Když jsem tenkrát její blog objevila, bylo tam jen prvních několik kapitol velmi emotivního a syrového příběhu. V tu chvíli by nikoho nenapadlo, že se z příběhu stane kniha - kniha zároveň smutná i plná odpuštění.
Jakmile jsem se dozvěděla, že Edith knihu chce vydat, těšila jsem se na ni a zároveň jsem se obávala toho, jak na mě bude působit - jestli ji zvládnu dočíst až do konce. Teď po přečtení musím říct, že je to velice silný příběh, k jehož částem se ještě průběžně vracím. Kdo z vás knihu ještě nečetl, měl by to rychle napravit.
V minulém článku jsem se zmiňovala o tom, že se na křest chystám, ale ještě mě čekalo několik rozporuplných chvilek, kdy jsem se hádala sama se sebou, zda jít či nejít. A to ne proto, že bych měla strach z ostatních, já se naopak na setkání s několika blogery hrozně těšila. Šlo o to, že oni poznají mě a už pro ně budu jen skutečná. Těžko moje pocity popsat. Nakonec jsem si ale řekla, že už toho odkládání a váhání bylo dost a ještě že tak!
Nejprve jsem měla sraz s Punerank a Tygrem u tramvaje, kde jsem měla být myslím po půl šesté, jenomže já se trochu zapovídala s kamarádem, u kterého jsem přespávala a ještě jsem musela sníst moje první jídlo (dobře jsem udělala). Přitom jsem zapomněla hlídat čas, takže jsem v půl teprve vyrážela.
Měla jsem Punerank prozvonit po výstupu z tramvaje a hned, jak jsem to udělala, ozvalo se vedle mě: "Hele, už mi to zvoní." Našli jsme se tedy bez problémů, horší to ale bylo s hledáním onoho knihkupectví, kde se měl křest konat. Punerank několikrát obvolávala ostatní, kde to je, nikdo z nich však ještě nedorazil a tak pro nás došla Edith osobně.
Vevnitř už bylo plno, ale poslední jsme naštěstí nebyli :)
Byli jsme usazeni k malému stolečku a hned přiběhl ochotný číšník, k němu se ještě později dostanu.
Po chvilce přišla Monica Otmili a
Signoraa, které zatím moc neznám, ale na jejich blozích si začínám průběžně číst :)
Na úvod Edith přečetla úžasnou recenzi, kterou na CKMM napsala Punerank (a žádné schovávání pod stůl). Samotná beseda pak byla velice zajímavá. Rozhodně jsem měla náměty na přemýšlení, o čemž svědčil fakt, že jsem po návratu ke kamarádovi ještě nějaký ten čas o adopcích, pěstounských rodinách a našich zákonech mluvila. Nevím, co si o mě myslel, ale tvářil se, jako že ho to zajímá a dokonce se mnou i diskutoval :)
Edith mě pak pobavila vyprávěním o jejím prvním komentáři na cizím blogu :)
Chvíli jsme kecali, dorazil i Malkiel, který nám dokázal, že jeho dysčasie je porucha vskutku závažná a řekla bych, že i nakažlivá (včera mi málem ujel autobus).
Po nějakém tom čase se vedle stolu ozvalo:
"Není tu náhodou Neriah?"
Nejsem vůbec zvyklá, že je po mně taková sháňka.
Byla to Nel-ly, která si náhodně přečetla můj předchozí článek a tak věděla, že na křtu nejspíš budu. Jinak by nás ani nenapadlo, že tam ta druhá je a osobně bychom se nepoznaly.
Ostatní si představují, jak daný člověk, kterého neznají osobně, asi vypadá, já si vždycky vytvořím představu o jeho hlase. Nikdy jsem se ale netrefila správně. A u Nel-ly zvlášť ne. Na to, jak na blogu svůj věk úzkostlivě tají, protože si dle jejich slov připadá mezi většinou blogerů staře, má hlas naopak velice mladý. :D
Nějak hodně jsme se zapovídaly, je to fajn osůbka. Nechtěla mi dovolit, abych jí ukradla její nový notebook, který si donesla ještě v krabici, škoda :)
Pak na chvíli odběhla, čehož využil již zmiňovaný číšník Filip. Usadil se k nám a na mně a Punerank začal vyzvídat, co posloucháme, zval nás na pivo... Bylo těžké nezačít se smát, ale už jsem toho měla po chvíli taky dost. Zbavit se ho nešlo ani po otázce, zda nepotřebují ostatní mimo náš stůl obsloužit.
Postupně někteří začali odcházet, takže jsme ještě chvíli kecali s Malkielem a za chvíli jsme se taky vydali pryč.
Byl to moc fajn večer a doufám, že se ještě někdy se všema uvidím.
Jen zase příště doma nesmím zapomenout hladová přání, když budu tušit, že se někde, kam zamířím i já, objeví Temnářka.
Nemohla jsem ještě odolat a napsala jsem smsku Verče, jak moc fajn to bylo a že má příště povinnost přijet taky. Takové povinnosti ona prý velice ráda.
S kamarádem jsme před půlnocí připravovali špagety, u čehož jsem se taky nasmála - ani jeden z nás neumí vařit.
"Co myslíš, kolik tam mám dát tý soli? Špetku, dvě..."
"No já nevím... Tak tam dej třeba špetku a půl."
Trochu jsme se zapovídali, pouštěl mi spoustu šílených písniček a najednou jsme zjistili, že je pět ráno. Usoudili jsme, že by nebylo na škodu jít spát. Což o to, nápad to byl vyloženě skvělý, ale to by se po mně nesměl procházet kocour. Měla jsem pocit, že vždy počkal, než jsem usnula, a hned pak vystartoval a proběhl se po mně. :D Kupodivu mi ale ty necelé čtyři hodinky na prospání stačily a ani jsem nebyla moc unavená - to začalo až včera večer, když se mi podařilo usnout u pokusu napsat tenhle článek.
Doufám, že je vyděračka Verča spokojená. Jestli ne, má smůlu. :D
Jsem líná dávat sem odkazy na ostatní články, proto vás odkážu na Punerank, která je hezky
vypsala.
P.S.: Punerank, se psaním knihy jsi teď na řadě ty :)
Komentáře
1 punerank | E-mail | Web | 9. září 2012 v 19:48Tak tohle máš u mě. člověk ti podá ruku a ty ho zaměstnáš nejmíň na půl života. To ses na mně usnesla po těch špagetách? co jste tam dali kromě soli jako? Bylo to moc fajn, to zas jo! když si na tebe vzpomenu, chce se mi smát!
2 David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 9. září 2012 v 20:19
No hurá! Článek je tady. Já ten svůj dal ještě o pár minut později, než ty, tak ti nebudu nic vyčítat. Ty že jsi ta nesmělá, uzavřená a máš problém s komunikací? Říkám ti zcela vážně, že na mě tak nepůsobíš ani náhodou. Jsem rád, že ses překonala a šla jsi! Příště už ti možná poradím i správnou zastávku tramvaje.
3 Verča | E-mail | 9. září 2012 v 21:43
Jestli je Verča spokojená? No, až na to nesprávné označení vyděračka, velice.:-) Jen škoda, že je Praha tak daleko. Šla bych ráda. Ale tak ony se snad najdou i jiný akce. O kočičím šlapání zelí psal myslím i Malkiel. Mě zas u kámoše kočka vzbudila vždycky po pár minutách, nebo hodinách (ve spánku je ten čas jaksi nedůležitý) a musela jsem se s ní pomazlit, jinak mi nedala pokoj. Jó, Nelinka je prostě roztomilá. Takovýho mazla nemáme ani my doma. Taky si lidi představuju podle hlasu... a pak se divím.:-D Ale myslím, že nikdy to nebyl nepříjemnej údiv. Vy jste ale kuchtyˇ. Je fain vědět, že člověk není v tom nevaření sám.:-D Knížku od Edith si taky plánuju přečíst, tak uvidíme kdy. Teď trochu nestíhám, navíc mám v plánu skenovat ještě jinou knížku a vzhledem k tomu, že budu velkou část týdne pryč, kdo ví, kdy se na to dostane. Chtěla jsem napsat užívej víkendu, ale on už jaksi skončil. Když mám volno, mám v těch dnech nějak bordel.:-D P.S Toho číšníka bych chtěla potkat.:-) P.P.S Souhlasím, teď jsi na řadě ty, tygřice.:-D
4 nel-ly | Web | 9. září 2012 v 21:58
já se zeptala: "Nejsi náhodou Neriah." - přímo jsem tě oslovila, abys věděla :-P já ho netajim úzkostlivě, jen ho nikde nepřetřásám, nakonec už nejsem nejmladší, že... a vím, že strašně pískám, kamarád kdysi říkal, že se dám polouchat jen když mám rýmu - ale v hlavě mi to zní fajn :D fakt já knihu už začala číst, jen tak po částech v autobusu a málem jsem zapomněla vystoupit, většinou čtu spíš v mhd a tak a myslím, že tohle nemůžu celý v kuse
no doufám, že až bude cokoliv dalšího, tak už budeš vědět, že nekoušem ;-) ani Temnářka ne
5 Neriah | Web | 9. září 2012 v 22:26
[1] To jsem se usnesla ve chvíli, kdy jsi mě začala uhánět, ať napíšu článek :) Do špaget jsme už nic moc nedávali, jen tolik kečupu, že ani nevím, jak měla chutnat ta původní omáčka z konzervy (možná dobře). :D
[2] Já říkám, že záleží, v jaký společnosti se nacházím. Ale uzavřená jsem určitě a problémy s komunikací mám taky. Jen jsem mezi takhle fajn lidma neměla čas si na ně vzpomenout. Jsem taky ráda, že jsem šla.
[3] A jsi vyděračka, jsi. co to včera bylo s tím snem? :D Však jednou tu dálku přežiješ. Spousta lidí by tě určitě ráda poznala. Já tě teda už znám, ale čím častěji se sejdeme, tím líp. :D Přečti, přečti. A pak hezky napiš za mě recenzi a já ji hodím na blog :)
P.S.: Seš si jistá?
P.P.S.: KOnečně se mnou někdo souhlasí. :D
[4] Fakt? Tak to už mi neslouží paměť :D Nevím, jestli tvůj věk typuju správně, ale seš mladá A náhodou, mně se tvůj hlas líbí :D Je fakt, že tohle v kuse hltat nemůžeš, ono to ani nejde... Tak třeba se zas někde zjevím :) Až bude něco v Praze
6 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. září 2012 v 22:40
Upřímně mě taky napadlo, jestli jsi přišla nebo ne, ale nakonec jsme asi seděli na opačném konci podniku než vy, takže jsem o tobě ani nevěděla. Příště přijď alespoň potřást prackou, když už jsme v jednom podniku, ráda tě poznám, teď budu muset dumat, která jsi to vlastně byla. :-)
7 Neriah | Web | 9. září 2012 v 22:56
[6] Mám pocit, že jsi seděla někde daleko. Příště se tě nějak pokusím najít :-) Až tě to dumání přestane bavit, zeptej se Nel-ly, ta by ti mě mohla popsat. :D
8 nel-ly | Web | 9. září 2012 v 23:28
Když holky měly Standu, takže jsi zůstala bez povšimnutí, s nim soupeřit nemůžeš ;-) tak jsem ráda, že se ti líbí ;-) ostatně já si nikdy nepřipadala, že vypadám/chovám se/mluvím nebo dělám cokoliv na svůj věk a stále si přijdu spíš jako dítě, který se chce za každou cenu vyhnout opravdovýmu životu
9 Malkiel | E-mail | Web | 9. září 2012 v 23:36
[6] To by tě nejdříve musela vidět, aby ti mohla jít podat ruku. :-D :-D Jinak náš gerontologicko-slepecký kroužek seděl u malého stolku z druhé strany baru, než seděl ten váš "Standův" harém. Jen pro informaci, Neriah byla u našeho stolu nejmladší a seděla čelem ke dveřím, pokud by ti to mohlo nějak pomoci v orientaci. ;-)
10 Malkiel | E-mail | Web | 9. září 2012 v 23:40
Koukám, že se ta moje dysčasie už začíná dostávat do blogerského slovníku. :D
11 punerank | E-mail | Web | 9. září 2012 v 23:43
[10] To si piš! Zrovna tu píšu, ať k tomu slepeckogerontologickýmu kroužku připíšeš ještě disfunkční:)
12 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 10. září 2012 v 0:54
[9] Já o tom kroužku vím, ale nějak jsem se k němu nedostala, měly jsem na druhé straně rozpitou horkou čokoládu, tak jsme se tam po programu vrátily a nějak se sekly v debatě a potom už jste chvátali pryč, takže jsem neměla pomalu ani příležitost. Musela bych asi vidět fotku, vzhledem k tomu, že tam bylo 20-30 lidí a polovinu jsem v životě neviděla. :-)
13 Malkiel | E-mail | Web | 10. září 2012 v 2:24
[12] K našemu kroužku ses nemohla dostat, protože jste tam všechny byly přilepené na Standu jako mouchy na mucholapku. :-D :-D
14 Neriah | Web | 10. září 2012 v 10:58
[8] Já znám spoustu lidí, co se nechovají na svůj věk a často jsem za to ráda, sama jsem někdy taky víc jako dítě Tak tomu naprosto rozumím. :D Standovi moje maličkost opravdu konkurovat nemůže :)
[10] Že tě to vůbec překvapuje. :-) Víc takových slov!
[12] Tak příště se zastav, nebo na mě svým tichým hláskem zkus zavolat a já dorazím. :D
15 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 10. září 2012 v 12:01
[13] [14] Ne, fakt to neberte tak, že bych se s vámi nechtěla bavit, dokonce mě napadlo, že koutek na moment opustím a půjdu se podívat, co jinde, obvykle to tak i dělám, ale tentokrát jsem to nějak nestačila realizovat a už jste byli pryč. :-) Upřímně, jsem se asi trochu bála i věkového rozdílu, protože jsem měla za to, že vzadu se srotili tak Edithini vrstevníci a starší, tak jsem si úplně nebyla jistá společným tématem, s Míšou, Kočkou, Otmilkou se přeci jen víc známe. No, asi jsem se obávala úplně zbytečně :-) Envy se třeba přihlásila sama, že mě zná a chce knížku, tak jsem ji automaticky zatáhla k nám. :-D Není problém. :-) Ono ale spousta lidí napíše, že někam přijde a potom se nestaví, kdyby nás tam bylo pět-deset, tak asi zapátrám, takto jsem to brala víc volně. :-)
16 Neriah | Web | 10. září 2012 v 15:41
[15] Já u našeho stolu byla nejmladší a nikdo mě tam nesežral, takže ses nemusela ničeho bát. :-P :D A já když řeknu, že někam jdu, většinou to myslím naprosto vážně. :-) Samo o sobě je to velký zázrak a nechci slibovat něco, co pak nemůžu dodržet. :-)
17 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 10. září 2012 v 16:19
[16] Jojo, tak to seš z těch spolehlivějších. Já se obvykle setkávám s naprostým opakem. :-) No jo no, jsem stydlivě děvče. :-D
18 Neriah | Web | 10. září 2012 v 20:18
[17] Třeba na křest bych vůbec nedorazila, kdyby mi kamarád na poslední chvíli řekl, že u něj přespat nemůžu. Ale pokud to jen trochu jde, snažím se fakt dorazit, když už se sama překonám a slíbím to. Jsem zvědavá, kdy se zase někde zjevím - tohle bylo moje první setkání a snad ne poslední :-) Ty a stydlivá? :)
19 Edith Holá | E-mail | Web | 10. září 2012 v 21:09
Dodatečně mě opravdu štve, že Samsa byl tak nějak rozdělen na dvě půlky. Už aby někdo další napsal rychle knihu a sešli jsem se znovu. příště to chce nějaký prostor čtvercový, aby jsme se mohli potkávat a povídat si všichni u jednoho stolu. Moc děkuji, žes přišla.
20 Malkiel | E-mail | Web | 10. září 2012 v 23:00
[19] A je nutné čekat na napsání nějaké knihy? Lidé se přece scházejí i jen tak, když se chtějí sejít. ;-)
21 signoraa | Web | 11. září 2012 v 12:51
Ráda jsem tě poznala, i když jen hodně krátce. Souhlasím s Malkielem, sejít se můžeme i při jiné příležitosti, než je křest knížky. U Punerank jsem se dočetla, že cop si pleteš sama, máš můj hluboký obdiv. :-)
22 Malkiel | E-mail | Web | 11. září 2012 v 23:59
[21] My v našem věku bychom se ani napsání další knížky třeba už nemuseli dočkat. :D
23 Colleen | Web | 12. září 2012 v 17:04
Já tam byla taky a dokonce jsem se po tobě i rozhlížela, ale je fakt, že prostor to byl malý a lidí hodně :-D Jenom procpat se k Temnářce, která byla ukrytá ve svém rohu, byl téměř nadlidský úkol. Zvlášť s tím báglem, co pořád tahám na zádech :-D Tak ale příště už si tě najdu ;-)
24 Neriah | Web | 12. září 2012 v 17:24
[19] Přišla jsem ráda.
[21] Já tě taky ráda poznala. Ale kolik vztekání jsem si přetrpěla, než jsem ho konečně zvládla uplést sama :) [20] S tím taky souhlasím. Musím ale dodat, že na křest tvojí knihy zážitků by jistě přišlo hodně lidí. :D
[23] No, já byla úplně na opačné straně než Temnářka. Snad se někdy ještě potkáme, pokud se zas někam odhodlám vyrazit. :D
25 Edith Holá | E-mail | Web | 13. září 2012 v 9:20
Tak až budete mít někdo nápad na sraz, dejte vědět!
26 Vendy | Web | 17. září 2012 v 12:00
[20]Dobrá faktická poznámka. Tyhle srazy se mi zamlouvají (teď píšu, jako bych byla na každém setkání a zatím jsem nebyla na žádném z nich, ale už o tom vážně uvažuju, že se příště přidám, tedy v období od jara do podzimu, protože v zimě mě nikdo nikam nevytáhne, jsem jak zakuklený medvěd, honem do tepla.) A špagety jsou univerzální jídlo, doufám že vám chutnaly!
27 verinka | E-mail | 1. února 2013 v 22:03
Teeeeda, na základě tvého článku jsem si koupila knihu CKMM a - paráda. Nemám slov.
28 Neriah | 1. února 2013 v 22:14
[27] to mě těší... Už jsi ji dočetla?
29 verinka | E-mail | 1. února 2013 v 22:22
V podstatě ano, přeskočila jsem jen dvě kapitolky někde zpočátku, kde se připravuje na setkání s mamkou, protože jsem to nemohla vydržet napětím, jaké to jejich setkání bude. Seděla jsem u toho asi tři hodiny- vůbec nevím, byla jsem mimo čas a prostor, nohy mi ztuhly, spousta kapesníků posmrkaných...teda, ty mi dáváš zabrat svými upoutávkami na knihy! :) Chtěla bych ji věnovat svojí mamince k svátku...ale trochu se bojím, aby si to nevzala nějak osobně.
30 Neriah | 2. února 2013 v 0:48
[29] Mám radost, že se ti kniha líbila. Vždycky z toho mám dobrý pocit, když se někomu líbí knížka, kterou doporučuju... :) Snad si ji nějak osobně nevezme...Budu držet palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat