Impulzivní rozhodnutí bývají někdy správná

"Nikdy se nebudu stěhovat na jiný blog!" vykřikovala jsem v duchu pokaždé, když někdo z mého předchozího blogovacího systému odešel ke konkurenci.

"Já jsem tady spokojená a nikdy si nebudu zvykat na nic jiného," pokračovala jsem ve svém láteření.

A tak šel čas, kdy jsem ani trochu neuvažovala nad tím to prostě zabalit a svůj blog přestěhovat.

A proč taky?

Vždy jsem byla nenáročný uživatel, stačilo mi jen vložit již napsaný článek do editoru a zveřejnit jej.

Samozřejmě mě rozčilovalo, že jinak se ten editor poslepu nedá ovládat, tudíž bylo vždy třeba veškeré formátování udělat ještě ve wordu, a nebyla to jediná věc, která poslepu nešla. Bylo toho mnohem víc. Jenže já neměla potřebu to nějak zvlášť řešit.

Nedávno si však dvě moje kamarádky založily blog, a ani jedna z nich si nevybrala blog.cz.

Upřímně, ani se jim nedivím, ale když obě zvládly nějakou jinou variantu, říkala jsem si, proč ne i já? Sice jsem technický antitalent a se vším novým se naučit mi trvá strašně dlouho, ale nakonec se to nějak naučím a zvyknu si.

Nehledě na fakt, že blog.cz se rozhodl mě k tomu rozhodnutí sám popostrčit.

Nejsem ke smůle některých zvlášť častý přispěvatel, píšu jen ve chvílích, kdy mám náladu a zároveň je o čem. A to není zrovna často. Jenže když už jednou něco vytvořím, chci to rychle zveřejnit. A to pokud možno hned, a ne za dva dny, ani za půl hodiny, prostě okamžitě! V tom mi ale blog často bránil, takže jsem to někdy musela opravdu na nějaký čas vzdát a pak to zkusit znova.

Tady snad podobné problémy mít nebudu.

Největší komplikací pro mě bylo vymýšlení vhodné adresy blogu, ale moje fantazie mě nakonec nenechala na holičkách. Nejprve jsem s ní nebyla moc spokojená, ale den ode dne se mi začíná líbit víc a víc. Je pro mou osobu vlastně dost vystihující a navíc si myslím, že si ji čtenáři lehce zapamatují.

Celá administrace pro mě byla zpočátku neuvěřitelně chaotická, ale po několika dnech jsem se alespoň v tom základním zorientovala.

Nic už mi tak nebrání v tom přesunout se sem a začít naplno blogovat.

A o čem budu psát?

To se ještě uvidí. Jisté však je, že trochu omezím své negativní vykecávání se a zaměřím se spíš na pozitivní stránky života. Taky doufám, že s novým blogem přijde nová chuť blogovat, tu jsem v poslední době začala nenápadně ztrácet.

Zároveň bych časem ráda přesunula některé články ze starého blogu na ten nový, převážně pak některé texty o knihách. Zatím však nevím, jak na to.

Kdyby se tu našel někdo, kdo by měl tušení, jak se taková věc dá provést, dejte mi prosím vědět. Pokud budete ochotní napsat mi nějaký polopatický návod pro počítačové antitalenty, budu na vás pět oslavné ódy (no dobře, zas až tak štědrá být nehodlám). Každopádně můj vděk vám bude patřit určitě.

Pokud jde o vzhled, nemám absolutně tušení, jak momentálně vypadá. Pokud pro vás budou moje texty nečitelné, dejte mi prosím vědět, kde je chyba, a budete-li znát způsob nápravy a podělíte se o něj se mnou, budu vás mít ještě raději.

Jak tento úvodní blábol ukončit?

Doufám, že se vám můj nový blog zalíbí a budete se sem rádi vracet. Pokud ne, zlobit se za to na vás nebudu.

A na závěr malá lekce komentování (protože si ještě pamatuju, jaký to byl pro mě ze začátku chaos, když jsem objevovala první blogy na blogspotu)

Nemáte-li účet google, nebo některý z těch dalších, u nichž po pravdě ani netuším, k čemu jsou dobré, nemusíte si zoufat. Stačí zvolit jednu z následujících variant:

1.      Název/Adresa URL

To v případě, že máte svůj blog, a chcete se podělit o adresu na něj. Můžete tak komentovat ale i v případě, že žádný blog nemáte. Vyplníte prostě jen přezdívku a adresu přeskočíte.

2.      Komentovat jako anonymní uživatel

To je asi nejjednodušší způsob, jen vás prosím, abyste se na konci komentáře nezapomněli nějak podepsat, a je mi úplně jedno, jak. Hlavně nějak!