Často si říkám, co mě to popadá, že vyhledávám podobné knihy. Skoro vždycky mě totiž seberou a já to špatně nesu.
A tahle kniha mě sebrala zvlášť hodně, ačkoliv už jsem musela číst horší. Ten, kdo četl, možná pochopí, proč. Je dost děsivá...
Dvanáctiletá Lilly vypráví příběh své rodiny.
Její matka chtěla ještě jedno dítě, ale poté, co zjistila, že to již není možné, se rozhodla dítě adoptovat. Nakonec se podařilo získat do pěstounské péče pětiletou holčičku. Celá rodina z ní byla nadšená, avšak po čase začaly nastávat problémy. Malá Lotta, jak ji Lilly pojmenovala, se často pomočovala do postele, hodně zvracela a odmítala téměř veškeré jídlo. Také neuměla příliš mluvit a byla o hodně pomalejší. Ze začátku s ní měli všichni trpělivost.
Lillina matka Ela byla učitelkou v mateřské školce a věřila, že si musí dítě zvyknout na nové prostředí. Ani po čase se však nic nezačalo lepšit.
Ela toužila po chytrém dítěti, ale bylo jasné, že Lotta její požadavky splňovat nebude. Rozhodla se odstěhovat na místo, kde je nikdo neznal. Její manžel Karel si nechal všechno líbit a tak neprotestoval. Lotta nesla přestěhování do nového prostředí nejhůř, navíc doktor usoudil, že je LOtta duševně zaostalá, což Elu donutilo uchýlit se k alkoholu. Začala Lottě podávat léky, po nichž vždy usnula a po čase ji začala nechávat ve sklepě. Jednou denně jí šla vyměnit plínky a dát jí něco k jídlu, poté dostala další várku léků.
Zpočátku si Lilly nechtěla připouštět, že se děje něco špatného. Své rodiče milovala nade vše a věřila jim.
Lottin stav se ale začal rapidně zhoršovat a Ela s tím nic nedělala. Dokonce Lilly vynadala, když se na to snažila upozornit.
A jednoho dne si Lilly uvědomila, že pokud nezakročí, Lotta dole ve sklepě zemře a tak začala jednat.
Nejděsivější pro mě bylo číst o tom, jak Lilly své rodiče nahlásila na policii a domnívala se, že je zradila. Milovala je tak moc, že si nechtěla připustit to zlé, čeho se dopustili a neustále je omlouvala.
A poslední věta mě málem rozbrečela.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jo, to kdybych věděla. Tuhle otázku jsem si po přečtení kladla neustále dokola, ale asi jsem ji četla proto, že jsem byla zvědavá.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Rodičovské pouto
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
týrat
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nechtěla bych být nikým. Ani slabochem Karlem, který týrání Lotty přihlížel a nezakročil, ani Lilly, která byla tak rozpolcená, ani Emou, která se zachovala tak sobecky vůči Lilly i Lottě…
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Nejvíce se mi asi líbilo, že byl celý příběh vyprávěn právě malou Lilly. To postupné uvědomění si toho, co je špatné a co by měla dělat… Že musí vzít do rukou to, čeho dospělí lidé nebyli schopni.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nenáviděla jsem Karla. Bůhví proč mi přišlo, že se provinil ze všech nejvíc. Ačkoliv léky Lottě podávala Ema, Karel přihlížel a nepokusil se tomu zabránit, nechal se zastrašit a přestal se o věc zajímat. Takové slabochy nemám vůbec ráda. Asi bych měla mít pochopení, protože takoví lidé existují, ale nedokážu to.
Žádné komentáře:
Okomentovat