Druhé šance

Nikdy jsem nevěřila na druhé šance. Tedy ne, že bych je nebyla ochotna druhým dávat, spíš jsem nikdy neočekávala, že i já bych mohla nějakou dostat. A co vám budu povídat, ani jsem nečekala, že ji budu potřebovat (zvlášť v tomhle konkrétním případě).
Nedostudovala jsem vysokou školu. O důvodech, proč tomu tak bylo, psát nebudu, vysvětlovala jsem to lidem v okolí už tolikrát, že se mi k tomu již nadále nechce vracet. Problémy se začaly vršit postupně, a jak jsem si nevěděla rady s jejich řešením, a styděla jsem se požádat o pomoc (přičemž je otázkou, jestli by se mi jí vůbec dostalo), ztratila jsem úplně motivaci se snažit a jakkoli všechno řešit. Vyústilo to v konec studia, se kterým jsem byla docela smířená, dokud se to nestalo realitou. Měla jsem několik měsíců na to, řádně se na tuto variantu připravit, ale pravdou je, že se na to připravit zkrátka nelze. Nějakou dobu jsem se s tím obtížně vyrovnávala, ještě delší dobu jsem se za to styděla, někteří to o mně možná neví doposud, moje teta se to například dozvěděla až letos v srpnu).

Jak měsíce plynuly, postupně začínalo přicházet smíření. Nejsem první ani poslední, říkala jsem si. Nyní dokonce věřím, že měla tato událost jistě svůj smysl, který jsem možná ještě neobjevila, ale určitě na něj jednou přijdu. Každá věc v našem životě se děje z určitého důvodu, a zřejmě mi tato zkušenost měla něco dát. Minimálně onu zmíněnou druhou šanci...

Prý je ze mě znova student...

Nevím teda, čím jsem si to zasloužila, a kromě nadšení už dokonce přichází i zděšení, proč jsem něco takového vůbec chtěla absolvovat ještě jednou. Zvykám si na naprosto odlišný systém jiné univerzity, beru zpět všechny nadávky na systém té předchozí, protože byl pro mě, na rozdíl od toho současného, i přes nějaké složitosti stále docela použitelný, ale vděčná za tu příležitost jsem, to zase ano! Jen tu skutečnost, že web univerzity pro mě není zrovna ovladatelný, a poslepu si nemůžu ani zapsat předměty, budu rozdýchávat asi ještě dlouho!

Můj život se teď neskutečným způsobem zrychlil, najednou nevím, kam se vrtnout dřív, zařizovat toho musím snad ještě víc, než u předchozího studia, nutností je prát se i s mou fobií z telefonování, do toho se učím nové trasy, a ani vám nebudu říkat, kolik jsem se toho za poslední týden nacestovala (nevýhoda kombinovaného studia).
Po pravdě už toho mám docela dost, přestože to pravé studium ještě ani nezačalo, ale věřím, že je tento chaos jen dočasný.

Teď už stačí jen doufat, že si tuhle příležitost vystudovat nenechám proklouznout mezi prsty. Zatím to vidím optimisticky, ale to jen proto, že ještě nepřišel žádný velký stres!
Příští pátek na mě myslete, to mě bude čekat letošní první studijní den. Aby mi to nebylo líto, budu ve škole rovnou deset hodin (neříkala jsem už něco o nevýhodách kombinovaného studia)?
Snad to tedy přežiju ve zdraví a neudělám si nějaký trapas hned na začátku!

Vaše Neriah