Marie-Laure Picat - Než odejdu navždy

Marii-Laure je 36 let, má čtyři děti, nejstarší Julii je 11, nejmladší Margot 2 roky.
Neměla zrovna šťastné dětství, matka ji opustila v době, kdy byla novorozeně, v pubertě jí zneužíval otec a její mamželství nestálo za nic.
V tu dobu se navíc dozvěděla, že trpí ojedinělým druhem rakoviny a do konce života jí zbývají dva měsíce.
rozhodla se, že svým dětem najde náhradní rodinu, kde by mohly žít až do své dospělosti.
Ve Francii je možné do náhradní rodiny umístit maximálně tři děti. Marie-Laure si však vybojovala, aby mohli být do jedné umístěni všichni sourozenci, za žádných okolností je nechtěla rozdělit. Nevzdala se, naopak, bojovala tak dlouho, dokud nedocílila svého.
Kniha je velmi emotivně psaná, pravdivě líčí její pocity a odhodlání jít si za svým cílem. Budoucnost jejích dětí pro ni byla prioritou, kterou chtěla stihnout ještě dřív, než zemře.
Spousta lidí by se po zjištění takové diagnózy nejspíš zhroutila a litovala se, to však nebyl její případ. Přestože si toho prožila tolik, nehrála si na chudinku oběť, ale naopak v sobě stále dokázala nacházet tolik potřebnou sílu bojovat o šťastnější život těch, kteří ji jsou nejdražší - její děti.
Sama píše, že knihu psala pro své děti, aby se o ní dozvěděly víc, taky pro ostatní rodiče se stejným problémem.


1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Byla jsem na ni zvědavá. Přeci jen, taková síla se u mnoha lidí nevidí.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
odhodlání
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
bojovat
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Neměla jsem ráda jejího manžela. Je to člověk, kterým bych v žádném případě být nechtěla a to ne proto, že by si něco vytrpěl, ale pro jeho sobeckou povahu. NIkdy bych se nedokázala dívat na televizi, když by vedle mě leželo dusící se dítě volající o pomoc. To, co občas předváděl, byla síla. Je dobře, že od něj nakonec Marie-Laure odešla.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Ta její síla nepoddat se lítosti, ale zbytek života si užít naplno. Taky její humor, který asi neocení každý - když si šla vybírat rakev, zeptala se, zda si ji rovnou může vyzkoušet... Ale asi takový humor neocení každý. A neposledně taky ochota třeba i úplně cizích lidí.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
No, rozhodně ta počáteční neochota a nezájem pro její případ. Musela nejprve svůj příběh zmedializovat, aby se něco začalo dít.

Komentáře

1 Lucka | E-mail | 28. srpna 2011 v 21:34

Tahle knížka je fakt hodně zajímavá. Přečetla jsem ji jedním dechem.

2 davidbachmann | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 23:44

Asi většina lidí už někdy uvažovala nad tím, jak by prožili zbytek života, kdyby jim někdo oznámil, že už jim zůstává jen málo času. Ale šedivá je teorie a zelený strom života... Nemám moc rád francouzské autory. Podle mého soudu příliš zdůrazňují v příbězích emoce a činí tak na úkor logiky. Už jsem četl dobrou, Francouzem napsanou knihu, ale to asi byla vyjímka. U těchto autobiografických děl ale člověk snad ani neočekává vysokou literární úroveň. Jde spíš o otevřenost a pravdivost příběhu. Asi bych si to zkusil přečíst.

3 punerank | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 23:50

jsem ráda, že mám kam nakukovat a chodit pro nápady:)