Suzanne Collins - Hunger games #1: Aréna smrti

V troskách Severní Ameriky se rozkládá země Panem s hlavním městem Kapitol, jež vládne pevnou rukou dvanácti krajům.

Krajů bylo původně třináct, nicméně poté, co se vzbouřili, Kapitol ten třináctý zničil. Od té doby se každoročně pořádají Hladové hry - krutá reality show, kterou obyvatelé Kapitolu naprosto zbožňují.

Z každého kraje jsou vylosováni dva účastníci (chlapec a dívka) ve věku od dvanácti do osmnácti let. Poté jsou umístěni do arény, kde bojují na život a na smrt. Vyhrát může pouze jeden - samozřejmě je bohatě odměněn i se svou rodinou. tímto způsobem Kapitol dokazuje, že má nad všemi kraji moc.

Šestnáctiletá Katniss Everdeenová je obyčejná dívka žijící ve dvanáctém kraji, která obstarává potravu pro svou matku a mladší sestru. Otec zemřel, když jí bylo dvanáct, s tím se ale občas muselo počítat, protože dvanáctý kraj byl zaměřen na hornictví. PO smrti otce se však její matka psychicky zhroutila a tak bylo na dvanáctileté dívce, aby se postarala o svou mladší sestru a matku. Snažila se být co nejvíce nenápadná, chodila totiž střílet do lesa zvěř (což bylo přísně trestáno), ale ona neměla jinou šanci, jak získat jídlo pro svou rodinu, než chodit maso vyměňovat za různé jiné potraviny.
Měla jediného kamaráda, s kterým se seznámila právě v lese a navzájem pomáhali svým rodinám (jeho otec zemřel při té samé nehodě). Také oba každý rok odebírali speciální oblázky, za které dostávali celoroční přísun oleje a obilína jednu osobu. díky tomu je ale lísteček s jejich jménem v losování vícekrát. Lístečky se navyšují podle věku, ve dvanácti jeden, ve třinácti dva... Když se k tomu přidají oblázky pro celou rodinu, je vysoká pravděpodobnost, že právě ti nejchudší, co je potřebují, budou vylosováni.

Nastal den, kdy se opět losovali účastníci Hladových her. Každý měl jediné přání - ať není vylosován právě on sám. Katniss si totaké přeje, ale osud si s ní nemile pohrál a to hned, co pořadatelka vyvolala jméno její mladší sestřičky, která měla v losování jen jediný lísteček. . V tu chvíli Katniss zapomněla na to, že vylosována být nechtěla a přihlásila se za ni jako dobrovolnice...

Ve dvanáctém kraji za 74 let vyhráli pouze dva účastníci a jen jeden z nich byl ještě naživu.
Bude se Katniss moci řadit mezi vítěze?

Kniha, která vás nepustí, četla jsem na internetu a kroutila jsem hlavou - to je zřejmě zase nějaký výplod alá Stmívání, který všichni obdivují. Kdybych jen tušila, jak moc se mýlím, knihu mám přečtenou mnohem dřív.

Autorka stvořila trochu jiný svět, lidé tam rozhodně nemají lehký život (alespoň ti žijící v krajích), kapitolané se mají více než dobře. A díky komu? Ostatní kraje jen dřou, aby se měli lidé v Kapitolu naprosto luxusně.

Na začátku mě ohromila chudoba vládnoucí ve dvanáctém kraji. Katniss někdy musela vybírat i odpadky, když nebylo co jíst, elektřina k nim proudila jen tři hodiny denně (což byla ovšem tak trochu výhoda alespoň pro Katniss a jejího kamaráda, když chtěli jít do lesa, musel se podlézt plot, který proud vedl)...

Když pak přijela do Kapitolu, byla ohromená tím, kolik tam bylo jídla a všeho ostatního...

Musím říct, že my jsme oproti Kapitolu naprosto chudí.

Kniha vůbec není romantická jako Stmívání, je spíše temná, neustále jde o život a oddechových situací v ní moc nenajdete.

S klidným srdcem tuto sérii můžu zařadit mezi ty hodně oblíbené a jejího přečtení ani nelze litovat.
Varování nakonec: jestli se knihu chystáte číst, nevytvářejte si k žádné z postav nějaký vztah, může se vám to vymstít jako mně...

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Nejprve jsem četla různé recenze - ty mě ale přesvědčily jen napůl, přechválené knihy nemám ráda. Ovšem pak jsem kdesi četla prohlášení rovnou od Stephena KInga a když on říkal, že je ta kniha dobrá, tak je dobrá a to mě přesvědčilo si ji konečně přečíst.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Hladové hry...
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Přežít.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Musí být zajímavé něco takového si prožít, ale přeci jen... Vítězové už nikdy nebyli tak úplně v pořádku - utápěli se v alkoholu, drogách... Jen aby zapomněli na hrůzy, které prožili. A být Katniss bych nechtěla už vůbec. I když její statečnost a uvažování musí ocenit každý.
A pak tu byla Routa, kterou jsem si oblíbila hned, co o ní byla zmínka a jejíž smrt mě naprosto odrovnala (mimochodem, pro mě nejemotivnější scéna z celé knihy, ale za to může Katniss, která jí zpívala). Ta si taky zaslouží zmínku. Ze všech účastníků nejmladší, přesto přežila tak dlouho.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Bylo pro mě až děsivě lehké vžít se do celého příběhu. Vše vyznívalo naprosto reálně, i když to je normálně nepředstavitelné. Postavy byly opravdové, dobré i zlé, ale copak na tom v Aréně záleželo?
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nenávidím v knihách přítomný čas. Ale musím dát autorce velké plus za to, že jakmile jsem se vžila do děje, přítomný čas bylo to poslední, nad čím se mi chtělo přemýšlet.

Komentáře

1 davidbachmann | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 9:24

No, i mě přesvědčuje až to Kingovo hodnocení. Podle popisu bych podobnou fikci asi zavrhl, ale vždyť i Slepota je fikce a moc se mi líbila. Dám na tvé doporučení, milá knihožroutko, a knížku si někde seženu.

2 ~Corelaine-sama | 1. září 2011 v 10:08

Tu knihu jsem nečetla, ale zdá se to moc lákavé. Víš co mi to připomíná? Tekkena, tu hru a hlavně ten film :D.

3 Verča | E-mail | 1. září 2011 v 22:20

Á! Další lákavě vypadající knížka! ...A úča po nás chce do konce října seznam povinný četby. Sice si hodlám dát nižší úroveň, kde stačí mít přečtených jen
dvacet knih, ale i tak... Jak já to kvůli tý Neriah do matury všecko stihnu?:-D

4 nel-ly | E-mail | Web | 17. ledna 2012 v 17:04

Muhá, tak už jí mám doma a začínám, když mi je vážně vnucována ode všech... Co si budeme povídat, ten nápad není originální ani zdaleka (ostatně na tohle
Japonci a Korejci prišli už dávno, ale na co ne?), jenže to kouzelník ve škole magie taky nebyl a jak se to ujalo... no, brzy dám vědět, jak na mě působí

5 Vendy | E-mail | Web | 28. září 2012 v 22:23

Už dočítám poslední díl, takže musím s tvým hodnocením souhlasit. Je to opravdu hodně výborná kniha. I když v některých případech mi připadá, že ta hrůza
v aréně nebyla zas až tak hrůzná. (Tedy nechci tím zlehčovat boj o život, ani ztráty, ale četla jsem třeba Zaklínače a Cirilla v tomto románu měla daleko
horší osud a horší podmínky a musela dělat horší věci). Nicméně, pořád jsou Hladové hry vynikající román a příjemné překvapení.

6 Neriah | Web | 29. září 2012 v 2:28

[5]

7 Verča | E-mail | 15. ledna 2014 v 14:28

Tak jsem se po dvou a půl letech konečně dostala k této knize a musím říct, že je vážně skvělá... a vůbec nejde o to, jestli jsou nápady v ní ty nejoriginálnější
z nejoriginálnějších. Upřímně, ačkoliv mě už před tím lákala, když jsem si teď četla ten úvodní popis, asi by mě už tolik nezaujal. Nevím, jak to vyjádřit,
ale celkový dojem z té knihy je daleko lepší než pouhý nápad s kraji a hrami. Jednoduše to pro mne byla kniha, která je daleko zajímavější než jak jsem
si myslela při čtení této recenze. Takže díky, zlato, za skvělý typ.