Petra Soukupová - K moři

A další působivá kniha od Soukupové...



Kniha nám předkládá osudy dvou rodin, které spojuje jeden jediný muž - Petr, jeho současná i bývalá manželka a jeho čtyři dcery. Na úvod jsme podrobně seznámeni s osudy všech aktérů, dokonce je nám předložená hypotetická situace, co by se stalo, kdyby Petrova první manželka nepotratila jedno z dětí. Se všemi se nejprve seznamujeme opravdu detailně, dozvídáme se o spoustě jejich zážitcích z dětství, povahových vlastnostech, poklescích, životních rozhodnutích... To konkrétně u mě způsobilo neschopnost chovat k nim nějaké výrazné city, ať už kladné či záporné. Překvapivě mi to pomohlo hodnotit jejich chování nezaujatě, bez přemrštěných emocí.
Následuje pak část, kdy se na krátko obě rodiny setkávají - Petr se svou druhou manželkou a všemi dcerami jede na dovolenou k moři. Soukupová opět skvěle zachycuje neschopnost uvnitř rodiny komunikovat, detailní rodinné (a nejlépe nějak pošramocené) vztahy jsou zkrátka jejím oblíbeným tématem, a musím říct, že skvěle podaným. Osudy čtyř dívek majících stejného otce, avšak dvě různé matky,se na čas protnou, ale následně zase rozejdou.

Poslední část pak obsahuje detailní osudy všech aktérů, co koho potkalo během následujících let. Tato část je zároveň asi nejchaotičtější, setkáváme se s několika novými postavami a alespoň já měla problém se v některých vztazích na poprvé zorientovat.

Kniha je psána strohým, heslovitým a odosobněným způsobem, většinou je to jen suchý popis konkrétních situací bez přímé řeči, i když ta se tam taky vyskytuje. Nečekejte tedy nějaký nával emocí, potřebu si pobrečet... To tu skutečně nenajdete.

Mě osobně při čtení jejích knih mrazí. Možná právě proto, jak jsou psané, osudy oněch lidí působí o to realističtěji a tvrději. Holá skutečnost bez zbytečných příkras a snahy vše zaonačit tak, aby všichni žili šťastně až do smrti.

Líbí se mi, jak umí autorka zachytit dětský pohled na situaci. To mě zaujalo už v knížce Zmizet, v níž děti vystupovaly jako hlavní vypravěči. V rozhovoru s ní jsem četla, že považuje dětský svět za nedoceněný... Tím víc je mi sympatická.


Hodnocení: 10/10

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Zbývala jako jediná od Soukupové, kterou jsem nečetla.


2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Vnitřní trápení.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Nenaslouchat.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Nejbližší mi byla Jituška... Ačkoliv z Báry v sobě taky nejspíš něco mám... A to je to nejúžasnější na celé knize - do postav se vciťuju tak nějak přirozeně, protože jsou prostě úžasně lidské...


5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Styl, jakým je celá kniha pojata. Je netradiční, a proto jsem si ho tak oblíbila.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Na jednu stranu jsou ty heslovité popisy fajn, zpočátku však chvíli trvá, než si na takový styl vyprávění člověk zvykne.