Sabatina Jamesová - Sabatina; Chtěla mě zabít vlastní rodina

Často, když jdu sama po ulici, dostávám strach. Opravdu slyším kroky? Nesleduje mě někdo? Okamžitě se obracím, očima zkoumám ulici a hledám ty, kteří by mě případně mohli sledovat. Pak se tak rychle, jak to jen jde, vracím domů, aniž bych se otočila.

Těmito slovy uvádí Sabatina knihu, v níž popisuje svůj život v muslimské rodině, ponižování ze strany rodičů, odmítnutí vzít si svého bratrance a konvertování ke křesťanství.

V deseti letech se Sabatina se svými sourozenci a matkou odstěhovala z Pákistánu za otcem do Rakouska, kde pracoval.
Matka z toho byla nejméně nadšená, začala se uzavírat do sebe.
To se však o Sabatině říci nedalo. MIlovala školu a ráda se scházela se svými kamarádkami, i když u žádné z nich nikdy nesměla přespat, stejně tak nemohla chodit do kin a kaváren.
O čtyři roky později se však musela celá rodina odstěhovat do Lince, kde neměla Sabatina žádné přátele, ve třídě se s ní nikdo nebavil, protože nenosila moderní oblečení a nechodila na diskotéky. Prudce se jí zhoršil prospěch a musela opakovat ročník. Tam si již přítelkyně našla, ale za jakou cenu? Tajně si kupovala modernější oblečení, do školy se vypravovala ve dvou vrstvách, aby matka nic nepoznala a po cestě jednu vrstvu schovávala do aktovky. Stejně tak to bylo s líčením. Mohla si ho dovolit pouze ve škole.
Jak už to tak bývá, nic netrvá věčně a tak to muselo zákonitě přijít. Všechno se provalilo, když si našla přítele a začala si psát deník, kde se o něm hodně zmiňovala. Deník byl nalezen a rozběsněná matka začala Sabatinu mlátit. Svěřila se svému třídnímu učiteli, který ji poradil, ať jde do azilového domu.
PO jedné z dalších hádek se tam opravdu odstěhovala. Po několika týdnech se objevili rodiče se slibem, že už jí nikdy neublíží. Mluvili o tom, že se na chvíli vrátí do Pákistánu, aby si Sabatina uvědomila, kam patří.
V azilovém domě jí řekli, ať dá rodičům další šanci - vždyť vypadaly tak přesvědčivě.
Otec jí nasliboval spoustu nesmyslů a tak, ukonejšená ze všech stran, Sabatina svolila. Brzy však zjistila, jakou udělala chybu, když rodičům věřila.
Protože si tam opět odmítla vzít svého bratrance, musela v Pákistánu půl roku zůstat. Vystřídala dvě školy KOránu, kde v jedné z nich tři měsíce žila v mizerných hygienických podmínkách. A to vše jen proto, aby se stala řádnou muslimskou ženou.
Nakonec zjistila, že nemá na výběr a tak se se svým bratrancem zasnoubila. Teprve poté se mohla vrátit zpět do Rakouska a dokončit si vzdělání.
Přitom potkala svého bývalého spolužáka Christiana, který se stal křesťanem. K Vánocům jí věnoval Bibli a tak začalo její pozvolné poznávání odlišného náboženství. Náboženství, kde nebyly ženy podřízeny mužům, náboženství, kde se nevraždilo za to, když člověk přešel k jinému.
Islám však tohle neschvaluje. A tak jí dala rodina ultimátum - buď se navrátí zpět k Islámu, nebo bude zavražděna. V té době se k ní Christian obrátil zády, protože měl strach.
Sabatina v té době přišla hned o několik zaměstnání, protože jí tam otec tropil scény. Vyhrožoval jí před bytem a neustále měla od někoho z rodiny telefonáty, v kterých ji jen uráželi.
Rozhodla se proto odstěhovat do jiného města a začít nový život. Rodiče ji však pronásledovali neustále...

Tahle kniha mě donutila hodně přemýšlet o náboženství a o tom, jak může být víra hluboká.
Nemám nic proti žádnému náboženství, ať si každý věří, v co chce. Ale nikdo mi nevyvrátí názor, že je Islám v mnohých věcech nesmyslný.
Pro někoho může být příběh jen oddychovým čtením, někoho však zanechá hluboce zamyšleného. Jak může být pro rodinu důležitější čest a víra než vlastní dítě? A jak může být silné pouto k rodině, že dítě nedokáže odejít?
Nepochopitelné. A přeci se to děje.


1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Zajímají mě autobiografické příběhy. A tahle kniha byla zrovna na řadě.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Velký strach

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
schovávat se

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nemůžu říct, že bych se s někým ztotožnila nebo že bych někým chtěla či nechtěla být. Můžu ale s jistotou říci, že chápu Christiana, i když jeho chování rozhodně neschvaluji. Měl strach, což je celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, co by se mu mohlo stát, kdyby se se Sabatinou nadále přátelil. Přátelé neutíkají. Na druhou stranu ale po člověku nikdy nemůžeme žádat víc, než sám dokáže dát. A on ji přivedl ke křesťanství, což jí v jistém smyslu pomohlo uvědomit si spoustu věcí. Díky křesťanství našla vůli odejít od rodiny, i když na druhou stranu jí to neustálím ukrýváním stížilo život.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Moc se mi líbilo, že i přes to, jak byla Sabatina svázána se svou rodinou, dokázala si uvědomit, že od nich musí odejít. Také se mi líbila její nezdolná síla, když odmítala svého bratrance.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nelíbilo se mi chování rodičů, ostatně to by se nelíbilo většině. Je pro mě nepochopitelné, jak lehce můžou zavrhnout své dítě, jak moc důležitá je pro ně čest, že něco takového dokážou udělat...

Komentáře

1 Barunka Charlotte LaRose | Web | 12. února 2011 v 21:27
Ta knížka musí být hodně dobrá, ale nejsem si jistá, jestli bych na ni psychicky měla. S tou vírou máš pravdu, Islám je v mnoha věcech nesmyslný. Já nevěřím, že je špatný, ale ti, co ho hlásají, ho hlásají tak, že to díky nim vypadá tak, jak to vypadá... :-)

2 Lucka | E-mail | Web | 12. února 2011 v 21:40
Moc pěkný článek. Přesně takové knížky mám taky ráda. Během let jsem si jich nasbírala velkou zásobu a teď už mám většinu přečtenou. Nezbývá mi tedy nic jiného než si skenovat pořád nové :-)

3 David Bachmann | E-mail | Web | 13. února 2011 v 20:32
Je moc dobře, že když čteš o islámu, čteš autobiografii. Nemám rád knížky Američanek a Evropanek, které se do islámského světa provdaly a teď ho kritizují. Měly si zjistit, do čeho jdou. I v Bibli je pár míst, která když budeš brát doslovně, udělají z křesťanství hrůzovládu. Muslimové mají tu vlastnost, že bezmezně věří vyšší autoritě. Když jim imám v mešitě řekne, že Aláh od nich chce, aby potrestali svou dceru za odklon od víry, oni to udělají. Je velmi smutné, že je v Evropě křesťanství na ústupu a probíhá pozvolná islamizace.

4 Lizz | Web | 14. února 2011 v 16:24
Promiň, že jsem tu dlouho nebyla... xD Jaksi na mě padají moje klasické stavy a v nich prostě odmítám komunikovat nebo cokoliv číst... xD Ale to je od věci..xD Ano, to rozhodně byly horší, ale i tak... xD KAždá z těhle knížek má něco do sebe... :) A ten konec... Byl zajímavej, jinak to nelzee říct. xD A tahle vypadá taky zajímavě. xD Až moc zajímavě. xD ASi si zajdu do knihovny... :) Nicméně... Proč se tohle děje? Na to se ptám už nějakých pár let, ale pořád mi to nebyl schopný nikdo vysvětlit a kydž ano.. Neznělo to logicky, nedávalo to smysl. Ale mohou tyhle věci vůbec dávat smysl? :)

5 Neriah | Web | 14. února 2011 v 16:41
[4] Tyhle stavy znám, zrovna minulý víkend jsem takový prožila :D Děs... Máš pravdu, že má každá ta kniha něco do sebe a nejvíc fascinující je ta síla... Nevím, jestli bych po něčem takovým dokázala bojovat... Ale člověk nezjistí, dokud nepozná a já jsem sobecky ráda, že o tom můžu jen číst... Myslím, že to nikdo neví. Asi je to proto, že musí být na světě dobro i zlo... Takhle si to vysvětluju já, i když to pro mě není dostačující odpověď :)

6 David Bachmann | E-mail | Web | 14. února 2011 v 17:05
[5] Že to není dostačující odpověď? Věřící lidé pro svou víru dokázali často udělat nepředstavitelné věci. Podle mne je jediným racionálním vysvětlením jejich odvahy a vnitřní síly to, že jim ji dodává sám Bůh.

7 Nel-ly | Web | 14. února 2011 v 18:23
To jo, vypadá zajímavě... krom toho mám ráda knihy vycházející ze skutečnosti a když to má ještě takhle silné téma... no, jednou určitě, teď toho mám víc než dost :)

8 Nel-ly | Web | 14. února 2011 v 18:24
[7] btw. krom toho takových knih už jsem četla a stále je to něco jiného.... nejvíc mě asi dostala Tajemní princezna, to bylo dívce z Emirátů, ale i třeba Květ Pouště nebo Bílá masajka - až na to, že ta holka byla prostě zamilovaná kráva, to se jinak říct nedá

9 Neriah | Web | 14. února 2011 v 18:49
[8] Je pravda, že ty knihy, kdy se holka zamiluje do hezkýho úsměvu a pak zbytek knihy jen brečí, jakou udělala chybu, moc ráda nemám. Nějak pro ně nedokážu najít pochopení... Sice jim to utrpení nepřeju, ale je to tak trochu jejich blbost, protože vždy je někdo varoval, ať už rodina nebo přátelé. Květ pouště se mi líbil, stejně tak druhá část Svítání na poušti.

10 Lizz | Web | 15. února 2011 v 16:00
[5] Jo, to mi povídej... Ale aspoň mám teď zase co číst nějakou dobu... xDD :D :D :D Jo, nejspíš to tak bude... Je to sice zvláštní, ale dává to smysl, jenže. Heh, všude mám nějaké jenže nebo kdyby. xD Jo, nikdy nevíš, jak bys reagovala, kdyby se to stalo tobě. A popravdě, nechtěla bych projít tím doslova "Očistcem" co si prošly oni... Je to děsivé, už jenom ta představa. Po přečtení jednomu vždycky dojde, že ty jeho problémy vlastně nejsou až tak strašné... :)