A teď už k článku.
V době vyučování byla v lese nedaleko školy zavražděna desetiletá Amelia Bestová. Tato událost otřásla všemi - žáky, učiteli i rodiči. Odhalení vraha však není vůbec jednoduché - jediným svědkem vraždy je totiž devítiletý autistický Adam, který se po této události zcela uzavřel do sebe a přestal komunikovat.
Adamova matka Cara celý svůj život zasvětila svému jedinému dítěti a snažila se ho co nejvíce zařadit do společnosti. Od chvíle, kdy zjistila, že je Adam autista, mu zařídila všemožné terapie, které by ho mohly rozvíjet, a sama ho učila další spoustu věcí, jen aby začal mluvit, aby si začal hrát, aby se choval co nejvíc jako ostatní. V některých oblastech Adam dosáhl velkého pokroku, a poslední dobou se začal hodně měnit. Na jednu stranu se čím dál více rozšiřovala propast mezi jím a vrstevníky, na tu druhou si ale začal trochu více všímat svého okolí a začal zvládat věci, které mu dříve dělaly problém.
Ovšem poté, co se stal svědkem oné vraždy, se uzavřel do svého světa a opět se stal tím malým dítětem, kterým kdysi býval.
Dokonce i za starých časů, když na tom byl nejhůř - dostával záchvaty zuřivosti na veřejnosti, vřískal, že chce věci, které nedokázal pojmenovat a ani na ně ukázat - byl tam, uvnitř svého těla, vzdoroval. Cara ještě nikdy neviděla, že by se takhle dokonale stáhl do sebe. Tuhle chodící, polykající, poddajnou katatonii.
...Na Caře teď je pomoct Adamovi, aby opět začal komunikovat jako dřív - je připravená na cokoliv a smiřuje se s faktem, že začne s učením úplně od začátku.
Zároveň musí správně interpretovat jeho reakce, které by mohly případně pomoct policii, která nemá žádné stopy a k vyřešení vraždy má hodně daleko.
Příběh je vyprávěn hned několika postavami, zároveň je ale celý v er-formě. Kromě Cary, která se tam objevuje asi nejčastěji, se setkáváme i s dvanáctiletým chlapcem Morganem, který se snaží z osobních důvodů vraha také vypátrat a proto se nabídne, že by mohl s Adamem dobrovolně trávit svůj čas a doufá, že přeci jen vraha odhalí.
Onen fakt, že na příběh nahlížíme díky různým postavám z různých úhlů, je pozitivní, má to však i svou negativní stránku - občas byli přechody mezi jednotlivými postavami celkem prudké a nečekané, a než jsem se zorientovala, o kom je právě řeč, trochu to trvalo.
Do čtení jsem se nepouštěla zrovna s nadšením. K jakýmkoliv detektivkám zaujímám už předem negativní postoj, a to na základě několika otřesných zkušeností s tímto žánrem (vím, trošku hloupé). V jednom příběhu třeba autorka prozradila čtenářům jméno vraha hned na první stránce, a ve zbytku knihy jsem jen nechápavě kroutila hlavou nad tupostí všech policistů - vždyť ten případ je přece tak primitivní, důkazy mají přímo před nosem, tak proč jim to trvá takovou dobu?!
Ale protože mi dělá v poslední době problém najít knihu, u níž bych dokázala vydržet až do konce, nepřišla mi tahle jako špatná volba (nedočíst ji můžu vždycky, že jo).
Na první stránce se žádné jméno vraha neobjevilo, což jsem vzala jako dobré znamení. Nemyslím si, že to byl příběh naprosto geniální, a že neexistují lepší detektivky. To ostatně soudit nemůžu. Ale autorka má zkrátka talent čtenáře napnout až do poslední chvíle. Během čtení jsem se snažila přijít na to, kdo by tím vrahem mohl být, měla jsem i několik jasných adeptů, ale nakonec jsem byla vývojem naprosto překvapená. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, autorce se nedá upřít schopnost udržet čtenáře u příběhu až do konce.
Postavy jsou psychologicky velmi dobře propracované, dozvídáme se o nich dost informací, přičemž ne všechny jsou pro knihu tak úplně důležité, ovšem příběhu daly zajímavou hloubku. Alespoň já si ráda četla různé detaily ze života některých z nich.
Celou dobu se děj nemotá jen kolem Ameliiny vraždy, čtenář má možnost nahlédnout i do Cařiny minulosti, která by snad mohla přinést odpovědi na některé otázky.
Rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla, skvěle jsem si při ní zapřemýšlela, což už se mi dlouho nestalo.
Trochu jsem uvažovala nad tím, co rodiče se svými autistickými dětmi mnohdy podstupují... Vím, že nemám právo se k tomu vyjadřovat, když v té situaci nejsem, ale podstupovat každý den nekonečně dlouhé terapie za účelem rozvíjení komunikace a dalších dovedností? Samozřejmě chápu, že učení u takových dětí je nutné, není to nic jednoduchého, ale nedovedu si představit, že bych s dítětem já, nebo terapeuti, pracovala v podstatě od rána do večera, a to mnohdy za protestů samotného dítěte, které je nuceno pouze do činností, které mu dělají problém, a nemá prostor k tomu dělat věci, co má rádo.
Upřímně se ani Caře nedivím, že to dlouho nevydržela.
...Ještě mě napadlo několik myšlenek k samotnému průběhu vraždy, ovšem to už bych až moc prozrazovala. A stejně byste o nic nepřišli - není to zrovna nic veselého.
Hodnocení 8/10
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Už skoro ze zoufalství, nebylo co číst. Zalovila jsem ve svém seznamu, kde se nachází knihy, které si chci přečíst, i ty, které jsem se nakonec rozhodla vůbec nečíst, a našla jsem ji tam. Sehnat ji pak bylo jednoduché, takže jsem se mohla pustit do čtení.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Překvapivá zjištění.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Porozumět.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nejvíce jsem si oblíbila Morgana a jeho myšlenkové pochody. Na úryvky z jeho pohledu jsem se vždycky už dopředu těšila. Překvapovalo mě, k jakým závěrům občas dokázal dojít a celkově mě zaujalo, jak vnímal svět a lidi v něm.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Napínavost a alespoň pro mě nepředvídatelnost.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Místy mi děj přišel až moc zamotaný a chaotický, ale asi je to jen můj subjektivní dojem.
Komentáře
1 Barunka Charlotte LaRose | Web | 17. července 2013 v 10:47
Já si teda nejsem jistá, jaký žánr si na čtení představuješ, ale třeba znám pár úžasných knih, které jsou něco ve stylu Šifry mistra Leonarda - nejlepší je Starožitník (Julián Sanchéz), popř. Génius (Jesse Kellerman) nebo Lazarova krypta (Tom Harper). Chceš-li se hodně zasmát a tak říkajíc nic jiného při knize neřešit, doporučuji sérii knih Doktore,... (Patrick Taylor) nebo sérii knih o Zvěrolékaři (James Heriott). Pěkné jsou taky knihy od Betty MacDonaldové (Co život dal a vzal,Vejce a já). Podobná knize Vejce a já je potom ještě knížka Já a tropy (Ludmila Vítovcová). A jestli chceš romantiku, tak kromě klasiků jako jsou sestry Bronteovy nebo Jane Austenová, já osobně zbožňuju Cathy Kelly (osobně miluju Klub zlomených srdcí a Jednou provždy). Krásný je taky životopisný historický román Richenza (Antonín Polách) a z klasiků si třeba já konkrétně vždy ujedu na Tolstém (Vojna a mír svou délkou sice odpuzuje, ale mě to za to stálo :-) ). Jo a co hlavně chci doporučit, jestli jsi to ještě nečetla, je kniha Sašenka (Simon Montefiore) - jedním slovem boží!! :-) Doufám, že se ti alespoň něco z toho zalíbí a přeju ti hezký pobyt u babičky (jestli tam máš takovou nudu, jako já u té tvé, tak doporučuju na týden alespoň deset těch knížek :-) ).
2 aleath | Web | 17. července 2013 v 12:17
Mě se líbí převážně fantasy žánr, takže Harry Potter, Pán prstenů, Narnie a tak podobně. Stmívání ani náhodou... Souhlasím s komentářem nade mnou, že třeba Jane Austenová nebo James Herriot taky stojí za to. Nevím jak jsi na tom ty, ale já čtu hlavně v angličtině, takže spousta knih, co jsem četla, snad v češtině ještě ani nevyšlo. Třeba autor Brandon Sanderson napsal trilogii, která se v angličtině jmenuje Mistborn a je to fakt pecka. Užij si to u babičky :)
3 Lucka | E-mail | 18. července 2013 v 22:06
Já taky v poslední době moc nevím, co číst. Zkus ale třeba knihu Peklo v chrámu božím. Je pravda, že takových knih už jsi možná četla hromadu, ale i tak si myslím, že stojí za přečtení.
4 Vendy | Web | 21. července 2013 v 19:26
Problém je, že máš dost načteno. Ale už Barunka v prvním komentáři ti dala výborné tipy a já můžu doporučit skvělou sérii Hra o trůny (to jsou takové bichle, že budeš mít zaručeno čtení až do konce prázdnin), výborná je Hunger games, ale to myslím máš, takže jinak - zkus si přečíst román od Loukotkové Není římského lidu nebo Spartakus, nádhera. Též Ludmila Vaňková má krásnou sérii knih o dobách Přemyslovců, počínaje trilogií Lev a růže s jednotlivými názvy Král železný, král zlatý, Zlá léta a Dědici Zlatého krále. Nádherné, je v tom i romantika, ale přitom se drží historických reálií, zkus. Jako odlehčovák je výborný Fulghum, krátké povídky, nebo již zmíněný Herriot. Taky si můžeš střihnout nějaký horor, skvělý je King (Carrie, povídková sbírka Mlha, Nezbytné věci, Rose Mader nebo Svědectví), výborný je i Koontz (Půlnoc, Chladný plamen i další).Nádherná je fantasy sága Zaklínač, jestli jsi nečetla, zkus. :-) Pěkné prázdniny!
5 Neriah | 25. července 2013 v 13:36
Děkuju všem za tipy na čtení, to budu mít aspoň na rok :) Přiznám se, že jsem u babičky nakonec přečetla jen půl knihy - sama sebe překvapuju..
[1] Většinu z tebou doporučených knih jsem nečetla, takže si některé určitě píšu na seznam :-) Zvlášť ty humorné se teď hodí.
[2] S angličtinou jsem na tom bohužel dost bídně, knihy bych v ní přečíst nezvládla, ačkoliv je dost těch, o jejichž přečtení fakt stojím a nevím o tom, že by je někdo chtěl překládat. Jinak fantasy taky miluju :)
[3] Díky za tip. V poslední době má hodně lidí ve čtení nějaký útlum. A to vím o knihách, které si přečíst chci (např. Sebranka od Torey Hayden), jenomže nějak není energie na jejich shánění.
[4] Hru o trůny mám v plánu si přečíst, jen se trochu bojím, jestli je pak člověk schopen se od toho odtrhnout? Znám se - když mě něco uchvátí, musím to přečíst najednou (i několik dílů tlustých bichlí) a zabere mi to hromadu času, který potřebuju na jiné věci. Nějaký ten historický román bych zkusit taky mohla, ačkoliv jsem si k nim nějaký zvláštní vztah nevytvořila. Od Kinga jsem nic nečetla už přes rok, asi bych se k němu zase mohla vrátit... Mlhu bych si přečetla ráda, jen zrovna u ní jsem se sháněním měla problém... Zrovna jsem si vzpomněla, že jsem od něj před asi půl rokem rozečetla Nezbytné věci, ale už nedočetla. Snad mě to podivné období, kdy mě nebaví moc knih, zase přejde.. Vždycky si myslím, že tohle bude zajímavé a po deseti stránkách najednou zjišťuju, že se na to nedokážu soustředit.
6 all-is-magic | E-mail | Web | 26. července 2013 v 8:24
Doporučení? Tak já tyhle prázdniny ujíždím na G.R.R. Martinovi a jeho Hře o trůny, potom taky na starém dobrém Harrym Potterovi a knihám Dana Browna.
7 Amelie | Web | 29. července 2013 v 2:07
Vypadá to zajímavě. Jako matku dvou autistů mě to mooc zajímá. Musím se po knize podívat. Ano, pracuji s Jendou od rána do večera, ale máme čas i na volnou hru, na pohádky, na občasnou procházku. Často je to velmi těžké, ale přece to člověk nevzdá.
8 Neriah | Web | 30. července 2013 v 0:16
[7] Určitě pro tebe bude zajímavá, ale některé úryvky i hodně silné... Je jasné, že pracovat s dítětem je třeba, ale ta terapie moc nebrala ohled na to, že se pracuje přeci jen stále s malým dítětem...
Žádné komentáře:
Okomentovat