Jana Frey - Mrazivý ráj

Dívka u svědků Jehovových

Poté, co malé Haně zemřela maminka, žila jen se svým otcem, který se neustále utápěl v sebelítosti. Hana byla smutné dítě, které nemělo přátele, po škole se vracelo hned do tichého domu. A pak do jejich života přišla Roswitha a všechno bylo zase fajn. Hana byla šťastná, že má novou maminku a milovala ji, protože díky ní poznala Jehovu a nemusela tak při Armagedonu, svaté poslední bitvě, zemřít jako spousta ubohých nevědomých duší.

Měla malé sourozence a dokonce si našla i několik kamarádek, což byly děti Roswithiných přátel. Najednou měla velkou rodinu a navíc tu byl Jehova, který s ní byl každou chvíli v myšlenkách.

Byla hrdá na to, že mohla roznášet propagační časopisy a vůbec nic si nedělala z toho, že se jí spolužáci smějí, vždyť právě oni zemřou první, jen co přijde Armagedon.

Na maminku si v té době vzpomněla jen málokdy. Ale všechno bylo až příliš idylické.

Jakmile začala dospívat, ztratila se jí ze života jedna z přítelkyň, která se nechtěla nechat pokřtít a tak byla potrestána kdesi daleko. Viděly se pak až po dlouhé době. I druhá její kamarádka odešla z jejího života, když se musela s rodiči odstěhovat.

Hana zůstala sama, jen se svým tělem, kterého se tak ráda dotýkala, což byl ale ďábelský hřích, a tak se začala trestat připínáčky, zabodávala si je do těla a prosila tak Jehovu o odpuštění.

Ve škole měli hrát divadelní hru a Hana dostala hlavní roli. Byla nadšená. Někteří spolužáci se s ní při tom i začali bavit, což ale bylo špatné, neboť ji tím satan vystavoval pokušení. I přes to byla šťastná, ale jen do té doby, než jí to Roswitha zakázala. Hana si v tu chvíli začala uvědomovat, že se jí ne všechno líbí. Ale Jehova tu byl stále s ní, věděl, na co právě myslí.

Ona ale začala intenzivně vzpomínat na maminku. Ve sklepě našla její staré věci a na své šestnácté narozeniny se rozhodla obléknout se do maminčina oblečení. V tu dobu musela bojovat ještě s dalším pokušením v podobě Paula, do kterého se zamilovala. Jakmile do školy přišla, Paul, kterého už dlouho úspěšně odmítala, jí popřál k narozeninám a vyznal jí svou lásku.

Hana nikdy nebyla šťastnější, na chvíli si dokonce dovolila zapomenout na své problémy doma. Ten den, hned jak se vrátila domů, byla zamčena v ložnici svého otce a Roswitha s ostatními jí zabavila všechny maminčiny věci a její deník.

Hana si uvědomovala, že takto dál žít nemůže. Pro všechny Jehovisty se stávala pomalu odpadlíkem, nikdo se s ní nesměl bavit, ani s vlastními sourozenci se nesměla stýkat.

Nakonec utekla, několik dnů bydlela u Paula, pak u několika spolužaček, ale natrvalo to takhle nešlo.

Už ztrácela naději a rozhodla se vrátit ke své rodině a požádat o odpuštění. Ovšem hned, jak se vrátila, všichni se na ní vrhli a začali ji mlátit. Jehovisti totiž považují tělesné tresty za výchovné.

A v tu chvíli její otec poprvé a naposledy zakročil, když je zastavil. V tu chvíli byl v šoku, co to její milované dceři dělají a Hana jen s úsměvem řekla, že teď už bude aspoň s maminkou.

Nakonec ale neumřela, přišli jí zachránit její přátelé a ona pak žila se svými prarodiči z matčiny strany.

U těchto příběhů si ani nedokážu představit nějaký špatný konec, ostatně to by pak daná osoba nemohla svůj příběh vyprávět a tudíž by se o něm veřejnost nedozvěděla.

Kéž by ale takových příběhů bylo víc, myslím těch se šťastným koncem.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Z pohledu Jehovistů jsem nikdy nic nečetla a ačkoliv jsem je už několikrát potkala na ulici a vždy mi slibovali navrácení zraku a podobné, přistupovala jsem k nim neutrálně. Přišlo mi tedy zajímavé přečíst si něco i z pohledu někoho uvnitř komunity.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Myslím, že pro to si vypůjčím název knihy: Mrazivý ráj. Naprosto celou knihu vystihuje a název byl zvolen dobře.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Vzpírat se.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Že bych někým z nich chtěla být, to se říct nedá. Ale obdivuju Haninu sílu vymanit se z jejich vlivu.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Líbilo se mi, jak postupně začala odhalovat, že ne všechno je tak idylické, jak se zprvu domnívala. A moc se mi líbilo, když jí její nejmladší bráška řekl, že je pro něj nejhodnější na celém světě. Málem jsem začala brečet s ní.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Vymývání mozků - ale to je negativum obecně, ne jenom této knihy.

Komentáře

1 davidbachmann | E-mail | Web | 17. července 2011 v 12:06

Tak tohle bych si taky docela rád přečetl. Svědkové Jehovovi jsou živým důkazem toho, jak destruktivně na lidskou osobnost může působit špatně pochopená Bible. Mohl bych ti o jejich omylech napsat hodně dlouhý komentář. Jejich největší chybou je ta organizační struktura, která se velmi podobá multi level marketingu. Prostě vždycky je nad tebou nějaký "sponzor", který dohlíží na to, jak dodržuješ všechna nařízení. Svědkové přišli z Ameriky, takže jako od všeho amerického od nich nelze čekat moc dobrého. Slibováním návratu zraku mě opravdu vytáčejí. Přitom když je požádáš, aby ti přivedli jednoho jediného uzdraveného slepce, tak jsou v koncích. Knížka to může být dobrá.