José Saramago je jediný portugalský spisovatel, který dostal Nobelovu cenu za literaturu a dopomohl mu k tomu právě tento román.
Jako první oslepne muž jedoucí v autě - stojí na semaforu,když tu najednou vidí jen bílé světlo. Okamžitě zpanikaří a dožaduje se pomoci. Se svou manželkou jde pak navštívit očního lékaře, ten však vůbec nemá ponětí, jak je možné, že muž oslepl. Ještě tu noc pak lékař oslepne také. Takových lidí je víc, slepota se mezi nimi pomalu ale jistě šíří. Je vysoce nakažlivá a proto vláda podniká jistá opatření. Najde odlehlou budovu bývalého blázince, kam všechny slepce odváží. Jednou denně dostanou příděl jídla, nesmí však z budovy vyjít, protože jinak budou zastřeleni. Všechny ovládá strach, Bojí se, že oslepnou také a proto se tímto způsobem brání. I lékař se dostává na toto místo a s ním i jeho manželka, která slepá není, ale protože nechtěla opustit svého manžela, řekla, že je. Stále přichází noví slepci a za chvíli jsou všechny pokoje plné. Přísun jídla se stále opožďuje, hygiena už je téměř neznámý pojem. Slepci při cestě na toaletu bloudí a tak potřebu vykonávají, kde se dá, i na chodbě. Někdy nějaký slepec zabloudí blíž ke strážcům a je okamžitě zastřelen. Slepci musí poté mrtvolu zakopat pod zem sami. Nejprve je soužití relativně bez konfliktů. Ovšem, jak jich přibývá, je to stále větší problém. Každý si chce pro sebe nechat nejvíc jídla a zachovat si co nejvíce pohodlí. Jeden pokoj zabrala skupina slepců, která krade všechno jídlo. Jeden z nich má dokonce pistoli a střílí do davu, když i ostatní chtějí pro jídlo jít. Skupina pak vyžaduje po ostatních jejich cennosti, podle nich určuje příděly jídla. Později, když už nikdo žádné cennosti nemá, vyžadují ženy pro své uspokojení. Sebeúcta zde nemůže existovat. Takhle se žít dlouho nedá. Přísuny jídla už nedostávají. Jen ta jedna skupina má zásoby. Když už vypadává i elektřina, všem dochází, že už oslepli naprosto všichni. Jedna zoufalá žena u sebe najde zápalky a pokoj, kde bydlí skupina s jídlem, zapaluje. Poté nastává chaos. Skupina, v jejichž čele je žena, která stále vidí, odchází pryč. Vrací se do města, kde žili. Lékařova žena to tam nepoznává. Všude se válí zhnilé mrtvoly a výkaly. V obchodech se ukrývají skupiny slepců, nikde není žádné jídlo...
Lékařova žena v tom chaosu hledá byty ostatních, některé jsou už obsazené jinými, každý jde do bytu, na který narazí jako první.
Zásoby jídla pomalu ale jistě dochází, lékařova žena už si přeje, aby také neviděla, všechna ta bída kolem je příliš děsivá...
Je to rozhodně nejzvláštnější kniha, jakou jsem kdy četla. Autor píše zcela jedinečným stylem - v knize nenajdete žádné odstavce a uvozovky, přímá řeč plyne jen oddělovaná čárkami, může se to tedy zpočátku zdát hodně chaotické.
Úplně zde dokonale vyniká, jak se lidé dokážou zachovat v krizových situacích, ani tehdy, když by si měli vzájemně pomáhat, se raději budou chovat sobecky. Nejednou vás při čtení napadne, zda byste se zachovali stejně nebo úplně jinak.
Další zvláštností knihy je to, že zde nenajdete žádná jména. Ostatně, ta jsou zbytečná.
Když autor o postavách píše, pojmenovává je podle toho, co o nich víme: lékařova žena, malý chlapec, starý muž s klípcem,...
Každý si po dočtení z knihy něco odnese. Skrývá určité poselství a každý ho může uchopit vlastním způsobem.
Přečtení rozhodně nelituji a když budete mít dlouhou chvíli, určitě po této knize sáhněte taky. MOžná si pak uvědomíte některé věci...
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Na doporučení Punerank (mimochodem, díky), sama od sebe bych knihu asi nečetla...
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
slepý lid
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Přežít
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Kdo by chtěl v takovém světě žít? Rozumím lékařově ženě a obdivuju ji, že všechno zvládla, tak jak zvládla. Ne každý by vydržel dívat se na všechno to utrpení kolem a nezhroutit se. Ale takový člověk by samozřejmě o zrak přišel.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Celá kniha je jak pozitivum, tak negativum. Záleží na tom, jak ji člověk uchopí.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
To samé co v předchozí otázce...
Žádné komentáře:
Okomentovat