Keith Donohue - Ukradené dítě

O podvržených dětech, které žijí v lese, už se vykládají jen legendy, nikdo v ně doopravdy nevěří. A přesto existují.
Žijí v lese, mají neustále hlad a čekají, až na ně přijde řada. Řada ukrást nějaké lidské dítě a vyměnit si s ním místo.

Nejprve si nějaké vyhlédnou (je to dítě nešťastné, takové, co si moc s ostatními nerozumí) a podrobně sledují jeho chování.

Poté dítě ukradnou a podle starého rituálu ho hodí do řeky.

Proběhne mezi nimi jakási výměna - to ukradené se stane podvržencem a podvrženec se stane lidským dítětem.

Ukradené dítě, které se stalo podvržencem, je mezitím přejmenováno a musí vše zapomenout. Protože ztrátou jména zapomenete vše.

Příběh je vyprávěn z dvou pohledů. Henri Day, jenž je podvrženci přejmenován na Anidaye a chlapec, jenž žije Henryho život, nám dávají nahlédnout do svých pocitů.

Je to úžasný příběh. Když jsem kdysi dávno četla recenzi u Colette, nemyslela jsem si, že by mě mohl tolik uchvátit. A přesto…

Rozhodně má místo v mém srdci.

Ačkoli může knížka vypadat jako obyčejný fantasy příběh, jediným prvkem fantasy jsou vlastně ty podvržené děti.

Zbytek je o přátelství, pokusu o porozumění, hledání a vzpomínání. O zoufalé touze stát se opět člověkem. O tom, život žít, ne přežívat.

Celá ta kniha je zvláštní. Zvláštní tím, jaké pocity ve čtenáři vyvolává. Mohlo by se zdát, že je vlastně smutná, ale v konečném důsledku není. Alespoň tak to cítím já. Rozhodně ale člověka vybízí k různým úvahám.

Já už snad ani nevím, co jiného bych k ní mohla říct. Nic jiného než chvála totiž ze mě asi už nevypadne.

A to o ní píšu s odstupem, kdybych si k jejímu sepsání sedla ihned po dočtení, možná bych chválila ještě celou jednu stránku.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Protože o ní Colette tak hezky psala.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

touha po životě.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Smířit se.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Nevím. Asi nikým. Rozhodně nikým. Oblíbila jsem si však Drobínku. Byla tak nějak... těžko se to popisuje, přečtěte si a možná pochopíte.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Jedno? Jenom jedno? Co že? Je jich milion. Vlastně celá kniha je jedno velké pozitivum. Celý příběh je tak... Okouzlující.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

U téhle knížky tuto otázku s dovolením vynechám, protože negativum? Jako by ho snad ani neměla. :-)