Nacházíme se v dystopické budoucnosti, tentokrát v chicagu (proč ne někdy mimo Ameriku?), kde je společnost rozdělena do pěti frakcí, z nichž každá vyzdvihuje nějakou lidskou ctnost, což má zabránit nepokojům mezi lidmi, ale známe naši nedokonalost...
Beatrice Priorové je šestnáct let a jako každý v tomto věku má podstoupit talentové zkoušky, které určí, pro jakou frakci se hodí nejvíce. Ty však nejsou rozhodující, člověku mají jen trochu pomoci ve výběru, v konečném důsledku je na každém, jakou frakci si zvolí.
Beatrice může buďto zůstat ve frakci, kde se narodila a zůstat tak se svou rodinou, nebo si vybrat frakci zcela jinou, což ovšem bude znamenat nový život bez rodiny. Heslo "Nejdřív frakce, potom krev" o tom svědčí dost jasně.
Beatrice patří do odevzdanosti, kde lidé myslí pouze na druhé a pomáhají jim, ale ona má pocit, že mezi ně tak úplně nepatří.
V našem domě je jedno zrcadlo. Visí za posuvným panelem v chodbě v horním patře. Můžu se do něj podívat druhý den každého třetího měsíce, když mi matka stříhá vlasy - jedno z pravidel naší frakce.
Ostatními frakcemi jsou sečtělost, kde všichni touží po vědomostech, Neohroženost, která chrání obyvatele města, dále pak Mírumilovnost a Upřímnost.
Poslední možností je skončit mezi odpadlíky, kteří nezvládli vybrat si ani jednu z frakcí, ale Beatrice moc dobře ví, že bez frakce se přežít nedá.
Tento svět, zdánlivě se tvářící jako dokonalý a bezchybný, vůbec takový není. V průběhu knihy Beatrice zjišťuje, že ne vše je takové, jak si původně myslela. Teorie, kdy se lidská společnost rozdělí na frakce, které budou vyzdvihovat určité kladné lidské vlastnosti, není zase tak špatná, to by se ovšem o něco podobného nesměli pokoušet právě lidé.
Příběh plyne velice rychle, kapitoly jsou krátké a autorka se tak nezdržuje popisováním zbytečností.
Téměř na každé stránce se něco děje, není to však natolik strhující, aby člověk trpěl, jakmile musí knihu na chvíli odložit. I přesto si autorka dokáže pozornost čtenáře udržet až do konce.
Konec je jediná část, od které bych se jen tak odtrhnout nenechala, naštěstí to nebylo nutné.
Díl je ukončen tak, že nemáte chuť autorku proklínat a chtít okamžitě další díl, působí poměrně uzavřeně, přesto vás na ten druhý dost navnazuje.
Tato třiadvacetiletá autorka dokázala stvořit zase jeden dystopický svět, který prozatím vypadá poměrně zajímavě. Doufejme, že si to v dalších dílech nepokazí.
Ačkoliv vím, že jsou tyto knihy zaměřovány hlavně pro mladé dospělé, myslím, že by nebylo na škodu, kdyby byla hlavní hrdinka o pár let starší. Šestnáct let mi přijde poněkud málo na to, aby byl člověk schopen rozhodnout se pro nějakou frakci - já bych si nedokázala vybrat ani jednu a to jsem o pár let starší, museli by mě rozpůlit a každou půlku poslat do jiné - každopádně věk pro příběh vlastně vůbec důležitý nebyl, je to jen věc, která mi u některých příběhů nesedí. Některé postavy jsou zbytečně nuceny dělat životní rozhodnutí v ještě téměř dětském věku, možná ale o to je to v takovýchto případech děsivější.
Zmíním se ještě o tom, jak všichni tuto sérii porovnávají s Hunger games.
Mohu klidně říct, že jediná věc, která tyto dvě série spojuje, je dystopická budoucnost. V ostatních aspektech se dost liší. Člověk se však neubrání srovnávání knihy, která vyšla a prorazila dřív.
A myslím, že nesrovnáváme naposledy - v poslední době mám pocit, že dystopií vychází čím dál víc, stejně jako dříve vycházela spousta upířin, proto se obávám, aby nakonec i v tomto žánru nevznikaly naprosté slátaniny - ale třeba jen maluju čerta na zeď a nedopadne to tak. To se nechám překvapit.
Hodnocení: 9/10
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Miliarda recenzí, doporučování ze všech stran a už to bylo. xD
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Síla a odvaha
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Poznat
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Samotná Tris byla sympatická, její myšlenkové pochody se mi líbily... A samozřejmě jsem byla alergická na Erica. Víte, já mám záporáky většinou ráda, ale takovéhle? Pardon, ale ne.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
No, celý ten nápad s frakcemi se mi líbil (ne, že bych chtěla mít takovou realitu, spíš jde o ten nápad), byla tam nějaká ta akce a autorce musím přičíst k dobru, že jsem si jejího užívaného přítomného času všimla až za půlkou knihy... A od čtení mě rozhodně nerozptyloval, což v jiných dělá a rád
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
No... Moc mě toho nenapadá, snad jen ten nízký věk hrdinů. Kdybych knihu hodnotila s delším odstupem, jistě bych ještě na něco přišla.
Komentáře
1 nel-ly | Web | 9. července 2012 v 21:33
Hele, co se ti stalo s komentářema? Posraná reklama je vedle nich, takže nevidim, co píšu... Nevadí Souhlasim, že by neškodilo přidat hrdince roky (na konec se na 16 stejně nechová) a nemyslím si, že by mladí nečetli knihu proto, že by Tris bylo místo šesnictá 18 koneckonců, když je na prahu dospělosti… Nevysvětlený mi přijde i její věk a staršího bratra (jak ji můžou být ve stejné třídě i ročínku pro výběr frakce, když nejsou dvojčata?) a raději se nechci ptát, proč se stalo, co se stalo, proč je to o dystopii a vůbec… protože s většími otázkami by se autorka do toho asi mohla spíš zamotat. je to čtivá knížka, ne že ne, já ji přečetla během dvou dní, jenže zpětně si uvědomuju, že hrdinka nejen, že je nesympatická, ale ke konci se chová dost podivně a naprosto ztrácí respekt a celý ten závěr… no, ani to, jak moc je úžasný hlavní kluk mě nedonutí odvrátit se od stále kritičtějšího názoru na knihu (čím déle je to od doby, kdy jsem ji dočetla)
2 Mňaupír | 26. července 2012 v 13:36
máš super blog :D já vždycky nevím co mám číst a ty máš podobnej vkus na knihy jako já :D takže doufám že budeš i nadále přidávat knihy :D :D
3 Neriah | Web | 26. července 2012 v 15:59
[2] O to se neboj, těch bude ještě dost a dost
4 Mňaupír | 27. července 2012 v 11:56
[3] to jsem ráda :) 8-)
Žádné komentáře:
Okomentovat