radost číst si radosti ostatních, ale proč nepřidat i ty své... Přiznám se, že bylo těžké je vymyslet (napadala mě
spousta negativních věcí, které jsem prožila), ale dle kamarádky si musím povinně naordinovat pozitivní myšlení
a taky moc dobře vím, že ty radosti byly, i když mi je moje paměť hned nechtěla předložit. Nakonec jsem jich
pár vymyslela a snad se mi to povede i příště (kdy, to netuším, pravidelnost a já nejsme kamarádi - naopak
zarytí nepřátelé). :-)
Začnu radostmi trochu staršího data.
3. Ledna mi dorazila kniha "Jak jsem se mámy ptala, jestli mě něco bolí". Jsem ráda, že bylo možné ji sehnat a
že po téměř měsíci opravdu přišla.
Autorka popisuje svůj život s autistickou dcerou Mariankou, zároveň přikládá zážitky i jiných maminek. Druhá
část knihy se skládá ze článků, které Marianka zveřejňovala na svém blogu.
U čtení jsem se chvílema usmívala, chvílema jsem si ale naopak pobrečela. Kniha ukazuje i tu stinnější stránku
života s autisty, o které běžná veřejnost sotva něco ví.
Cením si všech upřímných pocitů a výpovědí, které se v knize objevují. Těžko se mi o ní nějak smysluplně píše,
takže kdo bude mít zájem, ať si ji přečte a názor si udělá sám. Myslím ale, že ten, kdo nezažil, beztak úplně
porozumět nemůže...
Někdy v půlce ledna se mi podařilo úspěšně dokončit seminární práci opět den před odevzdáním.
Hned ten samý den jsem se donutila zapracovat na seminárce do druhého pololetí, a doufám, že ji tentokrát
dokončím mnohem dřív.
Zároveň se mi podařilo opravit si známky z biologie a němčiny, takže mám nejlepší vysvědčení za asi poslední
dva roky.
Taky jsem si vyhlídla dvě knížky z nakladatelství portál, které mají vyjít tento rok a nemůžu se jich už dočkat.
Jedna z nich je opět od torey L. Hayden.
Koncem ledna jsem opět získala chuť začít psát na blog, za což jsem moc ráda - už mi to psaní chybělo.
31. ledna jsem se pustila do čtení knihy "Sama bych se v nebi bála". Těšila jsem se na ni už několik měsíců,
kdy jsem zjistila, že vyšla. Je pokračováním knihy "Dary se přece nevracejí" a autorka v nich popisuje život s
dětmi, které si vzala do pěstounské péče.
V sobotu 2. února se mi konečně podařilo zprovoznit bloglovin.com. Mám z toho radost, protože budu mít
konečně přehled o všech oblíbených blogerech i mimo blog.cz. Rss čtečky na mě byly vždycky moc složité a
nevěděla jsem si rady s tím, jak je zprovoznit, tohle je ale i pro takové technické antitalenty, jako jsem já.
Ještě ten den večer můj bratr odcestoval do Holandska za prací. Jak a jestli vůbec svou poslední šanci uchopí,
je už jen na něm.
3. února jsem se donutila vypracovat dvě maturitní otázky do angličtiny (a i když mi ještě tři zbývají, aspoň že
něco jsem udělala). Taky jsem se učila chemii, i když nakonec zbytečně. Dokázala jsem to učení ale
neodkládat a to je úspěch.
4. února jsem se dozvěděla, že ze zkušebního didaktického testu z češtiny jsem získala 57 bodů z 69. Považuju
to za celkem dobrý výsledek, i když by to samozřejmě mohlo být i lepší.
K večeru mě pak na chvíli přestala příšerně bolet hlava, což jsem měla chuť ihned oslavovat, ale místo oslav
jsem se vrhla na učení maturitní otázky do zsv.
5. února jsem dokázala mluvit v kuse 10 minut o otázce, kterou jsem si nakonec přečetla jen dvakrát. Jak se mi
to povedlo, to netuším :-)
dnes ráno mi češtinářka řekla pár povzbudivých slov, čímž mě potěšila a přiměla mě v určité věci se nevzdat...
Jsem za to moc ráda.
Další radosti někdy příště, až se zase budu nudit ve škole :-)
Komentáře
1 David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 6. února 2013 v 16:19 | Reagovat
No fajn, další propagátorka radostí! Taky mám radost z knížek. Bez nich a bez bigbeatu by byl život dost
nudnej. Brácha si vybral dobře! V zemi volně prodejný trávy, kočujících cikánů a vysoký kriminality se mu jistě
bude líbit. Fakt je, že Niederländer jsou pohodoví lidičky a maj tam bezvadný jídlo, dobrý kafe, čokolády i pivo.
Přeju ti, aby ses ve škole často nudila a my abychom v důsledku toho měli co číst!
2 punerank | E-mail | Web | 6. února 2013 v 21:24 | Reagovat
Všechny tebou zmíněný knížky jsem už zchroupala, díky za inspiraci. A piš, piš, dokud zas nepřijde odliv:)
3 Verča | E-mail | 6. února 2013 v 23:00 | Reagovat
No paráda. Vidíš, jak se ty radosti nashromáždí. K neodkládání učení gratuluju. Já se to furt nenaučila, takže
jsem zas strávila jednu probděnou noc nad učením. Ale narozdíl od minulýho týdne jsem tu zkoušku dala a navíc
na B, což je vlastně jedna mínus. No co víc si přát? :-) Jo vím, ještě dva zápočty, seminárka... ok, nebudu si
kazit náladu. :-D
4 Lucka | E-mail | 7. února 2013 v 21:27 | Reagovat
No vidím, že pár lidí to s tím učením má podobně. Já teď zažila pořádnej stres, protože jsem to pořád odkládala
a pak už byl den před zkouškou. Taky jsem teda zažila jednu probdělou noc a kupodivu jsem to fakt vydržela.
Odměnou mi ale pak bylo, že jsem tu zkoušku udělala, což se sama divím, protože toho bylo fakt hodně.
Jinak i mě neuvěřitelně potěší, když vyjde nějaká nová zajímavá knížka. Je to jedna z věcí, která mi dokáže
opravdu udělat radost.
5 Neriah | 7. února 2013 v 21:46 | Reagovat
[1]: JO když brácha přišel s tím, kam chce odcestovat, tak jsem si hned říkala, že to je něco pro něj.
Já se ve škole nudím pořád, ale občas se musím tvářit, že mě to strašně zajímá.
[2]: Ty jsi nenasytná :) Takže říkáš, že už mám vymýšlet další knížky k doporučení?
[3]: No, moc negratuluj. To byla výjimka. Vsadím se, že o prázdninách neudělám absolutně nic a to mám v plánu
udělat půlku seminárky a spoustu dalších věcí.
Ne, náladu si tím nekaž :) Však času dost (moje oblíbená hláška, když se mám jít učit)
[4]: Já se nejlíp dokážu učit právě v tomhle stresu. Protože už prostě vím, že se to naučit musím. Ale jednou
bych se ráda učila s předstihem a bez nervů. K tomu se ale asi jen tak nedopracuju. Ke zkoušce gratuluju :)
6 Vendy | Web | 10. února 2013 v 17:21 | Reagovat
To je vážně príma projekt a jsem ráda, že ses zapojila taky. Tohle je totiž opravdu pozitivní, a myslím to v tom
normálním smyslu jako pozitivní, nikoliv v tom nadšeneckém tleskacím.
My totiž ty drobnosti, které nám přináší stopu radosti, opomíjíme, kdežto špatné věci si pamatujeme ihned. Ale
ty dobré jsou taky, a když už si je nepamatujeme, je dobré je vyhledat - a zapsat! 8-)
Gratuluji ke zkouškám, u knížek přeji příjemné počteníčko, a bloglovin si dnes zakládám také - trochu jsem se
prala s přihlašováním, protořže jsem nevěděla, co napsat do full name a username, nakonec jsem to vyřešila
po svém. Už si vkládám oblíbené blogy, které chci sledovat, je to docela záběr, mám jich dost... :-D
7 nel-ly | Web | 27. února 2013 v 1:09 | Reagovat
projekt neznám, ale je krásný si připomínat radosti (hlavně když se všichni tak vyžíváme v depresích :D co
povídka - nebo hůř básnička - to čím dál věští splín :-D)
líbí se mi nápad a líbí se mi i způsob tvého pojetí :-)
8 Amelie | Web | 18. května 2013 v 13:51 | Reagovat
Pozitivní projekt je moc prima, měla bych ho naordinovat elišce, je příliš pesimistická. Ty knihy jsem také četla,
jsou super. líbí se mi výběr toho, co čteš, jsi chytrá a přemýšlivá dívenka.
9 Neriah | 18. května 2013 v 14:59 | Reagovat
[8]: Já jsem taky hodně pesimistická, ale tohle mě překvapivě začalo bavit a učím se tím hledat v životě i
pozitiva. Už dlouho jsem ale o radostech nepsala, po matuře to musím napravit.
Je fakt, že výběr mojí četby se v poslední době zaměřuje na to, čemu se chci věnovat a co chci studovat, což je
speciální pedagogika.
Žádné komentáře:
Okomentovat