Rok vydání: 2009
Počet stran: 344
Tato kniha obsahuje tři povídky, v nichž se autorka zabývá vztahy v rodinách, a to především těmi sourozeneckými, ale nejen těmi.
První povídka Zmizel popisuje vztah dvou sourozenců Jakuba a Martina. Zatímco Martin je sportovně založený, z čehož je nadšený zejména jejich otec, Jakuba na sport moc neužije. Proto mu otec nevěnuje tolik pozornosti jako Martinovi, což ho samozřejmě mrzí. O to víc přilne k matce, která pro něj má pochopení. Neustále se ho zastává, když ho starší bratr straší a provokuje, Jakub u ní má vždy zastání. Mezi bratry panuje výrazná sourozenecká rivalita, chovají k sobě pocity vyloženě nenávistné.
Následně však Jakub přijde o nohu a Martin jednoho dne zmizí, což spustí řetězec dramatických událostí. Rodina se rozpadá, ač žije Jakub s rodiči v jedné domácnosti, každý se uzavírá do svého světa výčitek a obvinění, jejich vztah je navždy poškozen a je jasné, že tomu nikdy nebude jinak. Povídka je vyprávěna z pohledu malého Jakuba, a o to je vše děsivější, jak asi může prostředí, které v rodině zavládlo, působit na malého kluka? Dětský pohled na veškeré události byl velmi dobře zvolen, a já musím říct, že tahle povídka na mě ze všech tří zapůsobila svou přímočarostí nejvíc.
Otočim se na něj a chci něco hnusnýho říct, vím, že se tvářim zle, ale než stačim cokoliv, zašklebí se na mě, krásnej, ví, že se mu to povedlo, že se mě to dotklo, je mi to vidět v obličeji, a jak se
zašklebí, tak si pomyslím, chci, aby navždycky zmizel, aby se už nikdy nevrátil, abych ho už nikdy neviděl.
Brácha odejde a já se otočim zpátky ke stolu a v šuplíku hrabu malířský potřeby.
Každej má nějakou vinu a já mám tuhle. Sice sem to neřek, ale myslel sem na to.
Slyším, jak se brácha v předsíni oblíká a obouvá, a pak jenom čau do prostoru a odejde. Klapnou dveře. Venku sněží.
V druhém příběhu pojmenovaném "Na krátko" je vypravěčem asi dvanáctiletý chlapec Vojta. Žije se svou matkou a starší sestrou, každý ze sourozenců má jiného otce. Vojta má o tom svém určité představy, podporované i jeho matkou, velice si ho idealizuje a touží ho poznat.
Jednoho dne se s ním opravdu setkává, jen s tím malým detailem - vůbec nežije v cizině. Shodují se jeho představy se skutečností, nebo je jeho otec úplně jiný?
Stejně jako u povídky první, i zde mě zaujal fakt, že si autorka k vyprávění zvolila malého chlapce. V obou případech kluci nezapadají do šedého průměru dnešních dětí, oba jsou hodně citliví a proti ostatním dětem mohou působit až podívínsky. Autorka perfektně zachycuje jejich vnitřní svět, myšlenky, pocity. A možná, že na mě působili oba tak zvláštně právě proto, že se na vše můžeme dívat z jejich pohledu, nikoli z nahlížení dospělých na ně. Ve skutečnosti podobně citlivých dětí po světě pobíhá spousta, jen to na nich třeba není úplně znát. Nejsme zvyklí dětem naslouchat, což je vážně škoda. Nicméně musí se nechat, že autorka je uměla perfektně vystihnout a jejich charaktery byly uvěřitelné.
Třetí povídka se jmenuje Věneček a tentokrát se do vyprávění pouští dospělá žena, která vzpomíná na své mládí a odhaluje rodinné tajemství. Stejně jako v předchozích povídkách i zde má hlavní aktérka povídky problémový vztah se svým sourozencem - sestrou. Není už tolik působivá, jako předchozí dvě, ale i tak má něco do sebe. Měla jsem zpočátku problém se do ní začíst, zejména díky změně vypravěče - ten dětský pohled na věc mi byl o něco sympatičtější a myslím, že i autorce lépe sedl. Někdo ale může mít názor jiný a líbit se mu bude více právě tento příběh.
Tato kniha dokazuje, jak moc důležité je, aby se v rodině o problémech mluvilo a nic se nezatajovalo a také, jak je to ve skutečnosti těžké.
Autorka poukazuje většinou na celkem běžné problémy v rodinách, o nichž se ve skutečnosti příliš nemluví. A myslím, že se toho zhostila velmi dobře.
Hodnocení: 9/10
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Doporučila mi ji moje češtinářka, že by se mi mohla líbit...
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Nepochopený vzdor.
Mlčet.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nechtěla bych být žádnou z postav, nicméně do všech je jednoduché se vcítit a rozumět jejich pohnutkám... Nikdo nevíme, jestli se třeba jednou nedostaneme do podobné situace...
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Že je to ze života... Děje se to všude kolem nás, akorát mi to nevidíme. Autorka dobře vystihla různé druhy nepochopení a odcizení.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Negativum v knize jako takové nevidím, ale v postavách už ano - je škoda, že spolu lidi nejsou schopní komunikovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat