U mě bylo jídlo vždycky velký boj, hlavně ve školce. Ale nejen tam, i doma jsem spoustu jídel nejedla, pravidelně jsem k snídani mívala nějaké sušenky, jinak jsem nebyla ochotná jíst. Víc než chuť mě zajímalo, jaké má jídlo tvar a pak jsem třeba vyžadovala kyselou okurku jen proto, že byla "hezky vroubkovaná". :-)
Z hromady jídel se mi dělalo zle, dokázala jsem vyzvracet špenát, krupicovou kaši, rajčata, tlusté maso (a mám to dodnes). Momentálně se mi začíná dělat špatně z másla, respektive z různých margarínů.
Nesnášela jsem skoro všechno ovoce a zeleninu, jablko muselo být bez slupky, v ničem nesměly být pecky, ani kousky ovoce v jogurtech. Chleba a rohlík jsem nesnědla, pokud mi ho někdo nenakrájel na kostičky (což už teď samozřejmě neplatí). :-)
Bez podobných jídel se dá v pohodě žít, akorát rajčata se vyskytují v nadměrném množství úplně všude. Na jakoukoliv akci jedu, hned první den mě čeká noční můra v podobě rajčete. Vážně, lidi! Proč neuděláte normálně chleba s něčím a zeleninu nedáte vedle, ať si člověk sám vybere, o co má zájem? Na chlebu nemám ráda žádnou zeleninu, musí být položená vedle a musím na ni mít chuť (nevztahuje se na cibuli, tu na chleba můžu).
Když jsem byla malá, lidé na moji nechuť nebrali ohled, asi si mysleli, že jsem typická rozmazlená a zhýčkaná holka a jídlo časem sním. Mýlili se. Brát ohledy na moje požadavky týkající se jídla začali až mnohem později.
Na druhou stranu ale dokážu sníst i jídla, která ostatní často nesnášejí - játra, ledvinky, tlačenku, růžičkovou kapustu (ale jen v polívce), všechny ryby, většinu sýrů (čím smradlavější, tím lepší), různé omáčky, pokud v nich je dobré maso.
Jím ale i různé kombinace, kterým ostatní nerozumí - třeba chleba namazaný s kečupem nebo rohlík s tabulkou čokolády je mňamka.
Do nedávna jsem žila v domnění, že jsem co se týče jídla docela extrém. Ale kamarádka mě vyvedla z omylu. Nikdy toho moc nejedla, je hubená jak tyčka.
Snažila jsem se vyzvědět, co má vlastně ráda, nad ledasčím se ušklíbá a odmítá i zcela běžné potraviny.
Moc toho nebylo. Kromě kuřecí šunky má ráda... Rýži s tatarkou.
Přemýšlím, jestli je horší tohle, nebo ten povidlový guláš s knedlíkem, co musí jíst další kamarádka, když zrovna její máma zatouží jednou za měsíc něco navařit.
Stejně tak, jak jsem jako malá jedla minimum potravin a nesnesla jsem žádné experimenty, tak se teď pro mě stalo potěšením, radostí, mou drogou. Jsem vždy natěšená, když má být něco dobrého k obědu, miluju domácí polívky (a doufám, že se je jednou naučím taky tak vynikající).
Už pro mě není ani stresem chodit do restaurací, ačkoliv nějaké experimenty týkající se nových a neznámých jídel si pořád odpouštím. Jen výjimečně si dám něco, co ještě neznám, zvláště jsem-li v cizím prostředí. Doma ochutnám ledacos, ale představa, jak si objednám v restauraci něco, z čeho se mi následně udělá zle, je pro mě absolutně děsivá.
Zvláštní je, že jsem se pořádně rozjedla až po nástupu na intr. Jídla za moc nestála, ale pořád to byla oproti střední mňamka (což jsem tou dobou ještě nevěděla a tušit to, vážím si těch kuchařů víc). Některá jídla se jim fakt povedla, ale na co vzpomínám ráda doteď, jsou jejich pomazánky.
(Mimochodem, kdybyste měl někdo recept na nějakou dobrou masovou pomazánku, sem s ním). :-) Zase bych si ji po těch několika letech dala.
Chlebů s jejich výbornými pomazánkami jsem do sebe nacpala vždycky co nejvíc, pokud to šlo. Stejně tak se chovali i ostatní. Hlavně jsem opět začala jíst rybí pomazánku, kterou jsem od školky nesnesla (podezřívám je, že do toho taky tehdy míchali droždí, aby to bylo mnohem hnusnější).
...A tak jsem postupně zjistila, že není proč se jídla bát.
Momentálně mě začíná štvát, že neumím vařit (nejlíp mi jde zatím jen ten čaj a kafe), což je dobrá motivace začít s tím něco dělat... Jen nevím, s kým se to mám učit. S tátou to vždycky dopadne katastrofálně. Neustále se úzkostlivě bojí, že se říznu a tak mi nedovolí pomalu vzít do ruky nůž, neustále komentuje, co jak dělám, jak přesně to mám dělat (vždyť jeho postupy jsou zaručeně správné a vyhovují všem na celém světě), a v konečném důsledku jsem tak vytočená, že nevydržím ani do konce přípravy jakéhokoliv jídla.
S mamkou jsem zkoušela péct, ale zas tak často to nedělá (i když takový štrúdl, ten bych si dala).
Tak snad někdy najdu někoho, koho při vaření nebudu mít chuť přizabít. :-)
A co vy a vaše chuťové podivnosti? Máte nějaké?
Komentáře
1 mengano | E-mail | Web | 1. února 2013 v 14:09
Všechno, co ti nechutná, jím a všechno, co ti chutná, jím taky :-) Já prostě sním snad úplně všechno. Něco mám samozřejmě radši a něco trochu méně, ale není jídlo, které bych nespořádala. Nediv se tátovi, že se bojí, že se řízneš. já bych se bála taky. A neboj, se vařit se určitě naučíš. Máš pravdu, lidi mají všelijaké chutě. Na mne se už pár lidí koukalo jako na magora, protože já mám fakt ráda očesnekované topinky s jahodou marmeládou. :-)
2 David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 1. února 2013 v 18:38
No nazdar, Neriah, nejsi ty tak trošičku líznutá autizmem? Musel jsem se fakt dost zasmát. Já mám rád skoro všechno, ale na základní škole jsem na intru trpěl. Tam bylo dost hnusný jídlo. Včera jsme si dali s Markétou na poliklinice v kantýně hnusnou gulášovou polívku a pak ještě rizoto, který tam kdysi měli docela dobrý. Teď bylo sedmihnusný! Polili to nějakou zeleninovou šťávou, na vrch naházeli řepu a ještě cosi a tak jsem to vzdal po první lžíci. Neboj, vařit se naučíš! Markéta se to učila až když jsme začali bydlet spolu a umí toho hodně a dobře. Kéž by neuměla! Já tloustnu a tloustnu.
3 Neriah | 1. února 2013 v 19:20
[1] Jsi šťastlivec. :D Je zvláštní, že se rodiče u mě bojí toho, čeho já ani trochu, a když mám z něčeho fakt strach, nechápou to... Tak takovéhle topinky bych si asi nedala, ale sama jím dost podivností, takže proti gustu... :-)
[2] Když si to teď po sobě čtu, skoro to tak fakt vypadá, při psaní mi to ani nedošlo. :) U nás ve škole zase ve středu vařili file na japonský způsob. To bylo maso s rýží, jakousi neidentifikovatelnou zeleninou a kousky mandarinky. To ale musela být dobrota. Ještě že už ty obědy nemám. Všichni pořád říkají, že nějak tloustnu. A to vařit neumím. Co pak, až se to naučím? :)
4 punerank | E-mail | Web | 1. února 2013 v 19:26
Juuuu, co člověk, to poklad! rejže s tatarkou a česneková topinka s marmeládou, no potěš!!! často splácám lecos, ale jedno po druhým, ne úplně dohromady! jednu dobu jsem na střední hrozně ráda naplnila talíř kolečkama ředkviček a čipsama a hodovala jsem si. rohlík a čokoláda je geniální, od dětství jsem to praktikovala! hlavně rohlík a kofila. a to bývaly lepší rohlíky! přílohy mám taky nejradši mimo talíř. ke spoustě věcem jím brambory, což leckdo nechápe. s mámou si pochutnáme občas na takových nokách v mlíku, mnam! přes to, že třeba není nic divnýho na tom upíct kuře na zelí a knedlík k tomu, docela mě vytočí, když máma tvrdí, že to je kačena a pak vítězně při nakládání na talíř prohlásí, že falešná. ta lež mě rozladí a jím něco s čím nepočítám. nebaví mě, že lidi do spousty pudinkových dobrot lejou rum. a už dost, nic krásně divnýho mě nechce napadnout! jo kdysi jsem dělala rizoto s tuňákem a fakt - už nikdy:)
5 Neriah | 1. února 2013 v 20:13
[4] Já taky můžu sníst všechno možné, ale postupně. Někdy si dám brambůrky, ale pak dostanu chuť na čokoládu, abych to vyvážila. Dobrá je třeba štangle salámu a k tomu si dát kyselou okurku. To sním na posezení. Já bych zase ke všemu cpala rýži, někdy těstoviny. Brambory zas tolik ne. Fajn jsou těstoviny s tuňákem, ale můžu to jen občas. doufám, že ještě někdo připíše neobvyklé kombinace, začalo mě to zajímat :)
6 mengano | E-mail | Web | 2. února 2013 v 10:46
[5] Ono je to ve skutečnosti tak nějak fuk, v jakém pořadí co jíme, protože v žaludku se nám z toho stejně udělá guláš:) Já mám, stejně jako Punerank, ke všemu nejraději brambory. A přitom je dost nerada škrabu:)Medvěd pro změnu ke všemu chce knedlíky, protože prý má jinak hlad. Tedy ke všemu... k řízkům samozřejmě ne. Ale omáčky jsou jasné. Nesnáší rajčata, takže když dělám lečo (kam rajčata pochopitelně dám), tak mu tvrdím, že jsou tam jen papriky. Zatím mi to věří :-)
7 Neriah | 80.188.190.98 (80.188.190.98) | 3. února 2013 v 10:17
[6] To já bych tam ty rajčata odhalila hned. :D Připomněla jsi mi kamarádku ze základky, která tvrdila, že nejí žádné plátkové sýry. Jednou jsme dostali k jídlu chleba s hermelínem, ona to snědla a pak se mě zeptala, co to bylo, že jí to chutnalo. Když jsem jí řekla, že to byl hermelín, na chvíli se zamyslela a pak řekla: "No, ono to vlastně zas tak dobrý nebylo."
8 Verča | E-mail | 5. února 2013 v 16:02
[7]To je dobrý.:-D Taky lecos nejím, ale třeba hermelínová pomazánka na Krásensku mi chutnala, přesto, že jinak hermelín nejím. No ale, že někdo řekne, jak je určitá věc dobrá a když se dozví, co to bylo, změní názor, to se mi ještě nestalo.:-D Rohlík s čokoládou jsem taky kdysi jedla a byla to mňamka. Už vím, co budu zítra snídat.:-) Jedna neobvyklá kombinace mě napadá: sousedka milovala knedlíky s nutelou, což jsem fakt nechápala, ale proti gustu...:-) Já moc nemusím vařenou, dušenou či jinak tepelně upravovanou zeleninu. Taky proto mám z polívek ráda jen vývary, příp. bramboračku či česnekačku. Záleží, kdo to vaří. No ale jednou jsem jedla i dobrou čočkovou polívku. To bylo ale jenom jednou. Taky už ráda experimentuji, hlavně tady v menze, kde tě jídlo stojí cca čtyřicet korun, takže si vždycky řeknu: "No zkusím to, když tak to vyhodím (čtyřicet korun není zase tolik)." Minulý týden jsem si třeba dávala jáhelník se sušeným ovocem. Sice sušený ovoce moc nemusím, ale samotnej jáhelník byl dobrý. Kdo neví, co to je, tak jde o pečenou buchtu z jáhlové kaše. Prý něco jak rýžovej nákyp, ale ten jsem měla naposled ve školce a díky bohu si už nepamatuji jak to chutná.:-D S vařením jsme na tom úplně stejně. Hey tak až přijedeš, uklohníme něco na koleji, protože tady nám do toho nikdo kecat nebude. Možná jen hasiči.:-D
9 Neriah | 6. února 2013 v 8:54
[8] Jako knedlíky a nutelu jo, ale prosím zvlášť. :D Já jím zase polívky převážně jen domácí, ty ostatní mi dost často nechutnají (nejím totiž petržel, celer, brokolici apod.). To mi doma nikdo nedává. Zrovna ta čočková je jedna z mála polívek, kterou risknu sníst kdekoliv. Hnusná byla jen málokdy (i v naší jídelně jsem si ji někdy dala a neotrávila jsem se). No, kamarádka už mě s menzou stačila odradit předem, takže nevím, jestli tam někdy risknu jít. :D Ale třeba najdu nějakou, kde se najím dobře. Na to společné vaření se těším, jen by to pak chtělo někoho, kdo to sní, když se nám to nepovede. :D
10 Verča | E-mail | 6. února 2013 v 22:51
[9]O to strach nemám. Ne nadarmo se labíkům říká chodící odpadkové koše.:-D
Publikovat |
Zdravím. :D (Tak jdu zkusit ty kometáře tady, snad se to pošle a nebouchne to. Aneb Lizz potkává nové věci a je z toho div živa.)
OdpovědětVymazatZ výše zmíněných jídel jím snad všechno, teda kromě tý kapusty, to prostě ne. :D I když, pokud je nakrájená nebo rozmixovaná nebo tak něco a někdo mi neřekne, že v té polívce je nemám s ní problém, ale jakmile jsou to celý hlavičky - to je prostě hnus.(A ještě rejžovej nákyp a olivy a černej pendrek, ale jinak sním snad všechno, aspoň myslím.) :D Rýže s tatarkou je super :D Na mě většinou blbě koukají, když řeknu, že jím chleba s kremžskou hořčicí. Nebo tatranku s kečupem. A kuře s borůvkovým řezem. :D Ale, jakkoliv to může zní děsivě, ono to dohromady vážně chutná dobře.