Tak dlouho jsem hledala dokonalou knížku s upírskou tématikou napsanou v této době, až jsem ji našla.
Všech šest dílů dávám do jednoho článku, tak nějak se mi to nechce rozepisovat.
Celým příběhem nás provází Rose, což je dhampýrka, která má v sobě lidskou a morojskou krev. Dhampýři bývají strážci morojů a Rose se chce stát strážkyní své nejlepší kamarádky Lissy. Dhampýři mají lidskou sílu a morojské zlepšené smysly a proto bojují proti strigojům, což jsou nemrtví, kteří dříve mohli být jak lidmi, tak i moroji nebo dhampýry.
Strigojové vznikají tak, že nějaký strigoj někoho kousne a pak mu dá napít své krve, nebo v případě morojů tak, že někomu všechnu krev vypijou.
Stát se strigojem znamená být stvůrou toužící po krvi a jediné pozitivum, které je pro většinu lákadlem, je možnost být nesmrtelný.
Dhampýři tedy moroje chrání, díky čemuž také nevyhynou, jelikož se můžou narodit pouze ze spojení člověka a moroje nebo moroje a dhampýra.
Rose má s Lissou zvláštní pouto, cítí všechny její pocity a v některých situacích se ocitá přímo v Lissině hlavě a pozoruje vše z jejího pohledu. Díky tomuto poutu dokáže Lisse pomoci i v takové situaci, jako je ohrožení života.
Obě dvě před časem utekly z akademie, kde studovaly a kde se Rose učila na strážkyni. Nakonec se ale vracejí a zatímco Rose dohání ostatní spolužáky, dějí se věci, které by nikdo nečekal a zvláště ne Rose s LIssou.
V příběhu nechybí zakázaná láska (která je dokonce únosná i pro mě), napětí a nepředvídatelné situace.
Nebudu vypisovat děj všech šesti knih, na internetu je toho spousta a navíc bych toho mohla vyzradit až příliš.
Autorka mě mile překvapila perfektním propracováním postav a také poutem mezi Rose a Lissou, díky kterému jsme tak chvílemi mohli všechno vnímat i z jiného pohledu, příběh to pěkně zpestřovalo.
Z knihy jsem nebyla nadšená hned. První dva díly jsem četla dohromady asi tři měsíce, moc mě děj nezaujal. Měla jsem zmatky v tom, jak se stát strigojem a kdo s kým může mít jaké děti, všechno to na mě bylo rychle vychrleno a trošku dýl mi trvalo, než jsem si to všechno zapamatovala.
Pak už to šlo ale rychle, ostatní díly jsem zhltla za několik dní a bylo mi líto, že už je konec.
Na druhou stranu mi to ale místy přišlo dost roztahané, něco by se dalo vynechat, něco zkrátit, a něco naopak více rozepsat.
Rose není žádná dokonalá hrdinka, které se všechno daří, dělá chyby, vlastně spoustu chyb a ne vždy je za své činy pochválena. To je velké pozitivum, konečně tu nemáme krásnou, chytrou, šťastnou a neporazitelnou hrdinku, ale někoho, kdo má taky své problémy a kdo není neustále šťastný.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Všude jsem na ni četla chválu a tak jsem si chtěla ověřit, jestli je to opravdu tak úžasné počtení.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Ztráta a boj
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Nevzdat se.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Kniha byla v podstatě psána tak, že nejvíc jsem se mohla ztotožnit právě s Rose, čtenář k ní měl nejblíže ze všech postav. Bylo mi trochu líto Adriana, přeci jen, to co mu Rose udělala bylo nevyhnutelné, ale ačkoliv nebylo jiné řešení, nezasloužil si to. A v žádném případě bych nechtěla být žádným strigojem.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Těch je hodně, jako hlavní uvedu asi propracované postavy, takže si je čtenář dokázal představit. Taky za pozitivum považuju to, že v celém příběhu nešlo jen o romantiku, ale že se tam i umíralo a ne v malé míře (teď nechci vypadat zle a nepřejícně, když zemřeli, ale zkrátka líbilo se mi to kvůli tomu, že tam byl trochu akčnější děj).
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Jak už jsem psala... Úvod do děje mně osobně nepřišel zrovna šťastný, nicméně to je komplikace, která se dá přejít velmi rychle...
1 Verča | E-mail | 18. července 2011 v 23:30
Hmm, to vypadá zajímavě. Zrovna dneska jsem hledala něco s upíří tématikou. Chtěla jsem si přečíst Upíří deníky, ale pak jsem si to rozmyslela. No a celý večer mi nejspíš intuice našeptává, abych sem mrkla. Tak možná tohle je důvod, proč jsem deníky nakonec nezačala číst. No, uvidíme.:-)
2 nel-ly | Web | 20. července 2011 v 0:56
Uznávám, že tohle je asi jediná upířina, kterou jsem ochotná zkusit a už jsem se v knihovně poohlížela... ale samozřejmě, rezervováno na měsíce dopředu. No, já nespěchám. Stmívání mi stačilo padesát stran. Školu noci jsem protrpěla, Anglologii nedočetla a Tajemství sester nedokázala zaujmout a tak jsem ho odložila... Nevím, jestli je to mnou a jsem už stará na young-adult fantasy, nebo se prostě nenašla knížka, která by mi sedla - z téhle tématiky
3 Neriah | 22. července 2011 v 14:55
Verčo, jak už jsem ti říkala, je dobře, žes Upíří deníky číst nezačala, byla by to ztráta času... Stále lituju toho, že jsem se kdy o ně začala zajímat :D Přečetla jsem díl první, druhý... A pořád se tam nic nedělo a troufám si říct, že podobnou knihu bych zvládla napsat i já. :D Jenom se pořád ptám: co na tom všichni vidí?
[2] Zkusit ji můžeš, když tak se ti jenom nebude líbit... Ale já jsem z ní nadšená, protože v sobě má jistou dávku originality a není to jen romantika... Mně se taky spousta YA knížek nelíbí, dost špatně se hledá něco, co by se dalo číst.
Publikovat |
Žádné komentáře:
Okomentovat