuž se v konečný verzi objevili nějaký pravopisný chybičky, o kterých jsem neměla potuchy.
Nevím, jestli to pociťovalo víc lidí, ale ten pátek už jsem si pomalu ale jistě začala uvědomovat, že bude brzy konec. Dávno uplynula polovina celýho pobytu a já už věděla, že ani letos pro mě nebude lehký konečný loučení. Já celkově loučení nemám ráda, protože to značí, že se dlouho neuvidíme, ale proč by to tak mělo být?
Tyhle myšlenky mě přepadaly ale pak už jen minimálně, nebylo moc prostoru se jimi zabývat a to bylo moc dobře. Však na to bylo dost času doma v neděli.
Téměř celá skupina už v pátek dokončila svojí práci na projektu, já mezi nimi. Opravit pravopis v několika textech nebylo těžký, jenom jsem upřímně ráda, že neexistuje alergická reakce na určitý druhy chyb, protože to bych už tu asi mezi váma nebyla.
Opravdu jsem netušila, že nemusím dávat ani tolik pozor na čárky a i/y jako spíš na velká a malá písmena.
Já některý lidi nechci pomlouvat, vím, že za to třeba i z velký části nemůžou… Ale strávit u toho o pět minut víc a alespoň vychytat chyby, který ukazuje word nedá moc práce. Z velký části jde u nich o nepozornost a myslím, že je to škoda, protože se takhle všude špatně prezentují.
Na odpoledne byli všichni natěšení, zvláště mužská část účastníků. Zdálo se mi to, nebo letos to opravdu někteří kluci přeháněli?
Pod bobříkem sexu si lze představit spoustu věcí. A někteří si opravdu představovali bůhvíco. :D
Nakonec to bylo neškodný, ale i tak fajn, očekávání některých to možná zklamalo, ale já bych ani víc nechtěla… :D
Přijela za náma Anička s tímto tématem, nejprve jsme hrály nějaký ty hry a pak jsme se rozdělili do skupinek, ve kterých jsme hráli tak trochu improvizovaný představení na tohle téma. A že zrovna skupinka, kde jsem byla já s Verčou měla to nejúchylnější téma a Denča (promiň za uvedení tvého jména, i když ty to asi stejně nečteš) s úchylným hlasem mě prostě zabila tak, že jsem tam skoro vůbec nemohla nic říct, jak jsem se smála. :D
Bylo teda vidět, že někteří všechno brali až moc pubertálně, některý osoby pak na mě měli narážky, o kterých se raději nebudu šířit :D Ale celkově to bylo fajn odpoledne, kde jsme zase měli možnost se trochu líp poznat a hlavně se poznat trochu z jiný stránky.
Počasí se rozhodlo zhatit naše plány a rozpršelo se ve chvíli, kdy jsme se chystali na táborák. Stihla jsem si aspoň třikrát zahrát piškvorky (a jen jednou jsem vyhrála, heč), než pršet přestalo a my se přeci jen ohýnku, zpěvu a buřtů dočkali. To opíkání vždycky děsně nenávidím, takže jsem si naštvaně opíkala dva buřty najednou, abych u ohně nestrávila dvě hodiny, ale jen jednu. Letos to ale šlo podezřele rychle, během čtvrt hodinky jsem to měla hotový, což bylo dobře, protože ten kouř v očích a v nose nebyl ani trochu příjemný.
Nostalgicky jsem vzpomínala na všechny tábory, na kterých jsem byla, moje protestující hlasivky měly smůlu, protože jsem se je rozhodla totálně odepsat při zpěvu oblíbených písniček… Než jsem se dostala k někomu, s kým se dá kecat, měla jsem spoustu času na ty vzpomínky z minulých let, ale pak už naštěstí ne. Měla jsem totiž možnost poslechnout si metalový podání některých písniček od M +M (ne, není to žádná skupina, ale počáteční písmena dvou kluků, kteří se rozhodli mě neustále rozesmívat). Pak trvalo asi hodinu, než jsem se dozvěděla, kdo že hraje na to kazu, přesunula jsem se k jiným lidem a věty typu: "Vy chodíte na konzervatoř a neznáte kazu?" mě opravdu dostávaly. Takhle napsaný to nevyznívá vtipně, to byste museli slyšet ten tón, jakým ta otázka byla podaná.
Večerka byla některým z nás ukradená a zůstali jsme venku, kde jsme se chovali tak trochu jako blázni (ale jen trochu, opravdu).
Je přece úplně normální, když čtyři lidi nacpou ruce do zarulované karimatky a nechávají se fotit (mimochodem, Verčo, poslala ti Lucka tu fotku :D?)
Raději ani nechtějte vědět, kolik je tomu nejstaršímu, co tam ty ruce měl. :P
S karimatkou se dá dělat spousta blbostí, předloni třeba dva jednu vzali a říkali do ní "Pšt!" opět s důrazem, který je vtipný pouze ve chvíli, kdy ho slyšíte.
Myslím, že tolik jsem se opravdu za poslední dobu nepobavila jako při těchto naprostých blbostech. Je ale fajn občas chovat se jako malý dítě.
Se slovy "času dost" jsem se pak rozhodla názor do našeho projektu napsat v sobotu ráno, jenomže to by nesměl přijít ten, co nás tak trochu vedl a chtít ho mít do čtvrt hodiny. To, nad čím jsem si celý týden lámala marně hlavu, jsem opravdu dokázala napsat poměrně brzo. Opět to dokazuje moji schopnost dělat vše na poslední chvíli a s poměrně dobrými výsledky.
Sobota - den povídání, kopírování dat, prezentace projektu, zmatků, smutků, her, v některých případech i balení.
Dopoledne už většina z nás neměla žádnou práci, takže jsme si zkoušeli sdělit vše, co jsme za celý týden nestihli. Spousta času byla i odpoledne, kdy někteří z nás šli na procházku a ti ostatní hráli hry. Čas byl i pak, kdy už se měl celý projekt prezentovat a chyběl poslední člověk, co se snažil na poslední chvíli dělat další úpravy. Také byl po večeři a neposledně pak po večerce.
Moje hlasivky tentokrát už doopravdy vypověděly službu, což byl problém hlavně při tom, když jsem musela říct svůj názor na celý pobyt. Neustále jsem kašlala, takže jsem ani neřekla všechno, co jsem měla na srdci.
Taky už přišla řada na postrádání mýho exterňáku a to nejen proto, že ostatní ode mě chtěli nějaká data, co jsem v počítači neměla, taky jsem já neměla kam dávat všechno, co jsem si nakopírovala. Nakonec jsem teda místo kopírování nových dat mazala stará. Kdo to nikdy dělat nemusel, ať je rád. :D
Každopádně náš pokoj vypadal zajímavě. Všichni jsme si sesedli, kde bylo místo, v počítači zapojený nějaký ten kabel a zaznívaly jen otázky: "A co je tohle?"
"A tohle si taky můžu vzít?"
Domluvili jsme se, že nepůjdeme vůbec spát. Původně jsme se chtěli podívat na nějaký film, to ale nakonec padlo a tak jsme probírali různá témata, člověk se až občas divil, jak se dá od nějakýho určitýho dojít k úplně jinýmu.
V půl pátý ráno jsem si vzpomněla, že musím odpovědět kamarádovi na sms, jaksi už jsem ale nevnímala natolik, aby zpráva dávala smysl. Doteď nevím, co jsem myslela tím nesmyslem, který jsem mu poslala. Měla jsem ale štěstí, vůbec jsem ho tím nevzbudila, protože on byl taky vzhůru, i když na druhým konci republiky.
Někteří začali postupně odcházet, až nás zůstala jen hrstka. Někteří si stěžovali na zimu, kterou jsem ani moc nepociťovala, alespoň chvíli. Pak jsem udělala tu osudovou chybu a lehla si pod spacák. Nejprve jsem se navlíkla do mikiny, to ale nestačilo a tím, jak jsem si lehla, mě únava přemohla. Kdybych seděla, jsem si jistá, že bych to vydržela. Vlastně ani nevím, kdo vzhůru zůstal. A jsem na sebe naštvaná, že loni jsem nespala a letos jo, i když jen dvě hodinky.
Během půl hodiny jsem pak stihla zabalit a zaběhnout si na snídani, přičemž mě čekal šok v podobě rodičů, kteří přijeli o hodinu dřív, než jsme byli původně domluvení… Nestihla jsem se ani se všemi rozloučit, někteří mi utekli, některé jsem nemohla najít…
Ale vzhledem k tomu, že loučení nemám ráda, možná to tak bylo dobře.
Osobně doufám, že alespoň někteří z nás se během roku sejdeme a třeba si i zorganizujeme vlastní akci. Nevýhoda těchto pobytů je velká vzdálenost mezi námi, nemůžu si bohužel během roku jen tak v klídku zajet do Opavy nebo do Brna (i když do Brna to mám blíž, cesta trvá zhruba stejnou dobu, jako když jedu do Prahy).
Pobyt nelze hodnotit jinak než kladně, potkala jsem tam svoje přátele a to je hlavní (vlastně jsem tam nikdy nejela kvůli něčemu jinýmu) a když k tomu byl fajn program, není si na co stěžovat.
Příště jedu znova a doufám, že tam zase všechny ostatní potkám…
Komentáře
1 Verča | E-mail | 27. srpna 2011 v 15:35 | ReagovatPěti stránkový? To po mě nemůžeš chtít! :-D No ale tak o nějaký ten koment se pokusím, protože mě baví
všude cpát svý názory. :-D Rozhodně ale nezaručuju, že to bude dávat nějaký smysl. :-D
Tak na úvod komentíky k tvým negativům:
◦nemohla jsem si vyzkoušet zvukovou střelbu, protože než na mě přišla řada, něco se tam rozbilo
To je fakt škoda, protože střelba byla super a to i přesto, že mi chvilku trvalo, než jsem ji pochopila.
◦Nemohla jsem mluvit, tudíž ani zpívat a já se na to tak těšila
Nemohla jsi mluvit? Že jsem si nevšimla. :-D:-D Mi začaly hlasivky stávkovat v neděli, ale i přesto se barákem
ozývalo skřehotavé: život je jak abeceda... a to ještě další dva dny po skončení pobytu. :-D
◦externí disk zůstal ležet doma na stole a jeho přítomnost jsem velice postrádala
Vidíte ji, nenažranou Neriah? Měla tři flashky a ještě si stěžuje. :-D:-D
◦Stejně tak mi scházelo větší množství teplého oblečení a tak mě horečka otravovala víc, než mi bylo milé
Tak to nezávidím.
◦Téměř ve všech jídlech se vyskytovala rajčata
Včera jsem byla v Opavě a když jsem si dávala tortilu s rajčatama, vzpomněla jsem si na tebe. :-)
◦...pobyt byl celkově hrozně krátký
Jo, tak to bezvýhradně souhlasím. Pěkně blbá nevýhoda!
Noční klid? To je ta doba od desíti, kdy byla večerka, až do dvanácti,? Jestli jo, tak ano, moc jsme ho
nedodržovali. Ale za ty další hodiny, které následovaly po něm, na nás nemůže být nikdo zlej, protože to už je
ranní klid a o něm nebyla řeč. :-D Zkusíme to příště říct Jiřce, co ty na to? :-D
Hatmatilka HTML mě taky mile překvapila. Konéčně Verča něco pochopila. Zázrak! :-D Ale celkově musím říct,
že mě ty přednášky bavily mnohem víc než minulý rok. A i ten program byl super. Hlavně to, že jsme nebyli
rozdělení do skupinek a mohli jsme tak víc kecááát. Takže paráda! Stejně, když se mě někdo zeptá co jsme
tam dělali, jako první mě napadne: kecali. :-D
Coby kdyby je úžasná hra.Smála jsem se jako cvok. :-) A celkově se mi ty hry moooc líbily, i když jsem je
nehrála všechny, protože jsem byla jediná z účastníků (heč!), která si zkoušela, jak těžký to maj naši předci
opice ve šplhu. :-D Sice jsem si rozedřela prstíčky, ale rozhodně toho nelituju. Jo a co byla fakt sranda, ta hra
člověče nezlob se. :-) No, ty texty se podle mě nemusely tak moc měnit, protože třeba ta zvířata pak dopadla
celkem divně a my jsme o tom vůbec nevěděli. Ale co... byla sranda, tak není co řešit.
Já jsem od bobříka sexu taky neočekávala bůh ví co. Chtěla jsem si zablbnout při scénkách, což se mi splnilo,
takže jsem happy. A jestli to někomu přišlo moc úchýlný, je mi to fuk. Bobřík byl totiž něčím, u čeho jsem
většinou fakt jenom blbla a nebrala to vážně.
Výlet jsem si taky užila. Sice jsem si vyprala ponožky v bahně a rozpíchala nohy při chůzi slámou (proč jste mě,
moje milovaný tenisky nechaly veštychu? :-D), ale procházky miluju a v jeskyni jsem se parádně zchladila.
Hranolky s kečupem, který jsem si pak dala, byly to nejlepší jídlo za celý den. A jak parádně se jedlo, že? :-D
Mimochodem, Verčo, doufám, že ti chutnala ta bageta :D. Jo, byla dobrá, ale večer jsem ji, jak jinak než kvůli
kecání, zapomněla dojíst, tak šla ráno do koše. :-)
Jo, my fakt nejsme nenormální. No ale když toto tvrdíme, hlavně nikomu nesmíme ukázat tu fotku s karitaťkou.
:-D Upřímně - když mi někdo řekne (jako že se mi to už párkrát stalo :-D), že blbnu jako malý děcko, je to pro
mě pocta. Děti totiž dělají věci opravdově. Takže i jejich radost je opravdová. Pro mě je teda obrovským
štěstím, že mi v týhle době plné krimi zpráv, vzteklých lidí, krádeží a pod., zůstala ta dětská bezprostřední
radost.
Jó! Metalová večerka neměla chybu. Můj komentář k ní je takovej: :-D:-D:-D:-D:-D
No, já ten poslední večer nakonec taky usnula, i když jen na chvilku. U mě za to taky mohl spacák a blížící se
nemoc, který jsem, jako jedna z mála, úspěšně odolávala až do neděle. Kecání asi posiluje moji imunitu. :-D
Doufám, že se příští rok všichni staří známí, ale i noví, setkáme a zase si to parádně užijem. Minulej týden byl
pro mě totiž nádhernej. Taky doufám, že se s někým z těch lidiček přes rok sejdu (třeba v říjnu v praze - to se mi
ty, a snad i ostatní, co tam poblíž bydlí nebo studujou, neschováte. :-D
A tímto slavnostně uzavírám svůj stručný komentář. Pětistránkovej sice není, ale tak snad příště... :-D
P.S Za uhánění nemáš zač, to já ráda. :-)
2 Neriah | Web | 28. srpna 2011 v 12:00 | Reagovat
[1]:
Jé, díky za tak dlouhý komentář, je dobře, že všude ráda cpeš svoje názory, aspoň jsem měla co číst... vidíš,
kdybys měla svůj blog, mohla bys z toho komentáře rovnou udělat článek :-)
No fakt... Nemohla jsem mluvit :D I když ze začátku se to ještě dalo... Měla jsi mě slyšet v pondělí :D To jsem už
skoro jenom sýpala a za celý den jsem ze sebe dostala jen pár nezbytných větiček :D Na zpěv jsem pak mohla
jen pomýšlet... Za to teď už můžu halekat jako dřív... Naštěstí :D
Tři flashky, z nichž jedna momentálně stávkuje a tak se nemůžu dostat k fotkám z minula, co na ní jsou nebo
byly? :D Druhá byla plná poměrně důležitých dat, jako je škola *haha* a třetí plná metalu... Navíc i kdyby byly
všechny prázdné, stále by mi chybělo tak 20 giga :D
NO jo, moje nechuť k rajčatům je všeobecně známá, lidi si mě někdy pamatujou jenom díky tomu. :D:D
Jo, tak to na Jiřku zkusíme. :D
S těma přednáškama souhlasím. Letos jsem neusnula ani u jedné, i když ta o navigaci pro mě byla trochu... K
ničemu vzhledem k tomu, že jsem neměla v ruce telefon (pro mě je nezbytné vše si okamžitě vyzkoušet, jinak
nechápu)... Ale mám nahrávku, takže se budu učit později. :D
Jo, člověče nezlob se je super hra :D Znám jí už z dřívějška akorát se jí říkalo kompot. :D A neházelo se
kostkou, ale každý měl jen přidělená ta čísla a člověk uprostřed vždy nějaké řekl. :D
Já ale Ondru varovala, že jsme na ten text extrémně hrdé a když tam něco změní, hodně nás tím urazí. :D:D
Je fakt, že hranolky mi chutnaly, ale než mi Jirka donesl vidličku, asi na mě byl zajímavý pohled. :D:D
...Přemýšlím, jestli si tu fotku nedat na plochu, :D Ale to by na můj notebooček nesměl nikdo koukat. :D
No, během roku snad budu mít tu čest poslechnout si ještě několik metalových písniček jako třeba Ó řebíčku
zahradnický... Že? :D
Moje imunita je v pohodě do tý doby, než za mnou někdo přijde a začne na mě prskat :D To mám pak smůlu...
Ale zvládla jsem to, přecházení nemocí je ostatně mou specialitou už ze základky, kdy jsem byla nemocná třeba
i každý měsíc a to jsem přece nemohla chybět, navíc když by mi uniklo na intru tolik věcí. :D
Jo, na říjen se moooc těším. V tu dobu se můžou všichni doktoři a úředníci, co zatouží po mojí přítomnosti u
nich, jít vycpat. :D
3 Verča | E-mail | 28. srpna 2011 v 13:14 | Reagovat
Teď jsem si vzpomněla na jednu vtipnou historku s Jiřkou, i když to možná takhle napsaný vtipně nevyzní. Víš
jak furt H říkala, aby nepil čaj uprostřed místnosti a šel si s ním sednout ke stolu? No tak to jsem já po tý sobotní
procházce kecala s lidma v kuchyni u toho pultíku, či co to je, kde se odkládaly talíře a přitom jsem pila čaj. A
Jiřka provokativně: Víš co říkám ostatním. Máš jít s čajem ke stolu. No a já rádoby nechápavě poklepala na ten
odkládací pult a řekla jsem ji: Ale vždyť jsem u stolu. :-)
4 Neriah | Web | 28. srpna 2011 v 13:24 | Reagovat
[3]: :D:D
A co... už tě nic nebolí po tom pádu ze schodů? To se taky povedlo...
A škoda, že jsme si nezašermovali těma nožema. :D
To by pak měla Jitka co dělat.
5 Lucka | E-mail | 28. srpna 2011 v 21:31 | Reagovat
Jé tak to je super, že jste si to tak užili. Myslím, že takovej pobyt by mě taky dost bavil :-)
6 Verča | E-mail | 28. srpna 2011 v 22:27 | Reagovat
[4]:Mě ani nic nebolelo. :-D Náhodou, byla to parádní jízda.A aspoň jsem si ověřila to, co jsem tvrdila Jiřce, když
mě upozorňovala, abych ty schody nesjela po zadku, totiž, že je to rychlejší. :-D
[5]: Jestli jseš pořádnej cvok, kterej bere spánek za plýtvání časem, tak si piš, že by tě to bavilo. :-D
---
Žádné komentáře:
Okomentovat