Malý Joe žil po rozchodu rodičů se svou matkou, ale ta ho kvůli otci nenáviděla. Jelikož ho často bila, trávil většinu času se svým otcem. Ten si ho bral do práce, domů, a jeho přítelkyně chtěla chlapce vzít do své péče.
Jednoho dne se však stala nehoda, která malému chlapci dočista změnila život. Jeho otec poté, co málem uhořel, ležel v nemocnici a pomstychtivá matka dala souhlas k odpojení přístrojů, protože umíral.
Tím dnem pro něj začala to praév peklo.
Nejprve byl pouze bit a zacházelo se s ním jako se psem - musel jíst na zemi zbytky, které mu rodina házela pod stůl. Nicméně po čase začalo matku rozčilovat, že se na něj musí dívat. Odvedla ho tedy do sklepa, kde strávil následující tři roky.
Mezitím pravděpodobně ze šoku pomalu přestával mluvit, až jednoho dne nedokázal říci ani slovo. to rodině plně vyhovovalo. Mohli ho týrat a nikomu nemohl nic říct, ani nemohl křičet.
Jeho mladší bratr však jednou ve škole prohlásil, že má doma ještě jednoho bratra, a tak rodině nezbývalo nic jiného, než i jeho poslat do školy.
Nemusel už tedy být ve sklepě, za to byl odstěhován ke starším bratrům, kteří ho znásilňovali a mlátili.
Joe se jevil jako nezvladatelné dítě. Jeho matka si před sociálními pracovníky hrála na dokonalou matku a truchlící manželku. Všem tvrdila, že se takhle JOe projevuje od smrti svého otce, protože ho viděl hořet. A protože se Joe choval agresivně ke každému, kdo se ho chtěl jen dotknout, nahrával jí tak do karet.
Všichni smyšlené historce uvěřili a Joe ji svým chováním jen potvrzoval.
Ve škole se opět začal učit mluvit, jeho první slova však byla sprostá, protože většinou neslyšel nic jiného.
Také začal dorůstat ostatní vrstevníky, to díky tomu, že si ve školní jídelně neustále přidával jídlo, doma dostával stále minimum.
Ve dvanácti letech ho poprvé napadlo, že by mohl utéct. Doma se situace neměnila, navíc musel hrát v dětském pornu.
Policie ho sice našla, ale i přes námitky byl odveden zpět domů.
Utekl ještě několikrát, až byl nakonec umístěn v dětském domově.
Odtamtud ještě několikrát putoval domů, ale vždy, když ho matka zbila, vrátil se tam nazpět.
Z této části knihy se mi moc líbí tohle:
Zvenčí jsem sledoval ostatní vychovatele, jak sedí v zasedací místnosti a o něčem se radí. Připadali mi naprosto zbyteční. Dřepí si na židlích a rozhodují o našich osudech, aniž tuší, co se odehrává v našem nitru. Zvedl jsem cihlu a vší silou jí mrštil do okna. Jednoho ze zaměstnanců jsem trefil do ramene. Potom jsem se
otočil na patě a pelášil pryč, aniž bych měl ponětí, kam vlastně mířím. Nechtěl jsem nikoho vidět a nic slyšet.
Tohle je bohužel v tomhle světě realita. Nikdo dětem nevěří.
Příběh nakonec končí dobře, JOe odchází do Londýna, aby ho matka nemohla najít.
Knížka je psána hodně podrobně, lidská mysl si dokáže pamatovat i ty největší detaily...
Nedoporučuji slabším povahám.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuhle knihu?
Byla mi doporučena.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (podstatnými nebo přídavnými).
marný křik
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
přežít
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěl/a být.
Řekněme si to upřímně, nejsem žádný hrdina a tak bych nezvládla být nikým. Neztotožňuji se se všemi, co se podíleli na týrání.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Rozhodně konec. U těchto příběhů moc nelze hledat pozitiva, snad jen ty záblesky naděje...
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Asi bych měla jako negativum brát všechny, co se podíleli na týrání, nebo ty, co mu pak nevěřili a nepomohli, ale nejvíce mě rozčílil jeho nejstarší bratr, který ani po odstěhování neudělal nic proto, aby Joe přestal trpět. Chápu, že strach je mnohdy mocnější než všechno ostatní, ale musel si uvědomovat, že poté, co už tam nebude ani on, aby mu občas donesl něco k jídlu, tam Joe zůstane úplně sám. Někdy mi přijde jako horší zločin právě tohle... Nemohla bych žít s vědomím, že mám sourozence, který je týraný, a já bych přitom zbaběle utekla a nechala ho svému osudu... Doufám, že si to alespoň pořádně vyčítal, když už nic jiného.
Komentáře
1 Lizz | Web | 9. května 2011 v 16:20Ha! Tohle mi akorát leží na stole... :D Takže jak tak koukám, mám se na co těšit :D :D
2 Fabiana | E-mail | Web | 9. května 2011 v 16:58
Já. Tu. Knihu. Chci! Na tohle půjde mé další kapesné :)
3 Barunka Charlotte LaRose | Web | 9. května 2011 v 17:02
Ano, děkuji za doporučení, co číst nemám... Protože tohle bych psychicky nevydržela a obdivuju tebe, že to zvládáš číst :-)
4 Labanda © | Web | 9. května 2011 v 17:57
pěkný a já bych zlato nm jestli to snesla nemám to vyzkoušený víš
5 Labanda © | Web | 9. května 2011 v 17:57
a asi jí pořídím tu knihu ;-)
6 davidbachmann | E-mail | Web | 9. května 2011 v 19:25
Četl jsem podobnou věc. Jmenovalo se to Dítě zvané "To". Je neuvěřitelné, jak negativní vztah může mít matka k dítěti. Nevím, jestli a jak bych takové dětství přežil.
7 Verča | E-mail | 9. května 2011 v 20:20
Zajímavý. Souhlasím s tebou v tom, že je škoda, jak dětem dospělí nevěří. Přitom ony mnohdy dokážou vnímat víc, než třeba jejich rodiče. Mimochodem, vždycky se mi moc líbí ten bod č. 2. Umíš ty knihy krásně definovat. ...A já pak jen čumím.:-D
8 Lizz | Web | 11. května 2011 v 17:30
Zdravím, tak jsem jí dočetla. xD A nutno říct jedno... Začínám zjišťovat, že mi ani tak nevadí přímo ti, co děti týrají, ale spíš ti, co o tom vědí a nehnou prstem. Vždycky mě rozčílí víc. xD Nevím proč. Neříkám, že schvaluji chování těch, co jim ubližují to ne, ale... :D Eh, jsem asi psychopat. xD :D No nic... :D měj se :D
9 punerank | E-mail | Web | 22. května 2011 v 21:30
Knížku jsem na tobě už vyloudila, děkuju! S napětím i obavama se do ní pustím, jsou to nepředstavitelné situace a zážitky, - kdo chce přežít, vydrží dost... žasnu a nad některými se skláním!
10 Nikol | 26. října 2011 v 15:36
Ahojky lidi, tuto knížku také čtu?jsem na strane 102 a opravdu je to docela kruté. Psala jsem o tom do školy slohovou práci byla napsaná malím písmem na čtyři A4. Všechny to zaujalo, pak sme si asi půl hodiny o tom povídaly a učitelka nám vyprávěla o tom jak jsou tato situace strašné, ale kupodivu se jí moje práce líbyla a jsem za to vděčná. Mnoho dětí si neváží svích rodíčů a proto by si měli přečíst tuto knihu, která by snad většinu rozmazlenců změnila. V knížce jsem měla velice ráda Wallhy, Joova staršího bratra a velice mě mrzelo když se odstěhoval se svou novou přítelkyní. Amanin je bezcitný husný zvíře, jak může znásilnovat tak malinkého a týraného chlapečka, je to hnusnej prasák... !!! Joe je strašně moc silný muž, tohle bych nepřežila a ještě mít za bratry Laryho a Baryho, takový hnusný stroskotance, asi bych se zabila dobrovolně. Joe je prostě silný a odvážný chlapec, tedy ted už muž, ot omto napsat knihu to chce silný žaludek a pokusit se s tím vyrovnar ... pžíšerné. CHUDÁČEK. Lidé by si měli uvědomovat co vlaStně májí a měl by být každý rád že neprochází takovýmhle peklem !!! Je mi 13 a mamka mi tu knížku nechtěla koupit ? ale nakonec svolila, a já jsem ráda že jsem to přečetla , tedy ještě čtu a vím , jak to na svetě chodí !!! ;-)
11 Nikol | E-mail | 26. října 2011 v 15:39
J e to opravdu strašné :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat