Jeho dobrý kamarád Arnold Cunningham nikdy nebyl pohledný ani oblíbený, ve škole byl terčem šikany a díky své povaze si vše nechal líbit. Na druhou stranu ale byl chytrý a zajímal se o auta. Tuhle stránku jeho osobnosti však nikdo nechtěl objevovat. Jen Dennis ho měl už od dětství rád.
Pak se ale objevila Christina.
Jestli si myslíte, že byla Christina nějaká krásná a okouzlující dívka, musím vás vyvést z omylu, skutečnost je trochu jiná. rezavý červenobílý Plymouth Fury ročník 1958 Arnoldovi učaroval hned, jak ho spatřil. V tu chvíli bylo toto auto, které by každý normální člověk vyhodil do šrotu, to jediné, co ho zajímalo.
Ihned ho chtěl od majitele odkoupit. Ačkoliv se Dennis snažil koupi mu rozmluvit, bylo to marné, a tak si již druhý den Christinu, kterou tak pojmenoval ještě bývalý majitel, odvážel...
Arnieho rodiče se okamžitě zděsí, ale poprvé se dokáže vzepřít a auto si prosadit. Stává se jeho posedlostí a když se auta někdo dotkne, nenese to ani trochu dobře. Začíná auto opravovat (alespoň si to všichni myslí) a opravdu, najednou vypadá mnohem líp. Ale jak je to možné, když podle svědků Arnie celou dobu posedává uvnitř a poslouchá rádio?
Když se na Christinu jednou Dennis přijde podívat do garáže, nejde mu na rozum, že jedna polovina předního skla je jako nová a druhá má na sobě praskliny jako předtím.
Položil jsem ruce na volant a cosi se stalo.
Ani teď, po dlouhém přemýšlení, pořádně nevím, co to bylo. Možná nějaké vidění - jenomže v tom případě nebylo nijak oslnivé. Prostě se mi v té chvíli zdálo, že roztrhané čalounění zmizelo. Potahy byly celé a příjemně voněly po vinylu ... nebo možná po opravdové kůži. Ošoupaná místa na volantu zmizela, chrom přívětivě pomrkával v letním večerním světle, které sem padalo garážovými vraty.
Pojďme se projet, hochu, zdálo se, že šeptá Christina v sluncem rozpálené, tiché LeBayově garáži. Pojďme si zajezdit.
To však není jediná divná věc na tomto autě. Dennis se od bratra předchozího majitele dozvídá tragickou historii, ve které Christina hraje svou roli.
A ve městě začínají umírat lidé a jak zvláštní, že právě ti, kteří se snaží Christinu zlikvidovat nebo ví až příliš mnoho...
Arnie se navíc poprvé zamiluje do té nejkrásnější a nejchytřejší dívky na škole. Ta jeho city opjetuje, ale i přesto se v jejich vztahu objevuje jedna zásadní překážka - Christina, která nenese vůbec dobře, že má Arnie i jiné zájmy.
Znovu otevřela ústa, když zabočili do její ulice, chtěla něco z toho vysvětlit, a znovu se nic neozvalo. Proč by mělo? Opravdu nebylo co vysvětlovat - bylo jenom takové mlžení. Neurčité nálady. Nu ... jedna věc tu byla. Ale o té mu nemohla povědět, příliš by ho tím ranila. Nechtěla ho ranit, protože si myslela, že ho začíná milovat.
Ale bylo to tam.
Ten pach - hnilobný, hustý pach podbarvující vůně nových potahů a čisticích prostředků, které používal na rohožky. Byl tam, slabý, ale strašlivě nepříjemný. Skoro se z něj obracel žaludek.
Jako by se kdysi něco vplížilo do auta a umřelo tam.
Když situace začíná být hodně vážná a Dennis si některé věci spojí dohromady, rozhodne se zakročit...
Přeci nemůže dovolit, aby po městě jezdila christina s neviditelným řidičem.
...Kniha má něco do sebe. Zpočátku mě vlastně moc nebavila, zdálo se mi, že se toho příliš moc neděje. Čtenář si musí pěknou chvíli počkat, než se dočká některých vysvětlení, která mu vrtají hlavou již dlouho.
Jediným zklamáním pro mě bylo to, že mi k srdci nepřirostla žádná z postav. Nikoho z mrtvých jsem nelitovala, Arnie byl bez Christiny celkem nevýrazný a Dennis až moc velký hrdina.
Při knize se asi nebudete bát jako u jiných Kingových hororů, přesto však určité děsivé scény najdete.
Pro mě to nebylo moc těžké, když mám ráda čtení fantasy, ale tahle kniha vyznívá hodně nereálně a neuvěřitelně, občas možná i trochu přehnaně. Když to ale budete ignorovat, příběh vás pohltí a vy budete zvědaví, jak to nakonec s Christinou dopadne...
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Chtěla jsem se bát.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Šílené auto.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Přejet.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nechtěla bych být Christinou... :) No dobře, tak Arniem. A Leighou. A Dennisem... A všemi přejetými :D
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Pojďme se projet, hochu. ... Šílenost. No řekněte, jakého autora by něco takového ještě napadlo? Originální nápad. A ten úžasný konec. A proč to všechno píšu? To mě prostě dostalo. Bylo by to skoro na další příběh.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Eh... No, ta nereálnost. Místy to bylo až přehnané. A popisy toho, jak se auto snaží přejet člověka, si příště odpustím číst. Ne že by mi bylo blbě, ale ta představa, jak je na chodníku rozmašírované tělo... NO nic. Až se divím, že ho vůbec identifikovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat