Inkarceron měl být rájem na zemi, místem, kde by se napravovali všichni ti, kteří se po Létech zuřivosti protivili
míru. Dokonce i většina sapientů se rozhodla do Inkarceronu vstoupit.
Ale něco se pokazilo. Inkarceron je samostatně myslící umělé stvoření. Je šílený a ze svých obyvatel udělal
vězně. Vytoužený ráj se stává ponurým vězením, z něhož není úniku.
Seznamujeme se s dvěma postavami. První je Finn žijící v Inkarceronu, jemuž ostatní přezdívají Hvězdovid. Čas
od času mívá záchvaty, při nichž vidí mimo jiné právě hvězdy. Díky útržkům vzpomínek se domnívá, že do
Inkarceronu přišel zvenčí, ačkoliv je taková věc zcela nemožná. Někteří ale věří, že je Finn vyvoleným, který je
dokáže z pekla Inkarceronu vyvést, že se mu při záchvatech zjevuje legendární Sapphique - jediný člověk,
kterému se podařilo uniknout.
Claudia je naopak dcerou správce Inkarceronu, která může vidět hvězdy každý den. Žije v čase zvaném Doba,
která se dosti podobá středověku. Vládci usoudili, že války a spory vznikají díky pokroku a tak se rozhodli jej
zastavit a ještě ho o něco posunout zpět. Neexistují žádné technické vynálezy, až na velmi utajeně ukryté
výjimky, které si lidé dokázali uchovat.
Zakazujeme růst, a tím i rozklad. Ctižádost, a tím i zoufalství. Neboť jedno je pouze zkresleným
odrazem toho druhého. A především je zapovězen Čas. Od této chvíle se nebude nic měnit.
VÝNOS KRÁLE ENDORA
Claudia si musí vzít následníka trůnu Caspara, ale vůbec o něj nemá zájem. Nejprve byla zasnoubena s jeho
bratrem, princem Gilesem, který jí byl mnohem sympatičtější, ale ten zemřel.
Se svou situací se však smiřuje, jediné, po čem ještě touží je vstoupit do otcovy pracovny a zjistit něco bližšího
o Inkarceronu - ráji, který je mnohem dokonalejší než svět, ve kterém žije.
Přání se jí splní a ona nalezne klíč, pomocí kterého se spojí s Finnem. A její iluze o ráji jsou okamžitě zmařeny.
Ještě ke všemu má pocit, že Finna odněkud zná.
"Už musím jít." zašeptal chvatně. "Pokusím se s tebou znovu promluvit… Když teď víme… teda,
jestli chceš. Ale musíš." dodal naléhavě. "Musíš mi pomoct."
Dívčina odpověď ho překvapila. "Jak ti můžu pomoct? Co může být v dokonalém světě
špatného?"
Obrovským pozitivem celé knihy je právě samotný Inkarceron, který stojí v pozadí, a přesto je tak důležitý.
Příběhu dodává určitou ponurost a napětí.
Zajímavá je také myšlenka, kdy se lidé zvenčí domnívají, že Inkarceron je ráj a touží v něm žít, zatímco ve vězení
všichni touží po opaku - tedy spatřit hvězdy a žít venku. Ani jedna z možností přitom není zrovna idylická.
Nový rozměr pak knize dávají Zpěvy Sapphiquovy a různé úryvky z legend a dopisů, uvozující každou kapitolu.
Tyhle části vlastně vysvětlují, za jakým účelem Inkarceron vznikl a další poměrně podstatné údaje, bez nichž se
čtenář neobejde. Musím přiznat, že občas jsem po jejich přečtení měla ještě víc otázek než předtím, a odpovědi
žádné, nicméně dříve či později se vždy všechno vysvětlí.
Stěny naslouchají.
Dveře přihlížejí.
Stromy šepotají.
Zvíře je lhář.
Varuj se deště.
Varuj se sněhu.
Varuj se toho,
koho myslíš, že znáš.
ZPĚVY SAPPHIQUOVY
Co může být pro někoho problém, jsou popisy. Nejsou vůbec rozvleklé, a ačkoliv úplně strohé také ne, je k
jejich pochopení a užití si celého příběhu třeba představivost. Příběh dává velký prostor naší fantazii.
Co je ještě na závěr třeba vyzvednout, jsou charaktery postav. Zvláště Finn není klasickým kladným hrdinou, v
Inkarceronu totiž přežívají pouze ti nejsilnější a tak není divu, že je třeba pro přežití udělat to, co by člověk
normálně neudělal.
Díky tomu jsou postavy uvěřitelnější, cítí obavy a strach, chybují jako každý a jsou tím pádem čtenáři bližší.
Claudia je naopak díky svému postavení trochu povýšená, ale i ji si lze snadno oblíbit, zvláště pro její nechuť se
podřídit a odvaze, s níž se snaží Finnovi pomoci.
Ačkoliv je kniha převážně pro mládež, i dospělí čtenář v ní může nalézt zalíbení. Předkládá nám totiž mnoho
úvah k zamyšlení. Dalo by se říct, že je pro všechny, kteří se nebojí dát prostor své fantazii.
Hodnocení: 10/10
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože tohle je příběh pro mě jako stvořený. xD
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Neexistující ráj.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Uniknout.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Chtěla bych znát člověka, který by chtěl některou z postav být. Ačkoliv nepopírám, že do Inkarceronu bych se
chtěla podívat. Ale jen tak, na chvíli, s možností kdykoliv odejít, což ostatní vězni nemohli.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň
jedno positivum.
Celá knížka je jedno velké pozitivum. Začínám mít pocit, že ne všichni, kteří píšou pro mladé dospělé, se
zabývají těmi stejnými tématy.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce,
nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Attia. Škoda, že jsem ji nemohla zaškrtit. :D Ne, nebyla zas tak hrozná... Vlastně jsem ji měla určitým způsobem
ráda xD Ale nějaké to negativum uvést musím.
Žádné komentáře:
Okomentovat