Dmitry Glukhovsky - Metro 2033

Nakladatelství: Euromedia Group – Knižní klub
Rok vydání: 2010
Počet stran: 472


Ocitáme se ve světě, kde jediné místo vhodné k životu je MOzkevské metro. Na povrchu již není možné žít, díky jaderné válce byla většina lidstva vyhubena, a zvířata se díky radioaktivnímu záření změnila v nebezpečné zmutované nestvůry. Lidé, kteří zvládli do metra uniknout, teď přežívají na jednotlivých stanicích, kde zakládají malá města, a snaží se fungovat jako na povrchu. Objevují se skupiny prosazující různé politické ideologie, jako fašismus či komunismus, jinde se zase nachází sektáři a náboženští fanatici, na každé stanici se lze setkat s jinak smýšlejícími lidmi.

Příběhem nás provází mladík Arťom, žijící se svým nevlastním otcem na stanici VDNCh, kde se žije celkem pokojně, dokud se nezačnou objevovat démoni - nestvůry ohrožující životy všech.
Arťom poznává Huntera, muže, který k nim přichází ze vzdálené stanice, aby jim pomohl nebezpečí v podobě démonů zlikvidovat. Mladíka požádá, aby se v případě, že se do druhého dne nevrátí, vydal na cestu do Polis, odkud přichází, vyhledal určitého muže a vyřídil mu vzkaz. A tak Arťom vyráží na cestu, která pro něj není vůbec jednoduchá. Tunely moskevského metra si totiž žijí vlastním životem, a v mnohých z nich na něj číhají různá nebezpečí. Putuje přes všelijaké stanice, kde se seznamuje s různě smýšlejícími lidmi, z nichž ne všichni jsou k němu přátelští. Nebezpečí tak nečíhá jen v tunelech, ale i mezi lidmi, a proto musí dávat pozor na každém kroku.


Na knihu jsem narazila už před více než rokem, tehdy mě zaujala její anotace. Ale do čtení se pořád ne a ne pustit. Vždyť kolik knih mě podle anotace zaujalo, a kolik z nich pro mě nakonec bylo zklamáním? Obávala jsem se, že se nebudu moct začíst, a že autor zklame má očekávání. Ale stal se úplný opak - má očekávání byla naplněna, dokonce bych řekla, že jsem dostala mnohem víc, než jsem původně čekala.

Ponurá, a místy trochu hororová atmosféra je v knize dobře vykreslená, a autor umí své čtenáře neustále napínat. Místy je děj trochu natahovaný, ale i když by se bez pár scén kniha obešla, dohromady tvoří fascinující příběh plný napětí a nepředvídatelných scén. Nudnější pasáže čtenáři dávají možnost si na chvíli oddechnout od akce, které je tam poměrně dost.

Jediné, co bych mohla autorovi vytknout, je vykreslení postav, čímž myslím převážně Arťoma. Je to totiž poměrně obyčejný a nevýrazný mladík, a takovým zůstává i na konci příběhu. Ostatní postavy mi dokázaly k srdci přirůst mnohem víc než on, přestože se na rozdíl od Arťoma v příběhu často vyskytovaly jen na několika stránkách. Od postav, zejména pak od hlavních hrdinů, čtenář tak nějak očekává nějaký vývoj a posun v myšlení a chování, zvláště zažívá-li podobné věci jako Arťom. On ale i přes vše, čím si prošel, zůstával pořád tím stejným člověkem, jako na začátku příběhu. Často jsem měla pocit, že prožité utrpení pro něj vůbec nic neznamenalo, choval se tak, jako by všechny ty věci neprožil. Nějaký posun se u něj konal jen velmi zřídka. Byl pro mě dost neutrální postavou, která mi k srdci příliš nepřirostla. Existuje jen pár scén, v nichž jsem k němu cítila náznak sympatií, více bylo těch, kdy jsem přemýšlela nad jeho chováním a nad tím, proč reagoval zrovna takhle a ne jinak.

Kniha vznikla poměrně netypickým způsobem. Autor ji původně ukončil jinak, nakladatelství však o ni neměla zájem. Proto začal příběh uveřejňovat na internetu, a spolu s hromadou čtenářů ho utvořil do této podoby. Mezi čtenáři se vyskytovali různí lidé od znalců zbraní po stavitele metra, kteří opravovali jeho chyby a uváděli vše na pravou míru. Musím říct, že kdyby vyšla původní verze knihy s koncem, jaký autor zpočátku zamýšlel, asi bych byla hodně zklamaná. V této podobě je však kniha ukončena zcela jinak, a dle mého mnohem lépe. Během čtení můžete lehce začít hádat, jak to asi všechno skončí, do poslední chvíle však nevíte, co přesně se stane. Když se k té části pak dostanete, jste opravdu překvapení. Možná pro někoho může být konec zklamáním, já ale byla nadšená. Pro mě to bylo geniální ukončení už tak geniálního díla. Uzavřít příběh tak, aby to na čtenáře zapůsobilo, je dle mého hodně těžké. Autoři se pak uchylují často k obyčejnému "a žili šťastně až do smrti", případně k pravému opaku, kdy "nikdo šťastně až do smrti nežije, protože všichni stihly umřít", nic víc. I když je pak celé dílo úžasné, na konci je lehké čtenáře zklamat. Tento závěr však nebyl ani jedním z uvedených případů.

Nepředvídatelnost celé knihy pak považuji za největší pozitivum, plus samozřejmě skvěle vykreslená atmosféra.

Četla jsem na knihu dost rozporuplných názorů, od bezvýhradně pochvalných až po velmi kritické. Myslím proto, že kniha asi úplně nesedne všem. Záleží tedy na vás, zda jí dáte šanci, a buďto se zařadí mezi vaše favority, nebo pro vás naopak bude zklamáním.


Hodnocení: 9/10