Škola je ústav, kde za minimální dobu maximálně zblbneš.

Dlouho jsem o sobě nedala vědět, ani nebyl důvod, dokonce jsem ani neměla chuť dělit se o dojmy z toho, že

jsem v maturitním ročníku.

Vyděsili mě už ten první den, kdy jsme se sice neučili, za to slovo maturita jsem zaslechla od různých lidí

nejméně stokrát. Ze začátku to dokonce vypadalo i tak, že nastoupili lidi, se kterýma se bude dát mluvit. Po

několika dnech, kdy jsem s nima trávila téměř veškerý čas, mi ale už tak super nepřišli a tak s ostatníma

komunikuju zhruba stejně často jako loni, předloni a předpředloni (to je ale divný slovo).

Má radost se omezila na ten první den, kdy jsem zjistila, kde bydlím a že tam budu sama.

Dva dny poté několika z nás málem zakázali vycházky.

Po týdnu, co jsem seděla ve škole, jsem získala dojem, že předchozí tři roky jsem tam vlastně vůbec nechodila,

jinak si nedovedu vysvětlit, proč je mi spousta pojmů naprosto cizí, a proč se musím všechno učit od začátku,

jako bych o tom nikdy neslyšela.

Díky záplavě informací to můj mozek nejspíš nevydržel, jinak si nedovedu vysvětlit, proč mě napadlo maturovat

ze zeměpisu. Moje orientace na mapě je nulová, a moje znalosti končí u toho, kde je východ a západ.

Další, tentokrát méně překvapující, je zsv, kde jsem zjistila, že taky skoro nic nevím... Ale i tak mám menší

radost - v maturitních okruzích jsem nenašla nic týkajícího se ekonomie, aspoň že tak.

Jen mi nejde na rozum jedna věc... Každý rok jsme dostávali seminárku na dvacet stránek, letos jsme ale

dostali dvě, každou na deset stran. Prý, abychom toho neměli tolik. Vysvětlete mi, jaký je rozdíl v tom, dělat

jednu delší seminárku nebo dvě kratší, které mají v konečném součtu stejný počet stran?

Dále jsem si prošla obdobím, kdy jsem chtěla maturovat z matematiky. Nebylo to samozřejmě myšleno vážně,

ale jakmile jsem zjistila, že profilová část má absolutně jednoduchou angličtinu, byla jsem hrozně naštvaná, že

já musím dělat tu státní s didaktickým testem, kde je poslech, brrr.

Tahle šílenost, zvaná didaktický test, má nejméně miliardu částí. Neudržela jsem v paměti, jestli do toho

zapadají i ty dvě slohovky, co máme psát, ale asi jo. Takže to je část písemná.

Dále je ta moje noční můra - poslech. Ten se skládá z další miliardy částí. Nejprve si poslechnete vždy

kratičkou ukázku čehosi, načež vyberete jednu z možností (vidící mají obrázky, my slovní popis). Dále máme

napsáno několik tvrzení, zase si cosi poslechneme a pak určujeme, zda jsou pravdivá nebo ne. To jsou pořád

ještě ty vcelku lehké části. Jako poslední (nebo jsem to možná přehodila) je doplňování. To máte čtyřicet vteřin

na přečtení asi devíti vět, do kterých máte doplňovat určitá slova. Pak si zase cosi poslechnete a z toho si

musíte zapamatovat, co se má doplňovat. Během té chviličky ani nestíhám všechno přečíst, natož tomu

porozumět, takže to nejspíš nezvládnu.

Jako další na řadě je reading, tedy čtení. To má taky tři části, stejně jako poslech. Mám dokonce dojem, že

když nezvládnu poslech, na tomhle si můžu nahnat body, ale fakt si nejsem jistá.

To je vcelku primitivní věc, pokud se teda zrovna člověk pečlivě soustředí. ˇV podstatě se dá říct, že se tam

dělá to samé, co při poslechu, jen před sebou místo toho máte text.

A samozřejmě nesmím zapomenout na mluvení, konverzování, či v mém případě plácání kravin. Tuto děsivost

snad netřeba vysvětlovat. Ale zatímco ve školní maturitě si vytáhnete jedno téma, o kterém mluvíte, ve státní

taháte myslím tři nebo tak nějak.

Vlastně mi to přijde na jednu stranu jako hrozná sranda. Směju se sama sobě, protože jinak už bych se dávno

zbláznila.

Nejspíš si to tam nakráčím smířená, že nic neumím.

Ale na pesimistické myšlenky tohoto typu si dám ještě čas.

Až teď oceňuju, jak super mám spolužáky. Vždycky jsem si na ně stěžovala, ale oni nejsou špatní. V podstatě

nikdy se nesměju tolik, jako v naší třídě. Mimo školu se sice nijak zvlášť nebavíme, ale i tak bych je neměnila.

Od včerejška k nám přibyl nový student. Moc často se nestává, že by někdo nastoupil do čtvrtého ročníku, ale v

našem ústavu je možné všechno.

Je asi o tři roky starší než my, má Aspergerův syndrom a vlastně není moc toho, co bych o něm mohla říct.

Existují asi tři varianty toho, proč nedokončil čtvrtý ročník už tenkrát, dva roky zpátky.

Nejprve jsem slyšela, že propadl, jenže neměl kam, protože ročník nebyl otevřený, takže zůstal doma. Pak

zase, že propadl, ale ročník pod ním byl plný, takže tam taky nemohl. A třetí varianta je, že byl dva roky nemocný

a proto do školy nechodil.

Kdo ví, kde je pravda...

Ale nějak podstatná informace to beztak není, tak je to jedno.

Včera nás pobavil hned při první hodině, protože profesorka mu řekla něco ve smyslu, že při jejích hodinách si

bude sedat někam dopředu. Loni se takhle hádala i se mnou a jedním spolužákem, nepamatuju si, jestli jsem

už o tom psala nebo ne.

On to nějak ignoroval a hned na to navázal, že se trošku představí, něco o sobě řekl a pak, že se zajímá o

zbraně.

Někdo se hned začal smát, což hned přimělo i nás ostatní, abychom vybuchli smíchy.

Ono to totiž vypadalo skoro jako výhružka, něco jako: když mě budete nutit, abych si sedl dopředu...

Takový nenápadný způsob mě loni nenapadl, ach jo. A já se s ní místo toho dohadovala skoro každou hodinu,

dokud nenastoupil spolužák, který to přední místo zasedl a tak už nebylo kam se přesouvat...

Od letoška jsem si odhlásila celou stravu, nechci si totiž zničit zdraví, znechutit si některá jídla a už vůbec za to

nehodlám platit o 900 Kč víc, než za intr.

Někteří nováčci si jídlo taky odhlásili, načež jsem byla obviněna z toho, že jsem je k tomu navedla...

Co se o sobě člověk nedozví. Za poslední měsíc jsem se dozvěděla spoustu informací o mé maličkosti. Mimo

jiné i to, že jsem lhářka.

Děkuji za tak veledůležitou informaci, která se zakládá na té nejčistší pravdě. Nevěděla jsem, že se taková věc

dá o člověku zjistit už z jeho pokusu o vysvětlení, který je přerušen hned v zárodku osobou, která si radši bude

myslet svoje, než aby ji zajímala pravda...

P.S.: Bratr opět pracuje. Mám chuť se s někým vsadit, kolik dnů tam vydrží tentokrát. Naposledy se nenechal

vyhodit celé dva týdny.

Komentáře

1 David Tygr Bachmann | E-mail | Web | 28. září 2012 v 0:03 | Reagovat
Ahoj tvoje maličkosti, docela jsem se u článku pobavil. Hele, já maturu nemam a kromě toho, že si sám o sobě myslim, že jsem blb, mi to nijak nepřekáží. S aspergerama může bejt docela dobrá sranda, když totiž chápou věci doslovně. Jinak je docela lituju, protože nejsou schopní empatie a nerozumí světu, ve kterym musejí žít. No, ale to já vlastně taky ne. Jídlo na intru mi zničilo žlučník, takže se ti vůbec nedivim. Taky bych to nedal a to za mejch mladejch let stávalo asi tři sta na měsíc. Na bráchu si vsadim, že to tentokrát dá měsíc.

2 punerank | E-mail | Web | 28. září 2012 v 0:28 | Reagovat
Tak didaktickej test pořád nechápu:)
Maturita je ještě daleko a v zeměpise bych tě mohla spolehlivě nahradit. třeba by vůbec nepoznali rozdíl:)
Ze stravy nikdy nezapomenu například na skoro bublající sojový salát, který brněl na jazyku. fuj tajbl!
Sbírej další příhody s aspergerem:) A taky koukej skenovat a psát o knihách. Mně brzo dojdouuu!

3 Neriah | Web | 28. září 2012 v 0:53 | Reagovat
[1]: V tom případě by byl Asperger skoro každý, koho znám, mě nevyjímaje.
No, zatím to vypadá, že mi nerozumíme jemu, než obráceně...
Jsem z jeho všemožných hlášek zmatená a přemýšlím, co měli znamenat a proč je v danou dobu řekl, protože to vůbec nesouviselo s výukou.
Teď u nás celodenní strava stojí 2500 Kč. Řekni mi, kdo by za ty nechutnosti dal tolik peněz? Jsou u nás takoví, ale jen ti, co si nedojdou do obchodu. Jeden spolužák si dokonce chodí pro přídavky.
Budeš asi jediný, kdo bráchovi věří tak moc. Ale co já vím, třeba ho podceňuju.

[2]:
Klid, já to taky zrovna moc nechápu :) Nejradši bych to úplně zrušila!
Ten salát zní otřesně. Tak děsivý to teď v jídelně není, ale i přesto není o co stát.
Příhod bude jistě dost, jen abych si je všechny pamatovala.
Do konce roku snad pár knih ještě doplním... :) Snad.

4 Vendy | E-mail | Web | 28. září 2012 v 22:16 | Reagovat
Myslím, že do toho vpluješ. Je to prostě první šok.
Pobavila mě seminárka, ano, je to fakt obrovský rozdíl (myslím to ironicky). Asi vás chtějí vytrénovat pro život, protože potkáš tolik blbostí, nad kterýma ti zůstane hlava stát... :-?
Ani ti nezávidím. Maturu mám naštěstí za sebou, na vejšce jsem nebyla, a o zkouškách se mi zdálo ještě deset let po maturitě (zajímavé, že se mi nikdy nezdálo o matuře samotné, vždycky šlo o nějakou rozhodující zkoušku, po které by mě k maturitě pustili nebo nepustili a vždycky jsem před tou zkouškou zjistila, že jsem se na učení nepodívala po celý rok.)
Snad to půjde, Neriah.
Je potěšující, že jsi vůdce vzpoury (odhlašování obědů). To je dobrý, ne? Ani jsi o tom nesnila, viď... :-D (legrace)
Jinak z toho nařčení o lhaní si nic moc nedělej, myslím, že trochu inteligentní lidi poznají, kde je pravda. A blbci tě zajímat nemusí.
I když ti blbci taky dokážou napáchat spoustu škod, jen co je pravda... :-? 8-)

5 Neriah | Web | 29. září 2012 v 2:18 | Reagovat
[4]: Tahle varianta mě nenapadla - zajímavý nápad. :D Po matuře už o ní snad noční můry mít nebudu, loni se mi ale občas zdávalo, že jsem musela maturovat o rok dřív a neměla jsem znalosti ze čtvrtého ročníku... Taky sranda. Jsem zvědavá, co si na mě mozek vymyslí letos. :D
To lhaní už neřeším, vytočilo mě to a zamrzelo, pravda. Ale dávno už na to nemyslím, protože to ani nemá cenu. Musím se smířit s tím, že ne každý stojí o pravdu. A přitom šlo ve skutečnosti o naprostou hloupost... Až se tomu člověk musí smát. :D

6 Verunka T. | Web | 29. září 2012 v 13:41 | Reagovat
no řekla bych ti, že se maturity z angličtiny bát nemusíš, ale tím tě asi stejně neuklidním, že jo? :-D
Osobně si nějak nedovedu představit maturu z angliny pro nevidícího a celkovou maturu vůbec. I když teda já si toho ohledně nevidomých neumím představit mnohem víc, pořád mě překvapuje, jak toho dokážete tolik zvládat. Asi to zní divně, promiň. Nějak mám v sobě zarytou představu, že nevidící člověk sedí doma a čučí do tmy, ale vy všichni mi to postupně hodně vyvracíte.

7 Neriah | Web | 2. října 2012 v 22:19 | Reagovat
[6]: No, bát se jí budu, na druhou stranu ale do září času dost... :D Ona ta matura vypadá úplně normálně, jen máš zadání v Braillu či v počítači, což mi přijde pro mě nepraktický - nevím jak bych poslouchala na hrávku a ještě hlasový výstup k tomu. :D A čučení do tmy musí být nuda, to ti teda povím. :-)