To je tak, když si jednou za rok výjimečně něco neuložím... Asi varování, abych to už takhle nikdy nedělala.
O čem ale chci psát, je moje návštěva Olomouce, kde jsem čtyři dny svou přítomností otravovala línou psycholožku Verču bez blogu.
V úterý 25. června jsem nasedla do vlaku, abych se dostala na místo. Byla to má první samostatná cesta vlakem, ale nic zvláštního se na ní neudálo - jen přede mnou z kupéčka utekly dvě cizinky - asi se bály, že je nakazím slepotou nebo tak něco.
Na nádraží jsme se po nějaké té chvilce dokonce i našly (zvláštní, že s nevidomou osobou se najdeme vždy, zatímco s vidícíma se obvykle najít nemůžeme), a tak jsme vyrazily na kolej. Byla jsem zvědavá, jak to tam vypadá, protože mě nejspíš taková kolej taky čeká, i když pravděpodobně lehce odlišná. Pokoj byl prostorný, což se vůbec neshodovalo s tím, co většina studentů vypráví třeba o některých kolejích v Praze, kde se musí do pokoje nacpat tři až čtyři lidi a nedá se tam ani hnout. Zvyknout se dalo i na společné sprchy a záchody, zvlášť když tam vlastně na patře skoro nikdo nebyl.
Nezdržovaly jsme se tam ale dlouho, a s Verčinou sestrou (dvojčetem) R. jsme si zašly na oběd.
Jídlo bylo dobré, jen R. si chudák dala lazaně chutnající jako jakási blátivá slepenina bez chuti.
Její štěstí na výběr extrémně podivných pochutin se ukázalo ještě několikrát.
Po obědě nastal čas dát si něco sladkého s kávou, a tak jsme se přesunuly do nedaleké kavárny.
Snad ani nemusím říkat, co jsme jinak celou dobu dělaly. Kdyby to někomu náhodou nebylo jasné, kecaly jsme. A to pořád. Nebyla snad jediná chvíle, kdy by někdo z nás nevěděl co říct.
Asi nemá moc smysl popisovat den po dni, co přesně se dělo, jednak si to ani přesně nepamatuju, jak to šlo za sebou, a taky se to docela podobalo. Naší přítomností jsme oblažily několik kaváren, restaurací, čajovnu, vinárnu, obchod s potravinami, drogerii, menzu (kde překvapivě vařili celkem poživatelně), ale za to jsme nestihly podívat se na jakýsi hmatový model Olomouce. To bylo tak. Zavolal mi kamarád, a když se dozvěděl, že jsem v Olomouci, divil se, že jsem ten model ještě neviděla. Ale ty kavárny byly tak nějak lákavější... :)
S Verčou jsme mluvily o všem možném, od návštěvy pitevny po fakt, že je skvělé jíst nutelu prstem, protože je úžasná na hmat. Taky jsme neopomněly probrat knihy, a všimla jsem si, že do našich hovorů se promítala i spousta blogerů (nebojte, nepomlouvaly jsme vás :))
Máme na blogy stejný vkus, stejně jako na většinu knih, a dokonce se shodujeme i v názorech a máme stejný pohled na spoustu věcí, přitom se ale moc nevídáme a každou z nás formovalo jiné prostředí. Některá témata mě každopádně inspirovala k článku, což bych si ale asi měla nechat pro sebe, jinak od Verči teď nebudu mít ani chvilku klidu, dokud je nenapíšu. :D
Padlo taky několik úžasných hlášek, bohužel na ně moc nemám paměť - co si nezapíšu, to nevím. Verča mi je taky nechtěla prozradit, asi abych ji na blogu nemohla prásknout.
Jedna hláška mi ale v paměti utkvěla. Dozvěděla jsem se, že v jednom výcvikovém středisku vodících psů má každý pes jen třetinu cvičitele. :D Jen by mě zajímalo, jak si to rozdělí - jednoho cvičí asi nohy, druhého ruce... :)
Příležitost k provokaci se našla až ten poslední den. Dohodly jsme se totiž, že ani nemá cenu jít spát, když ráno musíme vstát dřív (jinak jsme se probouzely obvykle tak kolem jedenácté hodiny).
Ale Verča začala usínat už kolem jedné v noci. Na tom jsme se ale nedomluvily, a tak, když přiznala, že když se přikryje, úplně ji to nutí spát, nenapadlo mě nic geniálnějšího, než jí peřinu prostě ukrást... Víte, je moc fajn mít dva polštáře a dvě peřiny... A smát se tomu, že ten druhý peřinu nemá...
Verča prosila, prstíčkem hrabala (doslovně), ale moc platné jí to nebylo. Dokonce mi pak chtěla předvést, jaký nový povel se Ebbinka naučila - určitě ji po nocích tajně učila povel "trhej" - to si tak nechám líbit. :D
Nakonec jsem to ale byla já, kdo usnul dřív. Bylo už asi půl šesté ráno, když se mi podařilo vytuhnout, a to dokonce v lehce nepohodlné poloze - nohy na zemi a hlava u zdi. Vzbudila jsem se asi po hodině, načež jsem se spící Verčou zahájila velice filozofický rozhovor.
"Verčo, víš, že jsme usnuly?"
"Hm."
"Ale je zvláštní, že vůbec nejsem unavená."
...Načež jsem odklidila tu hromadu věcí, co jsem měla v posteli, abych si mohla konečně lehnout pohodlněji, a hned jsem zase usnula, tentokrát tak tvrdě, že jsem neslyšela ani jeden ze čtyř nařízených budíků. Naštěstí se ale Verča vzbudila v čase, kdy se dalo všechno v pohodě stihnout.
Když jsem dorazila domů, ohromila mě mamka svým dotazem:
"Měly jste si vůbec ještě co říct? Ten poslední den jste už jenom mlčely, ne?"
Bylo to totiž právě naopak - čím víc se blížil můj odjezd, tím víc témat k hovoru jsme nacházely.
Ke konci už jsem byla lehce nachlazená a bolelo mě v krku, ale ani to mě od nepřetržitého kecání neodradilo.
Olomouc je úžasné město a dost lituju, že jsem si nedala nějakou přihlášku na VŠ i tam. Všechno, co student potřebuje, se tam nachází blízko sebe, je tam hromada úžasných kaváren... A zvlášť mě vždycky potěšila obsluha. Nikde jsme se nesetkaly s nějakou vyloženě negativní reakcí, všichni byli moc milí.
Neříkám, že v Praze se ke mně lidi chovali hrozně, ale většinou tu uspěchanost přenášeli i do jednání se zákazníky.
Skoro až závidím spolužákovi, že bude v Olomouci studovat... Ačkoliv zrovna jeho obor mě nějak zvlášť neláká :)
Taky by bylo moc fajn mít Verču i další lidi tak blízko. Ale pořád budu blíž než dřív, takže konec stěžování.
Ještě musím na Verču něco prásknout... Tak nejdřív: ta líná osoba, co si stále nechce založit blog, má ve skutečnosti hromadu energie. Vždycky se tváří, že sebemenší pohyb je pro ni utrpení, a pak běhá s Ebbinkou po městě takovou rychlostí, že za ní člověk musí utíkat.
Než jsem si na tu rychlochůzi zvykla, dalo mi to občas docela zabrat :)
Taky musím něco prásknout na Ebbinku. Je to ten nejžravější pes na světě.
O tom jsem se měla možnost přesvědčit hned druhý den ráno, když jsem začala snídat. Ebbinka za mnou přišla a že by taky ráda kousek. Ale mě svým smutným pohledem nijak neoslnila.
To jí však nebránilo trpělivě čekat, jestli mi alespoň malinkatý drobeček neupadne. Dokonce, když jsem se k ní ze srandy otočila zády, okamžitě mě oběhla a pokračovala v čekání.
Nakonec jí to ale moc dlouho nevydrželo. Po chvíli nejspíš usoudila, že jsem opravdu tak lakomá, jak jsem se celou dobu tvářila, a šla si lehnout. V tu chvíli mi ale drobek nechtěně opravdu upadl. Kupodivu nezareagovala hned, asi až po minutě si všimla, že na zemi leží kousíček dobroty.
...Další věci prásknu třeba jindy, nebo je poznáte sami, pokud Verču někdy potkáte.
A navíc to nemůžu riskovat, když Ebbinka zná ten povel "trhej" :)
P.S.: Jak dopadl příběh se ztracenou bundou?
P.P.S.: Těším se, až mi předvedeš, jak jste se učili meditovat.
P.P.P.S.: Vyřiď Ebbince, že už se moc těším, až si zase budu moct prohlížet její uši. :D
Komentáře
1
Verča
|
| 4. července 2013 v 11:29 |
Reagovat
Jak může být článek negeniální, když ho jeden geniální člověk píše a druhej teď komentuje?:-D
Culila jsem se od první až do poslední hlásky i hlášky.
No nic, konec sladkých řečiček, teď jde na řadu tvrdá kritika:
já že líná? Já? Kde by se vzalo? Hlas svědomí: "Co že to máš, Verunko, za restíky do školy? Jo a nechtěla jsi už konečně něco napsat? A co ta přihláška na soustředění - myslíš, že se odešle i zaplatí sama?" Tak jo jo jo, už držím hubu!:-D
Miluju ten pocit, kdy je ti s někým tak... tak ukecaně +skvěle =neuvěřitelně krásně. Jde vidět, že nás rodiče neznají. My bychom na vykecání potřebovaly... no, nejmíň celej život (tak snad to převtělování fakt funguje a my se narodíme jako siamská dvojčata, aby nebylo tak jednoduchý nás rozdělit). Jen už předem
lituju naše chudáky rodiče.:-D
Byla, jsem a budu moc ráda za to, že jsi přijela, protože jsem si to fakt užila a Ebbinka taky, i když jseš takovej škrt, co si pro chlupatý hladový občany čr ani od huby neutrhne.:-D
Filozofickej rozhovor? Tak na ten si vážně nevzpomínám.:-)
Asi začnu pro sichr používat větu kamarádky: "Kdybych něco říkala ze spaní, tak mi to nevěř.":-D
Jo a že jsi nepopsala cestu z čajovny - přišla mi docela zajímavá. I když, chlubit se tím, jak jsem s tebou ten den furt bloudila, to radši ne! Ještě by tvý čtenáři pozbyli dojmu o mé dokonalosti.:-D
Takže jak říkám: užila jsem si to, jsi skvělá, úžasná, ale s tou dekou, tos fakt po*** - pořádně přehnala!!! 'Víš jaká byla ubohé Verunce zima? A ty si ležíš na dvou polštářích a peřinách. Souhlasím s Ebbi - jseš škrt!!!
K těm cvičitelům: já to tak původně opravdu chtěla říct, to nebyl přeřek. Věříte mi to doufám, že? Jen by mě zajímalo, jaká část těla cvičila Ebbinku. Hlava to určitě nebude, to je jasný.:-D
Asi nohy, když tak ráda zdrhá. Ideální pes ke mě - rozenému gepardovi.:-D
Jo a potkala jsem tu vrátnou, která nám skládala komplimenty.:-D
Vážně skvělý článek... a tvá návštěva... a ty... a všechno.:-)
I ten oběd v nádražní restauraci se dal... A víš, kdy jsem tě tam chtěla mít úplně nejvíc kromě toho, že pořád? Když si nastupovala do Regio Jetu. Příště to bude chtít delší návštěvu. Jo a k tomu dortíku: hahahahahahahahahahahaha!! CHichichichichichichichichi!:-D:-D:-D
P.S: Bunda se nenašla a mamka si toho zatím kupodivu a k ségřině velké radosti nevšimla. Tak asi až na podzim bude u nás doma zemětřesení.
P.P.S: Naučím tě to ráda, ale myslíš, že se u meditace může kecat? Asi ne, co? No nevadí, my meditovat stejně nepotřebujem.:-D
P.P.P.S: Ebbinka štěkala, že se ten povel trhej naučí sama.
P.P.P.P.S: Ten název článku změň! Vypadá to, jak kdybych ti ten model neukázala schválně, anebo jak kdybych nevěděla, kde v Olomouci je, což není pravda.
Nebylo to schválně, nýbrž z nedostatku času (copak můžu za to, že se v Olmíku lidi zbláznili a otevřeli tolik nových kaváren?:-D) a vím moc dobře, že model stojí................ no... přece tam.... tam, jak chodí ti lidi.
2
loveandsadness
|
Web
| 4. července 2013 v 12:00 |
Reagovat
to je ale dlouhe
mrkni se na muj blog :-D :-)
3
Neriah
|
Web
| 4. července 2013 v 13:36 |
Reagovat
[1]:
Máš vlastně pravdu... My jsme úplně nejgeniálnější. :D
Já fakt nechápu, jak si rodiče mohli myslet, že jsme si neměly co říct? :D
Siamská dvojčata... To zní lákavě. Ale ty rodiče z nás asi fakt zešílí. Jenom až se jima fakt staneme, ne že budeš chtít dělat něco, co já ne. Jinak ti budu deku krást i tak. :D
Ten rozhovor byl sranda, i když mi bylo jasný, že si ho pamatovat nebudeš. Myslím, že jsi říkala ještě něco, ale co, to už netuším. :D
Tu cestu... Já o ní psala, ale v tom smazaným článku... :D
Pak jsem ho nějak lehce zkrátila. Ale cesta byla fakt zajímavá. Akorát by mě zajímalo, kolik nám chtěl ten ožralec přispět. :D
A už asi vím co slavili - konec školy. :D
Já nejsem škrt, jsem jenom člověk, co rád uspokojuje svoje zájmy a potřeby, a když se naskytne deka navíc, proč toho nevyužít, že? A když má člověk hlad, přece nebude jídlo dávat ostatním, zvlášť Ebbince, která se dívá tak smutně, že to ani nevidím. :D
No ale jinak byl ten sezam v medu vynikající. chci ještě! Kde jsi říkala, že se to dá koupit? Chci to hned teď. :D
Taky jsem si myslela, že Ebbinku cvičily jen nohy... :D Takže když budu chtít psa lenocha, musím upřesnit požadavky. V žádném případě si nepřeju, aby mého psa cvičily nohy, nejideálnější by byly ruce, protože
kdyby to byla hlava, znamenalo by to, že pes bude chytřejší než já a to by asi moje ego neuneslo. :D
Vrátnou pozdravuj. :D A stejně tak všechny ostatní, které jsem poznala - všichni byli moc super.
A já právě ten oběd v nádražní restauraci později nesnášela, protože jsem se tak nehorázně přecpala. A nesměj se tomu! Věř, že kdybys jela se mnou, překonala bych se a dala si ho... A sežrala bych i ten tvůj, aby ses nesmála dlouho. :-P
Jinak jsem ale fakt moc ráda, že jsem mohla dorazit a těším se, že nám to vyjde a tentokrát mnohem dřív než vždycky.
P.S.: Tak je třeba nějak ji přimět zapomenout. :-)
P.P.S.: My vynalezneme speciální druh meditace, kde je kecání hlavní náplní. :D
P.P.P.S.: Tsss!
P.P.P.P.S.: Náhodou, ten nadpis je tak schválně. Přece varování pro ty, kdo se s tebou setkají poprvé, aby od tebe nečekali nějakou kulturu. :-P
Doufám, že příště, až dorazím, kaváren bude otevřených ještě víc. :D
P.P.P.P.P.S.: A kromě meditací taky doufám, že už mi příště navaříš. Přeju si kuřecí vývar s celestýnskýma nudlema, pstruha na másle s pečeným bramborem, domácí zmrzlinu a tvarohovo-čokoládový dortík, dobrou kávičku a domácí šťávu z ovoce. :D:D:D Zbytek požadavků ještě upřesním před příjezdem. :-P
4
Verča
|
| 4. července 2013 v 16:50 |
Reagovat
[3]:
No tak to asi budeme muset mít i siamskou deku, protože jinak zmrznu. :-D
Aha, tak ten smazaný článek jsem fakt nečetla. Promiň. A dokonce jsem ho ani nekomentovala. Jsem hrozná, vím.:-)
Jo, ti postarší přiopilý pánové na to fakt vypadali.:-D
Asi maj v tý škole života přísnej režim. A jó, škoda, že jsme si přispět nenechaly. Tak jo, jsme škrti obě *vzpomněla si, jak loni na posledním zvonění obrala o prachy alespoň uklízečky, když lidi na ulici nechtěli nic dát*.:-D
Tak takovou meditaci provozuji dost často. Jsem to ale poctivá esoterička.:-D
Kde se prodává sezam, to náhodou vím konkrétně - někde v Brně.
Pozdravy vyřídím... pokud nezapomenu. Plánuju jít s A někde do přírody a jsem zvědavá, jak se nám půjde, když maj zítra být ty bouřky... ale alespoň si budu připadat jak celebrita - osilňovaná blesky.
Taky doufám, že nám to výjde dřív než vždy (krásný časový údaj - učitel z fyziky by z nás měl radost:-D). Ony se sice tradice maj dodržovat, ale já vždycky byla pro změny... teda takový, který se mi hodí.:-D
P.P.P.P.S: Tsss!!!
P.P.P.P.P.S: Kdybych nebyla slušně vychovaná dívka, poslala bych tě do prdele... takhle alespoň do hajzlu!:-D
Ne, ty víš, zlato, že bych ti to nikdy neudělala... stejně jako ten kuřecí vývar s celestýnskýma nudlema, pstruha na másle s pečeným bramborem, domácí zmrzlinu a tvarohovo-čokoládový dortík, dobrou kávičku a domácí šťávu z ovoce.
5
Neriah
|
Web
| 4. července 2013 v 21:35 |
Reagovat
[4]:
Náhodou zas tak staří nebyli :D Oni nemůžou za to, že mají vychlastaný hlasy, víš? :D
A to mi poslední zvonění ani neměli... Spolužáci řekli, že nebudou někde žebrat a ať si to dělá někdo jinej. :D
Jojo, jen takováhle meditace má pro mě smysl. :D
Někde v Brně... Hm... To je ale konkrétní popis. :D
Tak až tam přijedu, začnu se lidí vyptávat: "Nevíte prosím vás, kde se tu prodává sezam?" :D
A. určitě pozdravuj a ne že na to zapomeneš, jinak tě stihne trest. Sice ještě nevím jaký, ale budu mít dost času si ho vymyslet. :D
Jojo, změny jen ty, co jsou nám prospěšný, jinak od nich ruce pryč :)
*Jde truchlit, že je na ni Verča zlá*
To si teda nezasloužím, tohle chování. Jako... To prostě není fér. :D
Když já mám takový hlad. :D
Mch. díky moc za tip na blog Ivy Pekárkové - čtu a čtu a nemůžu se od něj odtrhnout. Dost se bavím, ale někdy i naopak - série článků o odebraných dětech v Anglii mi úsměv na tváři opravdu nevykouzlila... Ale každopádně mám teď aspoň co číst... O jakých blozích jsi mi to ještě vyprávěla? Chci další odkazy
a už si žádný nepamatuju!
6
Amelie
|
Web
| 11. července 2013 v 17:27 |
Reagovat
S váma se, holky, člověk pobaví. Je fajn, když si lidičky takhle sednou. A Olomouc je mé srdcové město. Studovala jsem tam dva roky nástavbu na porodní asistentku. Na medicínu do OL jsem se naštěstí nedostala. Závidím procházky po městě..fňuk.
7
Verča
|
| 12. července 2013 v 21:57 |
Reagovat
[5]:
No já si taky nepamatuju, o čem všem jsem to mluvila... se nediv, když toho bylo tolik.:-D
Každopádně já zas děkuju za nevyléčitelnou optimistku.:-)
[6]:
Fakt? Ol je prostě úžasný město... Upřímně - tebe bych za porodní asistentku brala všema dvaceti.:-)
8
punerank
|
|
Web
| 12. července 2013 v 23:08 |
Reagovat
Přece ve svým věčně mladým stavu můžu aspon přiznat, že se vás dvou bojím! ale s vděčností přijímám, že po mně požadujete jen štrůdl! dám si pozor, aby naše vztahy nezdůvěrněly natolik, aby jídelníček vzrostl! sezam s medem chci taky! Jinak Verča je samej protiklad, zdá se líná a najednou je usilovně neodbytná, až bych to do ní neřekla:) a hmatovej model je sice zoufalá, ale záminka přecejen:) Neriah, my jsme dneska s verounem cvičily spolu větu, každá polovinu, ale ne a ne se sehrát a celý to říct! asi jsme porouchaný:)
9
Neriah
|
Web
| 12. července 2013 v 23:31 |
Reagovat
[6]:
Souhlasím s Verčou - tebe bych jako porodní asistentku taky brala :)
[7]:
chci odkaz na tu holku, co studuje medicínu, a taky na nějakýho toho kluka - ale už nevím, jak se jmenoval a o čem psal, takže hezky vzpomínej! :-)
A za nevyléčitelnou optimistku neděkuj... Jsem ráda, že se ti u ní líbí :)
[8]:
Požadavky ohledně jídelníčku se budou myslím odvíjet od toho, o jakých dobrotách budeš psát na blogu. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat