O dalších drobných i nedrobných radostech

Tak už je na čase, abych se zmínila o dalších radostech. Zvlášť teď, kdy mi není do smíchu, bych si je měla o to víc připomínat.

Tentokrát bez konkrétních dat, moje paměť začíná selhávat.

...Den po uveřejnění první várky radostí se mi podařilo získat trojku z matiky. To zase není tak výjimečná věc, i když malý zázrak to je... Ale víte, jsem asi nějaký skrytý génius či co. Protože aby se někdo dokázal dobrat správných výsledků postupem, kterému nerozumí ani on sám, natož profesorka, na to je třeba alespoň trocha toho talentu. Věřím tomu, že kdybych měla matiku ještě pár let, dokázala bych se vypracovat a zapsat se do historie novými a zcela zbytečně složitými postupy výpočtů, které by se povinně učili na středních školách a studenti by je nenáviděli z celého srdce.

Před několika dny se mi poprvé za mou existenci podařilo v Albertu sehnat čerstvé rohlíky, a ne jakési tvary připomínající sice rohlík, ale podobné spíše kusu betonu, které by mohli sloužit tak maximálně jako lehce neúčinná zbraň.
Podařilo se mi z klávesnice vyklepat drobek, který způsoboval, žejsempsalatakhleanižbychtomohlaovlivnit. :D

Horší už je, že má můj počítač chuť povídat víc, než by bylo třeba. Hned po zapnutí na mě vychrlí jakýsi error a než stihnu zjistit, co to je, zmizí to. Snad to moje zlatíčko ještě nějaký čas vydrží. Prosím!

...A ta největší ze všech radostí - přežila jsem maturitní ples! Podrobnější článek o něm se tu snad objeví ještě během tohoto století :-)

Do školy (nebo spíš na intr) přišly dvě holky na praxi. Jsou moc fajn a doufám, že s nima zůstanu v kontaktu. Snad prvně jsem od nějakých maturantů slyšela, že ta maturita není zase tak lehká. Holky mi udělaly zkrátka radost a už se těším, až je zase uvidím.

Napsal mi bratr. Nezáleží na tom, že to, co napsal, mě zrovna nepotěšilo. Ale napsal.

Konečně jsem odeslala přihlášku na vysokou. Jestli se tam dostanu, či nikoliv, je už jen... Hm, asi na mně :-)
Bloglovin.com mi dělá čím dál větší radost. Téměř každý den si vzpomenu na další blog, který si tam hned musím dát. Objevuju zároveň nové a nové blogy - měla bych se začít brzdit. Největší radost mi udělal asi tento blog. Obdivuju, jak někdo dokáže psát s takovým nadhledem i přes všechno, co prožil. Zároveň se mi to ale moc líbí a už se pomalu ale jistě blížím k přečtení všech článků.Mám ještě jednu radost (nebo to bude starost)? Do školy nám přivezli jakýsi mrazák na pizzu. Až to zprovozní, bude možnost si ji tam udělat. Jenomže... Ten automat je na papírovky. Já tam zkrachuju. Ach jo. Pokud se to teda bude dát jíst.

P.S.: Právě jsem se dozvěděla, že už to asi funguje, tak článek brzy aktualizuju a napíšu, jestli jsem si nějakou pizzu dala a jaká byla. Teď jen doufám, že peněženka nezůstala na intru.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 27. února 2013 v 22:26 | Reagovat
Jsem rád, žes přežila ten ples. Já ti nějak mám tolik věcí na práci, že si nemůžu vybrat, kterou dřív a proto nedělám nic. Chci psát na blog, čeká mě přesun webovek na blog, chci víc prodávat ESSENS parfémy a budovat si tým, chci prohlubovat a zkvalitnit svůj duchovní život, chci si toho moc poslechnout a navíc to všecko ještě pochopit. No a co dělám? Spím! Takže ti dneska nemůžu ani vynadat, že píšeš málo, protože proti mně píšeš vlastně moc. Těším se na článek o maturiťáku. Měj se!
2 Verča | E-mail | 3. března 2013 v 14:51 | Reagovat
Článek jsem četla už ve středu, takže jsem se teď při zpětném čtení o tvé genialitě ve vodách matematických, nepoprskala kafem. I když ono by to zas až tak nevadilo, vzhledem k tomu, že kafe není zrovna dobré... ale co taky chci od turka, že (turek =typ kafe, ne člověk, co mi ho připravoval). Automat na pizzu by se taky hodil... nejlip v mým pokoji a nejlip bez nutnosti za pizzu platit... jo a s automatickým doplňování pizz. Hjo, že já kdysi hltala sci-fi. :-D
Na blog jsem koukala a i když jsem zatím přečetla jen pár článků musím uznat, že autorka má fakt úžasný nadhled a smysl pro humor. Kdyby ses náhodou nudila, pošli nějaký odkazy na mail, ať mám na koho svalovat vinu za nepsaní seminárek. :-D Nepatřím sice mezi milovníky čekání, když jde o články blogerů, ale na info o maturáku si klidně toto století počkám..., ale pak už tě začnu uhánět! :-D

3 Neriah | 4. března 2013 v 18:41 | Reagovat
[1]: Jsme na tom podobně. Mám toho tolik co dělat a tak se raději místo toho všeho nudím a nedělám nic.
Já se osobně na ten svůj článek taky těším. Ještě že na něj mám rovnou celé století.
[2]: Tak hlavně, že ses k vůli mojí genialitě tím kafem nezačala dusit. :D Hm, myslím, že není o co stát - pizza za moc nestála, raději si zaběhni do pizzerky. :D Pár odkazů ti poslat můžu, aspoň nebudu sama, kdo bude číst blogy místo učení. Za to století bych ten článek snad stihnout dopsat mohla. Aspoň doufám. :-)

4 Liánek | Web | 9. března 2013 v 0:13 | Reagovat
Ahoj tvorečku, píšeš moc zajímavě. Hrozně se mi líbilo, jak jsi vyklepala ten zákeřný drobek z klávesnice. :D

Máš můj obdiv, že jsi přežila ten ples... mě by tam nedostali ani tři Brücknerové. Úplně jsem se tě zapomněl na tne ples zeptat... Jinak pokud je o matiku, ta mi sice šla tak nějak sama, ale chtěl jsem se zabývat dalekými filozofickými přesahy a nějak jsem neměl čas na takové hloupé drobnosti jako znaménka, takže mi pak nějak nevycházeli příklady. Pokud jde o ty hory rozdělaných věcí, já už jich mám tolik, že se nezmůžu vůbec na nic a jdu se radši najíst a pustím si Mash. :D

5 Neriah | 21. března 2013 v 11:38 | Reagovat
[4]: Jo, ples se dal. Asi už jsem zažila i horší akce, kam by mě znova nedostal absolutně nikdo.
Filozofovat při matice? To je jako myšleno vážně? Já se na ni většinou tak soustředím a hledám v tom takové složitosti, že nemám nikdy šanci ji zvládnout. :D A nebo se zabývám vymýšlením zcela nových postupů, jen aby ten papír s písemkou nebyl tak děsivě prázdný...