Ve světě sedmi království se rodí kromě obyčejných lidí i Výjimeční, kteří mají nadání na určitou věc. Může to být naprostá zbytečnost, ale i nebezpečné nadání. Výjimečné poznáte podle toho, že mají každé oko jinak barevné.
Lidé Výjimečnými pohrdají, bojí se jich, nebo dokonce zneužívají jejich nadání ke svým potřebám.
Katsa je výjimečná v zabíjení a slouží strýci Randovi, králi Mezizemě, a jediným jejím úkolem je mučit a trestat všechny, kdo se králi znelíbí. Svůj úkol i nadání Katsa ze srdce nenávidí.
Pak se však setká s princem Po (nebo Poem?) který je Výjimečný v bojování a její život se tak převrátí naruby...
Ze začátku jsem měla pocit, že je to příběh, který se teprve postupně začne rozvíjet. Rozhodně byl jeho potenciál slibný. Pominu-li jméno Po, které mě dost udivilo, samotný princ byl vlastně hodně sympatický. Do určité doby jsem ho měla hodně ráda.
Ty nejlepší části knihy byly bezpochyby tehdy, když se tam objevil Leck. Opravdu mě jako osoba zajímal nejvíc a přesto jsme se o něm skoro nic nedozvěděli. Třeba ten základ, proč byl takový jaký byl. Se svým nadáním mohl naložit i jinak a mě by dost zajímalo, co z něj udělalo takovou zrůdu.
Ve chvíli, kdy Katsa objevila Poovo skutečné nadání, nastala vcelku dojemná scénka, nicméně pak, když místo toho, aby mezi sebou mluvili, Katsa k němu mluvila jen v myšlenkách, začala jsem se nudit.
Dále mě zarážela jedna věc. Chápu, že Katsino nadání nakonec spočívalo v něčem jiném než v zabíjení, přesto žádné tělo nemůže být odolné vůči zraněním tak jako ona. Jistě, je to vymyšlené a tak, ale přišlo mi to až moc nadsazené a Katsa až příliš nezranitelná. A když utíkala s Bitterblue (fakt by mě zajímalo, kde autorka brala inspiraci na jména) překonala takovou dálku, když mrzlo a neměly ani moc teplého oblečení a ani vodu, už jsem opravdu kroutila hlavou. Do určité míry to představitelné bylo, ale po čase už mi lezlo na nervy, jak Katsu nic nemohlo zranit a jak jí všechno vycházelo.
Celkově bych knihu hodnotila lehce podprůměrně. Příběh, ač mohl být zajímavý, nakonec moc zajímavý nebyl, protože autorka některé věci moc přeháněla.
Hodnocení: 4/10
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Všichni ji opěvovali jak je originální a kdesi cosi. Aspoň vím, že ne vždy tomu lze věřit.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Výjimečné schopnosti, ačkoliv raději bych řekla "neskutečná nuda".
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Nezranit se.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
No, hm... Po mi přišel docela fajn, dokud se nezačal litovat. A sympatický mi byl samozřejmě Leck, i když se s ním neztotožňuji.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Leck. Jediný záchranný prvek, díky kterému jsem knihu dočetla do konce.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Jména. Bitterblue, Po a tak. :D Vážně nechápu, kde k nim přišla a snad je mi to i jedno... Do určité míry je fajn, když jsou jména v příběhu originální, ale ne tak, aby to působilo přehnaně... ale o tom mám v hlavě přichystaný článek jindy. xD
Komentáře
1 Verča | E-mail | 5. července 2012 v 13:05
No, ta jména působí dost ujetě.:-D Ale je to o názorech. Někomu jinému to může připadat super. Každopádně se mi taky líbí originální jména (hlavně proto, že já s nima měla vždycky problém - často se mi stává, že když něco vymyslím a přijde mi to fakt originální, po čase na to nebo hodně podobné jméno narazím:-D). No ale není to jenom o originalitě. Někteří lidi jsou totiž dost naštvaní, když autor není tak úplně originální a nadávaj, že kopíruje to či ono... podle mě je i dost důležitý jakým stylem je příběh napsaný, jestli je dost napínavý a tak... Ve světě, kde je plno tvůrčích lidiček je těžký vymyslet něco stopro originálního. Jak už jsem psala, hodně je důležitá pestrost. Na druhou stranu ráda si přečtu i oddechovky, ale ne ve fantasy. Těma oddechovkama myslím spíš dívčí romány. Myslela jsem si, že jsem už z nich vyrostla, ale jak se mi před maturou nic nechtělo dělat, oprášila jsem některý starý romány od Lenky Lanczový a dokonce jsem si stáhla i nějaký nový a parádně jsem si zarelaxovala.:-)
2 Verča | E-mail | 5. července 2012 v 13:06
Jo a ani nevíš jak jsem ráda za to, že máš prázdniny.:-)
3 neriah | 5. července 2012 v 22:27
[1] Jména... to je téma, o kterém bych mohla mluvit pořád. Nevím ani proč mě tak zajímají. Většinou ne ani význam, jako spíš to, jak jméno zní a tak. Mám dokonce i soubor s vypsanýma jménama z různých knih, která mě zaujala... Někdy si je trochu přetvářím k obrazu svému a pak je používám do povídek. :) Najít v dnešní době originalitu není nejjednodušší... Knižní trh je přehlcen takovým nožstvím příběhů, že se jich spousta podobat musí. Ale souhlasím s tím, že nezáleží jen na originalitě, ale i na stylu psaní. Zrovna třeba dívčí romány mi většinou přijdou psané naprosto přes kopírák. Neříkám, že by se výjimky nenašly, ale... Lanczovou jsem dřív četla a několik málo knih se mi docela líbilo, ale spíš ty zaměřující se na nějaký problém mládeže... Nic mi neříkaly třeba knížky, kde se holka zamiluje do kluka a on se s ní rozejde, načež začne hrdinka truchlit a tak je to do konce knížky :D Proč seš ráda, že mám prázdniny? :-)
4 Verča | E-mail | 6. července 2012 v 11:43
[3] Já do povídek vymýšlím vždycky jména vlastní, ale většinou jde asi o nějakou telepatii, když ta jména pak někde najdu.:-) Jo, mě taky baví ty romány, kde se řeší nějakej problém, kde nejde jenom o to, jak se do sebe zamilujou dva lidi. To je nuda. Protože když máš volno, mohlo by to znamenat, že tu budeš víc psát... a upřímně doufám, že se nepletu.:-) Jo a nevíš jestli je letos Krásensko? Docela by mě to zajímalo.
5 Neriah | 6. července 2012 v 13:21
[4] No, když už mám nějaký ten nápad na svoje vlastní jméno, taky někde podobné najdu. Mně se hrozně líbí taková ta elfská jména, ačkoliv nejsou pro mě zrovna moc využitelná. :-) Vlastně jo... Jsou, když potřebuju někam honem nějakou přezdívku a Neriah to být nemůže. :-) Každopádně, našla jsem na netu už i jednu moji jmenovkyni. A to jsem s říkala, že kdo by se na netu jmenoval Neriah... No, svým způsobem se nepleteš, ale budou tu jen knížky. Během roku píšu jednu stížnost za druhou a ty knížky už fakt potřebuju dohnat... Když už jsem si vypsala ten jejich seznam :) Jo a počítej s tím, že nějakou z nich ti určitě vnutím :D Není, bylo málo účastníků...
6 Sinead | E-mail | Web | 7. července 2012 v 14:58
mňa to tiež nebavilo :D sestra povedala: prečítaj si, je to super kniha! a ja som sa nechala zlákať. :-D
7 Verča | E-mail | 7. července 2012 v 15:18
[5]Vnucování se rozhodně nebráním.:-) Zrovna před chvilkou jsem dočetla jednu úžasnou knížku, tak teď nemám co číst. Mimochodem jestli se zajímáš o indiány, tu před chvíli dočtenou knížku ti vřele doporučuju. Jmenuje se Škola malého stromu a je to autobiografický příběh malého chlapce, kterého vychovávali indiáni. Mě tohle téma zajímá, páč oni ještě věděli co to je soulad s přírodou. Však sám autor v tý knížce psal, že jeho indiánský dědeček žil se zvířaty, ne ze zvířat. Autor to navíc píše stylem, jako by byl v tý době a bylo mu těch šest, sedm let... Fakt super. Jsem si u toho konce i pobrečela, což se nestává moc často.
8 Neriah | 8. července 2012 v 9:46
[7] Jé, díky za tip. Myslím, že to bude moc fajn čtení na léto... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat