John Connolly - Kniha ztracených věcí

• Autor: John Connolly
• Název: Kniha ztracených věcí
• Nakladatelství: BB/art
• Rok vydání: 2008
• Počet stran: 303

Nedávno jsem si tuhle knihu po asi dvou letech přečetla znova, a při čtení mi došlo, že jsem o ní vlastně nikdy ani nepsala. Proto to hodlám napravit.

Ocitáme se na počátku druhé světové války v Londýně. Seznamujeme se s dvanáctiletým Davidem, chlapcem, který má vážně nemocnou maminku. David si samozřejmě nepřeje, aby zemřela, a proto si vytvoří seznam různých rituálů, které úzkostlivě dodržuje, a přitom věří, že vše, co dělá, maminčin zdravotní stav ovlivňuje. Z postele vstává vždy levou nohou, veškerých věcí se dotýká vícekrát, aby to dávalo sudý počet, protože lichý je špatně.

Když je maminka vzhůru, David jí předčítá různé pohádky a příběhy, které mají oba rádi, a vůbec se jakýmkoliv způsobem snaží, aby ji potěšil. Láska ke knihám je vlastně věc, která oba spojuje ze všeho nejvíc.

Příběhy chtějí být čtené, šeptávala Davidovi maminka. Potřebují to. To je důvod, proč prosakují ze svého světa do toho našeho. Chtějí od nás, abychom jim vdechli život.

Jak už to tak ale v životě chodí, Davidova maminka svůj boj s nemocí prohrála, a on tak zůstal sám jen s tatínkem, protože žádné sourozence neměl. Dával si za vinu, že své rituály určitě nedodržoval správně, jinak by ho maminka přece neopustila. Nevyhledával děti svého věku, veškerý čas trávil čtením knih.

O pár měsíců později jeho tatínek ale poznal ženu, do které se zamiloval. David pochopitelně začal žárlit a s novou přítelkyní svého otce se nehodlal jen tak smířit. A když zjistil, že se mu narodí bratr a oni se přestěhují k Rose, jak se nová otcova přítelkyně jmenovala, domů, byl opravdu nešťastný.

Až do této chvíle příběh vypadá jako skutečnost, jako něco, co se může stát v každé rodině. Až na ten malý detail - David začíná mít záchvaty, při nichž vídá podivné výjevy, a aby toho nebylo málo, ve chvílích rozrušení k němu promlouvají knihy.

Ve svém novém pokoji u Rose v domě má knih veliké množství, a všechny chtějí Davidovi něco říct.

On celé dny jen čte a nic jiného nedělá. Nenávidí Rose a nenávidí svého bratra Georgieho. Nejraději ze všeho by vrátil svůj starý život, kdy ještě byla maminka naživu a tatínek neměl novou manželku a malé dítě, které dle jeho domnění má mnohem raději.

Po jedné velké hádce s Rose ho otec potrestá tím, že si nesmí číst ani hrát, a má jen přemýšlet o tom, co provedl. Tehdy David uslyší hlas své maminky, která ho prosí, aby ji zachránil, a tak se vydává zapuštěným záhonem pod oknem pokoje do světa, který je velmi odlišný od toho našeho.

Téměř hned se setkává s dřevorubcem, který se ho rozhodne provázet a chránit. Přijme ho u sebe v chalupě a je rozhodnutý pomoci mu vrátit se zpět do světa, ze kterého přišel.

Dřevorubec nakonec promluvil. „Všichni máme svoje rituály," řekl tiše, „ale je třeba, aby měly smysl a přinášely užitek nebo útěchu, jinak jsou k ničemu. Bez toho jsou, jako když zvíře v kleci přechází sem a tam. Jestli to není rovnou projev šílenství, je to rozhodně jeho předzvěst."

PO cestě se setkávají s vlkouny, nebezpečnými stvořeními - napůl vlky a napůl lidmi, kteří se nechovají zrovna přátelsky. Shodou neblahých okolností se David nemůže jen tak vrátit zpět domů, a chce to vůbec? Další neblahé okolnosti zabraňují dřevorubci Davida dále doprovázet, a tak se vydává sám na dlouhou cestu za králem, který má prý legendární Knihu ztracených věcí, v níž jsou odpovědi na všechny otázky, tedy i způsob, jak by se mohl David vrátit zpět domů. PO cestě se setkává s různými pohádkovými bytostmi, jež se ale ne vždy chovají tak, jak je z náme z knih.

Jakmile ale dojde do cíle, zjišťuje, že nic není tak jednoduché, jak se zdá… Odhaluje děsivou pravdu a čeká ho závažné rozhodnutí a je jen na něm, kam se bude jeho život dále ubírat.

…Příběh je celou dobu laděn hodně pohádkově, ale rozhodně nečekejte nic vhodného pro malé děti - ona to tak úplně totiž pohádka vlastně není. Nebo vlastně je, jenže obsahuje v sobě tolik myšlenek, které malé dítě pochopí nejspíš až když bude starší. Navíc autor některé věci popisuje dost realisticky a nechodí kolem horké kaše.

Když tamtudy procházel vlčí zvěd, rozpárala ho ruka zespod, jedním řezem vedeným od hlavy až k zadním běhům, a v mrazivém nočním vzduchu se zakouřilo z jeho vnitřností.

Dalo by se vlastně říct, že je to napůl psychologický, napůl pohádkový příběh s prvky fantasy a hororu. Knihu jsem četla dvakrát, a pokaždé jsem si z ní něco dokázala odnést. Obsahuje dost momentů, z nichž při čtení člověka přímo mrazí, místy zase působí tak trochu filozoficky. Je na zvážení každého, zda se do knihy rozhodne pustit, domnívám se, že asi není úplně pro každého. Jeden z ní bude nadšený a druhý ji neshledá nijak výjimečnou. Já však patřím do první skupiny a vřele ji všem, kteří mají podobný typ příběhů v oblibě, doporučuji.

Protože v každém dospělém dříme dítě a v každém dítěti zase dospělý, který se z něho jednou stane.

Hodnocení: 10/10