čtvrtek 24. prosince 2015

Střípky posledních měsíců

Po několika měsících mám najednou chuť něco uveřejnit na blog (vidíte, co vše dokáže ta vánoční atmosféra, kterou jsem dodnes nepociťovala), proto usedám k počítači, dokud stále přetrvává, abyste se článku nedočkali až za dalšího půl roku.
Doporučuju vám uvařit si čaj/kávu a udělat si pohodlí, třeba i s vánočním cukrovím, protože se asi trochu rozepíšu… Menší vánoční dárek pro ty, kteří rádi nakukují do mého života a už byli zvědaví, jestli ještě vůbec žiju.

Několika lidem jsem slíbila napsat něco o táborech, na kterých jsem se v létě vyskytovala, ale tehdy jsem neměla psavou a dnes už bych nevěděla, co vám o nich sdělit. Snad možná jen, že některé děti udělaly pokroky neskutečné, jiné stále stagnují, ale dohromady je mám všechny strašně ráda a baví mě s nima pracovat, i když ne vždy se dostavuje nějaký úspěch. Příští rok doufám pojedu zas, a pak se třeba dočkáte i nějakých těch podrobností, budu-li mít na jejich sdělování chuť.
Snad jen jednu hlášku si nemůžu odpustit. Dítě, o které se již deset dní vzorně starám, všude ho vodím, ukládám ho do postele, o krmení nemluvě, jednoho krásného večera zahájí tuto konverzaci:

"Jé! Jééé!"
"Co se děje? Neboj se, stojím pořád u tebe."
"Ježíš! S tebou se nedá žít!"

Podzim se nesl v duchu návštěv různých koncertů, stihla jsem tři. 2. října se jednalo o koncert Pavly Marianové, zpěvačky skupiny Klíč, která křtila své nové album "Radosti... Bolesti...". To od té doby u mě doma poměrně často hraje, protože je naprosto skvělé, jak po stránce hudební, tak i té textové. Ostatně, přesvěčte se sami třeba tady ukázka z koncertu...

4. prosince jsem se rozhodla jít na vánoční koncert, koho jiného, než skupiny Klíč, který si užil snad každý, kdo se tam zrovna vyskytoval. Stejně jako ten loňský byl skvělý a vánočně mě naladil, což bývá docela obtížné, a taky jsem se při některých hláškách skvěle pobavila.

Poslední koncert v tomto roce, na který jsem zavítala, se konal 12. 12. (krásné to datum), a jednalo se o Judas Priest (ano, trochu větší rozdíl v žánru). Nevěřila jsem, že se takováhle šance vůbec někdy naskytne, posledně jsme měli jít na tento koncert v Praze před několika lety s kamarádem, který tu najednou nebyl a já sama jít nechtěla, příliš by to bolelo. Ale teď, s odstupem, jsem se rozhodla svou možná poslední šanci jejich koncert zažít hloupě nepromarnit. I tak to málem nevyšlo, ale rodiče informace o jejich koncertě v Brně tak nadchla, že koupili lístky a šli jsme tam spolu.
Atmosféra neskutečná, ani jsem nečekala, jak moc si to budu užívat. U některých písní jsem ale přeci jen musela zavzpomínat na dobu před několika lety, kdy jsme s kamarádem plánovali, jak na ně společně půjdeme. Vím, že kdyby tam mohl být, naprosto by si to užíval, už proto, že zazněly snad skoro všechny jeho oblíbené písně. Překvapilo mě, jak moc to ještě bolí, ale i tak to díky několikaletému odstupu bylo o něco snesitelnější, a díky energii, která z hudby proudila, jsem neměla ani prostor k velkému truchlení, možná to bylo naopak takové zvláštně bolestně očistné...
Jo a jeden člověk v řadě před náma usnul, což mi nikdo nechce věřit, já tomu taky nechci moc věřit, ale je to krutá realita. :D
Vrátím-li se v událostech o dva týdny zpět, měla jsem možnost zažít svou první brigádu. Čtyři dny jsem dostala šanci pracovat v kavárně ve tmě (pozor, neplést si s kavárnou POTMĚ, i když princip je vlastně dost podobný). Byla to naprosto neskutečně obohacující zkušenost a já jsem za ni vděčná. Stále v sobě chovám naivní představu, že kavárně věnuju samostatný článek, tak mi držte palce, ať to nakonec nějak sepíšu, zjišťuju totiž, že v hlavě se mi text formuluje skoro sám, ale jakmile zasednu k počítači, nedokážu vyplodit pomalu ani jednu souvislou a inteligentně působící větu.

Taky jsem dvakrát stihla navštívit Verču, a pozor, slíbila mi, i když o tom sama ani neví, že taky napíše článek!
Opět jsme spolu zažily spoustu dobrodružných situací, my to ani jinak neumíme, společně je nějak přitahujeme, i když se o ně zrovna dvakrát neprosíme.
Takže jsme zcela neplánovaně navštívily noční Ostravu, která to (pozor!) ani neocenila a ještě nám udělala jeden naschvál. Co přesně se přihodilo popisovat nebudu, můžete hádat v komentářích, tomu, kdo vymyslí nejztřeštěnější teorii, pravdu třeba prozradím. :D

Vánoce se přiblížily tak nějak skoro nepozorovaně, minimálně jsem dlouho nesháněla vánoční dárky (jako je tomu u mě ostatně každým rokem) a vánoční naladění z koncertu už nějak vyprchalo. Ale i já nakonec posháněla několik dárků, přičemž jsem do poslední chvíle netušila, co vlastně sehnat, a u některých osob to bohužel nevím ještě teď, a mám už jen necelý týden na rozhodování. Stejně už jsem ale své geniální nápady vyčerpala ve chvíli, kdy jsem taťkovi koupila čokoládovou vrtačku. :D
Když už tu ale píšu o dárcích, musím se pochlubit s těmi letošními, které jsem dostala já. Jako rodina jsme dostali od babičky každý hořkou čokoládu s nápisem Krnov a k tomu naprosto geniální dřevěnou krabičku plnou různých druhů čajů, která je ve tvaru knihy a já se do ní naprosto zamilovala, takže po vypití všech si ji kradu pro sebe a už nikdy, nikdy ji nevydám z ruky! :D
Ale co mě dostalo nejvíc, byl obyčejný zarolovaný papír, v jehož spodním rohu byl připevněn lístek, jak jsem se pak dočetla, na koncert AC/DC. Já se ale mám! A když říkám, že jsem si to přečetla, tak tím myslím opravdu přečetla v Braillu, mamka se s tím vážně psala, což mi přijde neuvěřitelné!

Letos jsem se jinak konečně snad naučila tajnou recepturu našeho nejlepšího (jak jinak) bramborového salátu, tak snad se mi jednou povede taky tak dobrý. Obecně mám teď chuť hodně experimentovat s vařením, ještě před několika týdny jsem se mohla pochlubit maximálně tak tím, že umím uvařit čaj, ale už jsem dokonce vyrobila zapečené brambory, které se daly jíst, takže ono to vaření zase taková věda snad nebude. Začalo mě to bavit, což je polovina úspěchu, ten zbytek se už nějak poddá. :D

Teď u mě vládne celkem pohodová nálada, kterou si hodlám následujících několik dní plně vychutnat a nemyslet přitom na starosti, kterých mám dost a dost, odložím si je hezky na leden. Teď je vhodná chvíle na to věnovat se četbě a spánku, složitější aktivitu po mně nikdo nemůže chtít.

I vám, milí čtenáři, proto přeju hezké a pohodové prožití vánočních svátků a do nového roku jen to dobré. A můžete se mi do komentářů pochlubit čímkoliv, co uznáte za vhodné (jaké jste dostali dárky, co je u vás nového...), jsem blogerka zvědavá. ;-)

3 komentáře:

  1. No né? Tak na Judas jsem nebyl ani já, přestože je to kapela mého a ne tvého dětství. Jestli hráli Pain Killera, tak to muselo bejt dobrý.
    Jinak nevim, čím se ti mám pochlubit, když vím, že jsi četla u Markéty.
    No, možná tím, že jsme si koupili předvánoční dárky skenery a že mě skenováíní po několika letech, kdy jsem nebyl schopný naskenovat ani lístek z bankomatu, začalo zase bavit.
    Prosimtě kdo zase vymyslel parodii na kavárnu potmě? proč musíme mít 4 knihovny a vícero kaváren? Že by to bylo tak finančně zajímavý? Věřím, že pracovat tam je dobrá zkušenost. Jen mě štve, když někdo vezme originální nápad, nic k němu nepřidá a d ..... Proč se rozčilovat o vánocích, že?
    Tak hezké prožití toho zbytku, všechno dobrý v r. 2016 a aspoň 4 články ročně, jo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hráli, skoro až ke konci, takže jsem myslela, že se na něj nedostane. Ale nakonec jo, a bylo to přesně takový, jak si představuješ, snad i víc než dobrý.
      Já letos taky po několika letech něco málo naskenovala (to něco málo je jeden a půl knížky, takže žádná sláva), možná by mi koupě nového a výkonnějšího skeneru taky dopomohla k větší chuti něco skenovat, rozhodně by bylo co.
      Neznám přesný zrod této kavárny, ale zaměřuje se na malá města, kam kavárna potmě těžko někdy zavítá, takže mi to přijde fajn. Zájemců je dost, dokonce jsme tam měli spoustu návštěvníků, kteří už právě s kavárnou potmě měli zkušenost, a nikterak jim to nevadilo. Osvěta je třeba a šanci si to zažít tak má mnohem víc lidí, což mi přijde dobré.
      Děkuju. A čtyři články snad nebudou problém, když teď jich bylo dokonce o jeden víc. :-) Vždycky se to dá zaplácnout recenzema, do kterých se zas musím vpravit.

      Vymazat
  2. Nový článek (který jsem objevila až dnes)! Juchů! K té Ostravě mám teorii - nevlezly jste náhodou do nějakého neslušného podniku, že ne? Když to bylo v noci, tak to bylo to jediné co mě napadlo :D

    OdpovědětVymazat